Purpurové rieky

Jestli dáváte přednost složitějším zápletkám, pak jsou Purpurové řeky určené právě vám. Nejde zde o nepochopitelnost. Vše je ve filmu řečeno. Stačí pouze dávat dobrý pozor nebo se na film podívat minimálně dvakrát. Otázkou je, zda složitost považovat za plus či mínus. Určitě se ale můžete těšit na stylový temný thriller se standardně vynikajícím Jean Renem. (14.04.2003)

Reno bola stávka na istotu, pre Kassovitza s Casselom to bola vstupenka do Hollywoodu, pretože obaja odviedli na svojich postoch kus poctivej práce. Tajmoná a temná kriminálka má v sebe všetko, čo má mať, postupné odhaľovanie, znovuzauzlenie s vyvrcholením na jednotku. No a čo, keď sa to snaží niečomu podobať! Francúzi si to spravili po svojom a ja som mal dosť. 90%. (26.10.2007)

Keby tam nebolo posledných 20 minút bolo by to plné hodnotenie. Film s tak úžasnou temnou a tiesnivou atmosférou (a hlavne európsky) tu už dlho nebol. Ako ma tento film dokázal vtiahnuť do deja, budovať a stupňovať napätie scénu po scéne bolo skvelé. Ale potom prišiel ten koniec, ktorý bol tak debilný že to ledva vystačí na tie 4*. Podobnosť so 7even čisto náhodná ? (16.07.2004)

Purpurové řeky je film s přízračnou atmosférou, podbarvenou vynikající hudbou Bruno Coulaise. Škoda, že příběhu na konci prudce dojde dech, stejně tak, jako Casselovu hrdinovi na fakultním stadionu. Renoův komisař Niemans mi svým strachem ze psů připomněl jiného detektiva s fóbií ze slepic...v mnohem lepším mystery Angel Heart. (01.01.2007)

Kdo by to řekl, že za tím stojí „frantíci“ aneb exkurze do kuchyně genetikovy. Onen už zlidovělý duch ponurého thrilleru, který opustil tělo s názvem Sedm a poté se převtělil do totožných, nebo mnohem horších podob filmových, je cítit na pozadí celého tohohle temného tetelení. Dvě osy příběhu vedené ve zdánlivě nesouvisejících rovinách, na jedné straně charismaticky prďácký Jean Reno, na straně druhé úleťácký hláškař Vincent Cassel. Hned na úvod krom sněhu zamrazí přímočaré zobrazení mrtvol, znepokojivá hudba skladatele Bruna Coulaise a typicky evropsky syrová kamera. Taky pan zvukař se náležitě činil, aby ve spleti morbidních prostředí nezůstal napětí nic dlužen. Lidi od rekvizit zase nafasovali víc než nutné množství krve a tak se v zájmu uvěřitelnosti rozhodli s tímhle artefaktem nešetřit (nutno konstatovat „jen houšť“). Každá s postav si pohrává s podivně vtíravou bizarditou, jako by vyrazily figuríny z nějakého panoptika na protestní průvod francouzským podhůřím. Proto si až člověk říká, co ten úlet s vložkou ve stylu kung-fu? Není to tak trochu navíc? Přesto je tenhle mix thrilleru, kriminálky a instruktážního videa pro začínající genetiky na evropské poměry něčím dejme tomu více než neobvyklým. Hlavně co se atmosféry a takového toho hltání každého následujícího momentu týče. Samozřejmě, že přehnaná snaha o co nejvíc šokující závěr stylu "kopirajd" může působit uměle a neoriginálně, jenže vzpomeňte řady laciných televizních bubákovin, co se o to snaží ještě mnohem okatěji. Prvně, není to na plný počet. Znáte to: „Stěrače stírají, klakson troubí, ale nějakej zapamatovatelnej moment nebo šok co by vám vydržel ještě tejden na to, ten tu chybí.“ Jenže ta hudba, přesné herecké výkony a nad očekávání předvedené ztvárnění mě zas utvrzují, že do úplného průměru Purpurové řeky taky nepatří. Takže dávám za 4. (06.03.2005)