Purpurové rieky

ŠŤASTNÝ JE TEN, KDO OBJEVÍ SKRYTÉ PŘÍČINY VĚCI. J.Reno, V.Cassel, vrah, který chce aby oběť co nejvíc trpěla, napětí a překvapení - to jsou věci, které by měli být zárukou dobrého thrilleru. a když si k tomu přidáte zajímavý scénář a kameru, myslím, že se nudit nemůžete. jen by mě zajímalo, co má J.R. proti psům? (25.01.2006)

Téměř výborný thriller. Fincherova "Sedmička" přes zdařilý francouzský kopírák (tedy až na zásadní motivy oněch vražd). Má to solidně temnou atmosféru, dobré herce (chemie mezi Renem a Casselem docela funguje) a hudbu, místy dokonalou kameru a zamotanej, ale přesto hustej konec, který se mi ale napoprvé taky zrovna moc nelíbil. A proč tedy jen "téměř" výborný thriller? Protože všechny filmové složky jsou zde dotaženy jenom zhruba tak do tří čtvrtin, nic není extrémně skvělé. 80 % (06.03.2005)

První díl volné trilogie kriminálních thrillerů spojených se jménem Jeana Rena jako vyšetřovatele brutálních zločinů je ještě poměrně slušný film, byť už zde se nezapřou slabiny, které potopily následující dvě pokračování. Scénář je nedotažený a zjevně si příliš neláme hlavu s logikou ve prospěch prvoplánově efektních obrazů a šokujících odhalení, navíc se zjevně inspiroval zámořskými úspěšnými thrillery v čele se známým Sedm. Snaha přiblížit se Fincherovu režijnímu stylu je ostatně zřejmá z řady konkrétních scén. Výsledkem je nevyrovnaný film s rozpačitým koncem, kterému se nicméně nedá upřít řada divácky přitažlivých momentů a temná, byť kolísavá atmosféra. Celkový dojem: 55 %. (24.06.2006)

Purpurové řeky je film s přízračnou atmosférou, podbarvenou vynikající hudbou Bruno Coulaise. Škoda, že příběhu na konci prudce dojde dech, stejně tak, jako Casselovu hrdinovi na fakultním stadionu. Renoův komisař Niemans mi svým strachem ze psů připomněl jiného detektiva s fóbií ze slepic...v mnohem lepším mystery Angel Heart. (01.01.2007)

Jako když se na vás po sexu na prvním rande holka zadívá a položí jednu ze tří nejlepších otázek světa: "zůstane to takhle napořád?"; "vezmeš si mě?"; "budeme mít děti?" Mžitky před očima, v hlavě jeden velký otazník a už nikdy si nevzpomenete, co bylo předtím. Přesně takhle to mám s Purpurovými řekami. Pamatuju si jenom okamžik, kdy se Pierre s Maxem schovávají za rolbu, a pak už vidím jen jak řvu na televizi, ať se oblíkne a vypadne z mýho pokoje. (12.04.2015)