Capote

Ze životopisu spisovatele Trumana Capoteho bylo celkem správně vyseknuto pouhých pět a půl let, které strávil prací na své vrcholné knize Chladnokrevně. Ona to ostatně byla doba, která jeho život značně poznamenala, a po které už se vlastně nikdy nevzpamatoval. Bravurní je nejen Philip Seymour Hoffman v titulní roli, ale i jeho herecká partnerka Catherine Keener. Je to perfektní dvojice a jejich společné scény mě bavily nejvíc – on zženštilý a ona mužná. A dostal jsem chuť si ten slavný román přečíst, to se také většině filmů nepovede. (16.11.2011)

Zpočátku jsem si nebyl zcela jistý, zda mne film osloví, ale po postupném sbližování Capoteho s vrahy rodiny Clutterových, mě snímek začal bavit. Rozplétání zločinu, tvorba knihy, rozsudek nad mordýři a tajemství ohledně vražedné noci jsou něčím, co diváka dokáže zaujmout i díky bezchybnému hereckému výkonu Phillipa S. Hoffmana. Ke konci má Capote poměrně grády, takže mám-li po delší době hodnotit nějaký film plným počtem hvězdiček, měl by to být právě tento počin. (29.05.2014)

Capote je film, který se na jednu stranu snaží zachytit problematiku autorského díla ve vztahu k etické stránce skutečnosti a zároveň ukazuje neskutečně širokou škálu lidských pocitů a motivací, které je vedou k nejrůznějším činům. Z velké části může za úspěch Philip Seymour Hoffman, jehož herecký výkon se rovná dokonalé studii v níž dokáže i díky drobným hereckým nuancím (pohybů, intonace, mimiky...) vždy přesně zachytit a popsat Capoteho charakter. Ale i scénář je podobně dokonalý. V tomto ohledu jde o nanejvýš komplexní film, kde každá postava je přesně popsána a až přímo učebnicově natočena (v dobrém slova smyslu). (12.10.2008)

Velmi zajímavý kriminální případ, stejně tak zajímavá kniha včetně pozadí její vzniku se zde bohužel dočkaly naprosto nezáživného zpracování bez nápadu a bez většího spádu. Dle mého názoru vznikl nevýrazný a velmi povrchní film o jedném odporně slizkém sebestředním muži, o němž musím říct, že mi po celý čas sledování byl (navzdory skutečně velkému ho přínosu do světové literatury) zcela lhostejný a občas jsem měl pocit, že tvůrcům zřejmě též. Námět měl obrovský potenciál přinést silnou dramatickou podívanou s pocitově rozporuplným nádechem, ale bohužel po většinu času mne provedení spíše nudilo. Je mi líto, ale vedle Brooksova snímku Chladnokrevně z roku 1967 je pro mne "Capote" úplně zbytečný film, i přesto, že nejde vyloženě o remake a přináší pohled na věc z jiného úhlu pohledu (a to spisovatele). Takže v konečném důsledku dokážu ocenit maximálně zdařilý herecký výkon P. S. Hoffmana, což je poněkud málo. 45% (13.09.2020)

Tohle byl asi (ale jen zatím) životní výkon Philipa Seymoura Hoffmana, který akademici právem ocenili zlatým plešounkem. Opět zahráno tak, jako bychom se dívali na Capoteho samotného. Já jsem absolutně propadla Hoffmanově brilantně vypiplané dikci a gestikulaci. To byl prostě koncert! Hned druhý den jsem letěla do knihovny a na stalo už mi leží "In Cold Blood". A ta kniha je vážně geniální. Filmem jako by Bennett Miller vzdal knize hold. A je to nejen vkusnou režií, za zmínku stojí i krásně smutná kamera, a hlavně hudba - melancholické piano vytváří pozadí pro příběh dvou vrahů, které nelituji, ale dokážu díky Capotemu pochopit, že i jim se dá odpustit. Přestože (či snad právě protože) Capoteho toto odpuštění stálo mnoho bolesti. (01.04.2006)