Mníchov

Rozpolcenost současných vymezení vkusu i pojetí kvality a nekvality v současném umění vůbec je zarážející. Projevuje se plně i v těch částech, kde umění stále zůstává názorným. Podezřívat v případě MNICHOVA židovsky ovlivněného Spielberga z chladu a nepodjatosti je velmi politováníhodným nedorozuměním. Izrael, přestože z krve a bolesti nejen židovské vznikl před dlouhými šedesáti lety, nepřestal být podstatnou částí arabského islámského i křesťanského světa považován v blízkovýchodním kontextu za cosi nepřirozeného a chorobně cizorodého. Místo toho, co by spory tišil, mírnil a řešil, je naopak rozevírá a podněcuje. Na jedné straně se miliony zahraničních židů vykupují z toho, aby se do Izraele stěhovat nemuseli, na straně druhé téměř šest milionů palestinských Arabů má jistotu, že se v dohledné budoucnosti příštích 30-50 let do své staré vlasti, z níž byli postupně bezdůvodně vypuzeni, nevrátí. Ze současných zhruba 7 mil. obyvatel Izraele je téměř půldruhého miliónu Arabů; z více než 5 milionů Židů si statisíce zvykly na tuto zemi a považují ji za svoji vlast. Tragédie Mnichovské olympiády 1972 vyrůstá právě z tohoto nekončícího řetězce ztrát, frustrací, zločinů, válek; konflikt je permanentní, neustále probíhá a ročně polyká minimálně stovky lidských životů.; je součástí také naší současnosti. Filmový příběh, soustředěný zhruba do let 1972-1974, přesvědčivě - skoro by se chtělo říci až sympaticky nehollywoodsky - ukazuje tuto odvrácenou tvář, střetání proslulého Mosadu a palestinských terorizujících partyzánských bojůvek, i to, jak se na pozadí mrtvol často nevinných lidí v hlubokém míru relativizují a posléze postupně rozplývají zdánlivě jasné skutečnosti dvou nepřátelských černobílých pohledů do bezradného ztracena. Zůstává jen krev a nenávratně utracené lidské životy. Kvalitní herecké výkony, úspěšně zvládnutý pokus o ústřední motiv filmu (průběh atentátu) i brilantní kamera posouvají film na rozhraní uměleckého a lehkého thrillerového žánru kinematografie hraného filmu. Napětí z něj neustupuje ani ve zdánlivě klidných scénách. Je jisté, že V MNICHOVU Spielberg dosáhl na jeden z vrcholů své dosavadní tvorby. (01.02.2009)

Pokojná atmosféra olympijských her 1972, byla v 05:00 narušena. Jedenáct jmen, jedenáct sportovců, kteří odjeli na olympiádu, se domů nevrátí. A světu je to úplně jedno...... . Ne však S.Spielbergovi. Nesnaží se dávat laciné odpovědi ani moralizovat, je na nás aby jsme schválili ( nebo neschválili) jednání Mosadu - vlastně samostatné skupiny kolem agenta Avnera. Nechybí ani globální pohled Palestinců na Izraelce a tedy zabývání se samou podstatou tohoto věčného boje. Myslím, že je to spíš politickej film, ale přikrytej dekou událostí, které následovali po této teroristické akci. Je nám vnucován pohled ,,jedné strany“, ale to je samozřejmé. Z pohledu filmu (a také událostí) je to ten důležitější. Je třeba ukázat, jaké to je zabíjet pro dobro země, že nic není zadarmo (peníze, svědomí) a že z lovců se může stát také lovná zvěř. Jinak 2 a půl hodiny uběhlo vcelku rychle, protože zajímavej děj doprovází pohodovej soundtrack a herecké výkony. Je to bezchybné filmařské řemeslo, bohužel na téma, které nemusí každého zaujmout. (24.09.2006)

V posledních dvou letech začínám mít dojem, že Spielberg konečně plně dospěl. Zmizely sladké happy endy, zmizel sentiment a definitivně je pryč i rodinná atmosféra provoněná popkornem. Mnichov mně však přes všechnu svoji vážnost a nepopiratelnou sílu tolik neoslovil. Technicky naprosto vymazlená pochoutka, která je však chladná jako kus ledu a to je věc, kterou nemíním tolerovat. Eric Bana je vynikající a scénář jakbysmet. Bohužel je celý příběh podán natolik nezáživnou formou, že se nelze dost dobře vcítit do postav a přenést se do jejich světa teroristů a špionáže. Akce je brutální, chladná a v jistých aspektech připomene například Schindlerův seznam. Technicky tradičně dokonalé s brilantním nasvícením a celkovým uspořádáním mizanscény. Jediné mé výtky se tak váží k občasné nepřehlednosti a nedostatku emocí. Dvě vady na kráse, dvě hvězdičky dolů. (06.07.2006)

S tímhle filmem mám problém úplně stejný jako v gamsterkách. Vadí mi dívat se na násilí, jakkoliv je umělecky zpracované. Stejné to mám jako u Kmotra, Mechanického pomeranče nebo u Hanebných parchantů. Ať už jde o čirou fikci nebo o rekonstrukci skutečných událostí, člověk nějakým způsobem nasaje to, na co se dívá. Vím, že se nedokážu distancovat a z podobných filmů je mi zle. Nejde o pouhé znepokojení diváka. Z tohoto důvodu eliminuji podobné filmy na minimum. U Spielberga se mi několikrát stalo, že mě vtáhnul do děje, u příběhu, na který jsem se původně dívat nechtěla. Moje hodnocení vyjadřuje můj vztah k obsahu, nikoliv ke zpracování. (12.09.2016)

„Teraz ti je matkou Izrael.“ Ďalší strhujúci Spielberg. Špinavý, obnažený, brutálny, chladnokrvný, plný emócií, surový, krutý, beštiálny, melancholický. Hoci mám od neho rád skôr „zábavnejšie“ hity, čo je dobré, to je dobré. Ako MNÍCHOV - inšpirovaný skutočnými udalosťami, kedy tajné izraelské komando (napr. Eric Bana, Mathieu Kassovitz či Daniel Craig vo svojom pred-bondovskom období) začalo masakrovať fanatických atentátnikov, pričom ale jeho členovia sa tým pádom sami stali fanatickými atentátnikmi. Snímka berie dych drsnými detailmi, ktorými akoby Spielberg až schválne provokoval verejnosť (krv, nahí ľudia). Zaujme však i pôsobivou výpravou, miestami až neznesiteľnými dlhými hitchcockovskými scénami (balkón, telefón) a vynikajúcim hereckým obsadením, ktorému dominuje tajomný Austrálčan Geoffrey Rush ako svojrázna spojka Ephraim a fascinujúca Lynn Cohen ako majestátne neodpúšťajúca Golda Meir. (26.09.2006)