Purpurové rieky

Francúzi sa zase hrali na temných filozofov. Je jasné, na aký typ trilerov sa snažia naviazať, tak preto mi nejde do hlavy, prečo je ten príbeh tak plytký a neoriginálny. Ani s tou atmosférou to nie je až tak žhavé, ak by mi niekto povedal, že sa jedná o televízny film, vôbec by som sa nehádal. Nechcem kopať do osieho hniezda, ale Reno, ako uznávaný herec, mi v týchto komerčných trileroch lezie poriadne na nervy. VIDENÉ ZNOVA 11/23: Po opätovnom pozretí veľmi nesmelo zdvíham hodnotenie. Tá atmosféra sa vydarila, v tom názor mením, dokonca aj Reno je fajn. Avšak je tu prítomných viacero skutočne hlúpych scén, ako napríklad bitka so skinmi či skoro každý dialóg medzi oboma detektívmi. 50% (25.10.2012)

Co napsat o filmu, kde měl být mystikou ozvláštněný příběh hlavním hřebem napínavosti děje, který působí po zhlédnutí tak rozpačitě. A není bez zajímavosti, že francouzští filmaři po řemeslné stránce ve své tvorbě dovedou nejednou překvapit, ale zde se žádný zázrak nekonal. Následně chudá výstavba logiky přehluší v průběhu veškerou napínavost. Je třeba připomenout, že herci hráli, co mohli, ale závěr filmu potvrdil můj dojem. (28.08.2010)

Kdo by to řekl, že za tím stojí „frantíci“ aneb exkurze do kuchyně genetikovy. Onen už zlidovělý duch ponurého thrilleru, který opustil tělo s názvem Sedm a poté se převtělil do totožných, nebo mnohem horších podob filmových, je cítit na pozadí celého tohohle temného tetelení. Dvě osy příběhu vedené ve zdánlivě nesouvisejících rovinách, na jedné straně charismaticky prďácký Jean Reno, na straně druhé úleťácký hláškař Vincent Cassel. Hned na úvod krom sněhu zamrazí přímočaré zobrazení mrtvol, znepokojivá hudba skladatele Bruna Coulaise a typicky evropsky syrová kamera. Taky pan zvukař se náležitě činil, aby ve spleti morbidních prostředí nezůstal napětí nic dlužen. Lidi od rekvizit zase nafasovali víc než nutné množství krve a tak se v zájmu uvěřitelnosti rozhodli s tímhle artefaktem nešetřit (nutno konstatovat „jen houšť“). Každá s postav si pohrává s podivně vtíravou bizarditou, jako by vyrazily figuríny z nějakého panoptika na protestní průvod francouzským podhůřím. Proto si až člověk říká, co ten úlet s vložkou ve stylu kung-fu? Není to tak trochu navíc? Přesto je tenhle mix thrilleru, kriminálky a instruktážního videa pro začínající genetiky na evropské poměry něčím dejme tomu více než neobvyklým. Hlavně co se atmosféry a takového toho hltání každého následujícího momentu týče. Samozřejmě, že přehnaná snaha o co nejvíc šokující závěr stylu "kopirajd" může působit uměle a neoriginálně, jenže vzpomeňte řady laciných televizních bubákovin, co se o to snaží ještě mnohem okatěji. Prvně, není to na plný počet. Znáte to: „Stěrače stírají, klakson troubí, ale nějakej zapamatovatelnej moment nebo šok co by vám vydržel ještě tejden na to, ten tu chybí.“ Jenže ta hudba, přesné herecké výkony a nad očekávání předvedené ztvárnění mě zas utvrzují, že do úplného průměru Purpurové řeky taky nepatří. Takže dávám za 4. (06.03.2005)

Výborný thriller, jakých je málo - a to nemám francouzskou produkci příliš v oblibě. Plný počet hvězdiček si sice nezaslouží (hlavně za ten klišé zblbnutý konec), ale napoprvé jsem se u toho opravdu dobře bavila - dobrá atmosféra, zajímavý děj, slušná výprava, výborný Reno a obstojný Cassel. Kniha je o něco lepší (hlavně má uspokojivý závěr), film však rozhodně má své silné momenty. 85% (08.12.2008)

Purpurové řeky jsou zádumčivá poezie a tu já rád. Reno s Casselem = výtečná dvojka, hudba Bruna Coulaise geniální, atmosféra neuvěřitelně hutná, stylově nad limitem, vizuálně ostré jako nůž, námětově pohlcující, atmosféra dosahuje výšin nebeských. To univerzitní městečko drtí svou ponurostí jako kámen. Jeden z mých nejoblíbenějších thrillerů, co jsem kdy viděl. Moje srdcovka. A že to je klon Se7en? A kde jste na tom byli? Možná jedna scéna je podobná dejme tomu. Ale na to s pardónem sere bernardýn. (12.10.2007)