Purpurové rieky

Purpurové řeky jsou zádumčivá poezie a tu já rád. Reno s Casselem = výtečná dvojka, hudba Bruna Coulaise geniální, atmosféra neuvěřitelně hutná, stylově nad limitem, vizuálně ostré jako nůž, námětově pohlcující, atmosféra dosahuje výšin nebeských. To univerzitní městečko drtí svou ponurostí jako kámen. Jeden z mých nejoblíbenějších thrillerů, co jsem kdy viděl. Moje srdcovka. A že to je klon Se7en? A kde jste na tom byli? Možná jedna scéna je podobná dejme tomu. Ale na to s pardónem sere bernardýn. (12.10.2007)

Tak tohle jsem necekal. Necekal jsem, ze to bude takova kravina. Reno podava svuj standartne dobry vykon, ale vic me zaujal Cassel, ktery mi prisel mnohem lepsi. Urcita atmosfera a napeti tu nechybi, ale me to moc nezaujalo. Prislo mi to dost nevyrovnane, chvilku docela napinavy, ale pak jen nudny dialogy o nicem. Tesil jsem se aspon na nejaky drasticky zabery, ale ani tech se mi nedostalo. A o konci radsi pomlcet. Nebejt toho, ze tam hraje Reno asi bych tomu dal jen 2* , ale kdyz primhourim oko tak by to ty 3 mohli bejt. (06.03.2005)

Kdo by to řekl, že za tím stojí „frantíci“ aneb exkurze do kuchyně genetikovy. Onen už zlidovělý duch ponurého thrilleru, který opustil tělo s názvem Sedm a poté se převtělil do totožných, nebo mnohem horších podob filmových, je cítit na pozadí celého tohohle temného tetelení. Dvě osy příběhu vedené ve zdánlivě nesouvisejících rovinách, na jedné straně charismaticky prďácký Jean Reno, na straně druhé úleťácký hláškař Vincent Cassel. Hned na úvod krom sněhu zamrazí přímočaré zobrazení mrtvol, znepokojivá hudba skladatele Bruna Coulaise a typicky evropsky syrová kamera. Taky pan zvukař se náležitě činil, aby ve spleti morbidních prostředí nezůstal napětí nic dlužen. Lidi od rekvizit zase nafasovali víc než nutné množství krve a tak se v zájmu uvěřitelnosti rozhodli s tímhle artefaktem nešetřit (nutno konstatovat „jen houšť“). Každá s postav si pohrává s podivně vtíravou bizarditou, jako by vyrazily figuríny z nějakého panoptika na protestní průvod francouzským podhůřím. Proto si až člověk říká, co ten úlet s vložkou ve stylu kung-fu? Není to tak trochu navíc? Přesto je tenhle mix thrilleru, kriminálky a instruktážního videa pro začínající genetiky na evropské poměry něčím dejme tomu více než neobvyklým. Hlavně co se atmosféry a takového toho hltání každého následujícího momentu týče. Samozřejmě, že přehnaná snaha o co nejvíc šokující závěr stylu "kopirajd" může působit uměle a neoriginálně, jenže vzpomeňte řady laciných televizních bubákovin, co se o to snaží ještě mnohem okatěji. Prvně, není to na plný počet. Znáte to: „Stěrače stírají, klakson troubí, ale nějakej zapamatovatelnej moment nebo šok co by vám vydržel ještě tejden na to, ten tu chybí.“ Jenže ta hudba, přesné herecké výkony a nad očekávání předvedené ztvárnění mě zas utvrzují, že do úplného průměru Purpurové řeky taky nepatří. Takže dávám za 4. (06.03.2005)

Až na samotný konec a jistou dávku překombinovanosti, která šla už trochu přes, jde o výborný thriller...Atmosféra je opravdu temná, vraždy hnusné a z celého městečka s jeho univerzitou běhá mráz po zádech. Hodně všemu pomáhá kamera, která nabízí na jedné straně nádherné záběry ledovců a horských štítů a na té druhé nás ponoří do světa smrti a rozkladu. Skoro cítíte ten pach..."Purpurové řeky" mají své nesporné kvality, k nimž musím přiřadit i suverénní výkon Jeana Rena, jehož komisař Niemans spadá přesně do rodu vlků samotářů, kteří "loví ty, kdo žijí ze slz druhých "... (22.06.2005)

Reno bola stávka na istotu, pre Kassovitza s Casselom to bola vstupenka do Hollywoodu, pretože obaja odviedli na svojich postoch kus poctivej práce. Tajmoná a temná kriminálka má v sebe všetko, čo má mať, postupné odhaľovanie, znovuzauzlenie s vyvrcholením na jednotku. No a čo, keď sa to snaží niečomu podobať! Francúzi si to spravili po svojom a ja som mal dosť. 90%. (26.10.2007)