Vládkyňa zla

Bylo nebylo. Za devatero toxickými řekami, desatero zerodovanými horami a jedenactero exhalacemi zničenými lesy, v království zvaném dnes Unie přetolerantních přizdisráčů, se dávno, pradávno pohádka zrodila. I milá byla, krásná, lehce se vyprávěla a tak se orálně Unií jako epidemie příjice šířila. Zanedlouho ji všechny děti znaly a milovaly, ty 30+ nevyjímaje. Začali jí Dornröschen, Csipkerózsika, La Belle au bois dormant nebo O čípkové Růžence nazývat, podle toho, kde v Unii ji zrovna kdo do huby bral. Avšak běda!!! Na nebohé pohádce od narození příšerně temná kletba tkvěla. Vytepleným zlým sudičem předpovězeno jí bylo, že jakmile asi tak pětisté narozeniny dovrší, jeden strašlivý zkurvysyn se o ní doslechne a zle, moc zle se jí povede! Inu, a jak už to s příšernými kletbami bývá, stalo se! Pohádka bujných pět set let celá a bez úhony přežila, když tu se o ní v prohnilém, kulturně pokleslém a veskrze dementním zámořském království jménem HUSA, plném vyžraných, arogantních a rozmazlených fakanů, magicky ukrutný kurvil dobrého vkusu jménem Dyzny dozvěděl. Ten okamžik neváhal, bezskrupulózně ji uzurpoval a chudinku tomu nejodpornějšímu osudu pro každou pohádku, nemilosrdné Barbinizaci, podrobil. A takto brutálně znetvořenou, poníženou a trpící ji nemilosrdně zpět do světa vrhnul. Z krásné princezny, šípkové Růženky, se tak ohyzdná bloncka, kolovrátková Auróra, stala a o jejím osudu teď místo hodných a sympatických sudiček tři iritující polétavé pavílí obludy nápadně připomínající zvratek Petra Pana rozhodují. Obludy, které by jeden nejraději za křídla chytil a proti zdi mrštil! Sudička zlá se jako mávnutím kouzelné, čerstvě vytažené kolposkopické sondy ve vychrtlou rohatou létající mršinu s tváří narušené modelky z Buchenwaldu proměnila, jenž svými patologicky vystouplými lícními kostmi akorát tak své adoptované africké sirotky vystrašit schopna jest. Prdel si Dyznyho armáda kýčovitých patlalů i s příběhem nekompromisně vytřela, a tak kupříkladu narkoleptická již jen slizká Aurora je a líbací královský synek, nyní Ken Homoň zvaný, až téměř nepatřičně v historce té gájuje. Auroru klidně její pedofilní tatínek Šarlto ofranckovat mohl, aniž by o polibku z pravé lásky kdokoli pochyboval. Nuž, milé děti, co vám budu povídat! Smutek, zmar a chmury na všechny dříve kulturně nezprzněné obyvatele Únie padly, nikdo nevěda proč. Osud tomu však chtěl, že naštěstí kolem zrovna na svém věrném oři Salámovi spanilý princ Verbal cválal. Spatřivše, jaká to muka a teror království prožívá, okamžitě se dovtípil. Seskokem elegantním s dopadem do telemarku hřbet oře opustil, vzpurně ruce v bok si dal a třikrát rozčíleně nohou zadupaje řka: “Kurva, to bych se na to podíval! Naše kulturní tradice nám nikdo prasit nebude a dělat z našich dětí pologramotné debily už tím tuplem! Buzeranti zasraní! S takovou záhy Potěmkin a Mařenka sežerou před kohortou tlustých víl parohatou ježibabu. “ Takto spravedlivě rozhořčen nohama pevně do země se zapřel, mohutně si odchrchlal, načež rázně a nahlas poslal jednou pro vždy celé Dyznyho impérium do piče. To bylo radosti! Šťastné matky mu sebe i čerstvě dospělé dcery své okamžitě cpaly, všichni muži království jej do fitka a na solárko lákali, avšak skromný Verbal nad světské radosti povznesen jen osvalenou rukou smířlivě mávl a bez bázně a hany vstříc novým dobrodružstvím hrdě odcválal. (02.09.2014) (menej) (viac)