Purpurové rieky

Největší předností tototo filmu je (samozřejmě kromě scenáře - knižní předlohy) opravdu hustá atmosféra. Dále oba, herecky silní, hlavní protagonisté, jejichž případy se protnou do jedné linie příběhu. Jakýmsi bonusem jsou zábavné rozhovory ve stylu učitel/žák - Reno/Cassel. (01.08.2005)

Kdo by to řekl, že za tím stojí „frantíci“ aneb exkurze do kuchyně genetikovy. Onen už zlidovělý duch ponurého thrilleru, který opustil tělo s názvem Sedm a poté se převtělil do totožných, nebo mnohem horších podob filmových, je cítit na pozadí celého tohohle temného tetelení. Dvě osy příběhu vedené ve zdánlivě nesouvisejících rovinách, na jedné straně charismaticky prďácký Jean Reno, na straně druhé úleťácký hláškař Vincent Cassel. Hned na úvod krom sněhu zamrazí přímočaré zobrazení mrtvol, znepokojivá hudba skladatele Bruna Coulaise a typicky evropsky syrová kamera. Taky pan zvukař se náležitě činil, aby ve spleti morbidních prostředí nezůstal napětí nic dlužen. Lidi od rekvizit zase nafasovali víc než nutné množství krve a tak se v zájmu uvěřitelnosti rozhodli s tímhle artefaktem nešetřit (nutno konstatovat „jen houšť“). Každá s postav si pohrává s podivně vtíravou bizarditou, jako by vyrazily figuríny z nějakého panoptika na protestní průvod francouzským podhůřím. Proto si až člověk říká, co ten úlet s vložkou ve stylu kung-fu? Není to tak trochu navíc? Přesto je tenhle mix thrilleru, kriminálky a instruktážního videa pro začínající genetiky na evropské poměry něčím dejme tomu více než neobvyklým. Hlavně co se atmosféry a takového toho hltání každého následujícího momentu týče. Samozřejmě, že přehnaná snaha o co nejvíc šokující závěr stylu "kopirajd" může působit uměle a neoriginálně, jenže vzpomeňte řady laciných televizních bubákovin, co se o to snaží ještě mnohem okatěji. Prvně, není to na plný počet. Znáte to: „Stěrače stírají, klakson troubí, ale nějakej zapamatovatelnej moment nebo šok co by vám vydržel ještě tejden na to, ten tu chybí.“ Jenže ta hudba, přesné herecké výkony a nad očekávání předvedené ztvárnění mě zas utvrzují, že do úplného průměru Purpurové řeky taky nepatří. Takže dávám za 4. (06.03.2005)

Na tento film jsem se těšil. Slyšel jsem o něm jen to dobré, jako že to je hodně zamotaný film, nebo že je to pěkně strašidelné a podobně. No, můžu říct jen tohle: Zamotaný mi nijak zvlášť nepřišel, atmosféra tam sice byla, ale že bych se bál, tak to ne, ale hlavně, tam nefungovalo spojení hudba-kamera! Možná SPOILER! Když najdou pověšenou třetí oběť a vyběhne pak vrah z koutu, tak A: mohla z této scény být efektivní "lekačka", za B: když vyběhnul vrah, tak hudba neuměla pořádně vytěžit z té atmosféry. Takže to vypadalo, že sleduju nějaký hodně béčkový film. Konec možná SPOILERU :-) Takže dávám slušné 4, ale musím podotknout, že nebýt jako vždy vynikajícího Jeana Rena, tak by to byly slabší 3. (07.03.2009)

Veľmi dobrý francúzsky thriller, kedy dve zdanlivo nesúvisiace vyšetrovania privedú dvoch detektívov na jednu stopu k jedinému podozrivému. Skvele zvolená je dvojica hlavných hrdinov Jean Reno a Vincent Cassel. Film má po celú dobu veľmi drsnú a temnú atmosféru, aj keď nie ktovieako strhujúce zakončenie. Je to ale film, na ktorý sa asi pozriete viackrát ako raz. (14.01.2015)

Temný thriller á la Se7en s typicky francouzskou příchutí. Pominu všemi (i mnou) zavrhovaný dementní konec a přejdu rovnou ke kladům. Reno i Cassel se skvěle doplňují a oba mají dost charizma aby utáhli každý svoje vyšetřování v první půlce. Napínavé vyšetřování, patřičně brutální mordy, tajemství na jejich pozadí a temná atmosféra, to všechno za zvuků výjimečně povedené hudby, ta opravdu dělá hodně (*edit: tak soundtrack už se mi podařil sehnat, hurá). Nerozpakovala bych se dát tu pátou hvězdu, protože film by si jí určitě zasloužil, kdyby ovšem nebyl ten konec tak zvrhle imbecilní. Nevěřím, že by nešlo vymyslet i něco rafinovanějšího, než je nejprofláklejší klišé všech dob. (14.12.2010)