Bol som pri tom

Tak neviem? Peter Sellers a Shirley McLaine patria medzi mojich obľúbených hercov, od Hala Ashbyho som videl dva nadpriemerné a jeden (Návrat domov) výborný film. A na tom, že niekoho pokladajú za iného, než je, som sa výborne zabával už pri Sellersovom staršom filme Večierok. Boli teda splnené všetky podmienky na to, aby som si film vychutnal. A ono to nefungovalo. Na začiatku ma prekvapilo iba to, ako sa Sellers podobal na Felixa Slováčka. A zvyšok filmu som namiesto smiechu pri komických situáciách tŕpol, kedy sa to prevalí. A že sa to neprevalilo, považujem za najväčší zápor filmu. On to bol negramotný, desaťročia izolovaný a iba televíziou odchovaný záhradník. Človek musí patologicky pohŕdať Amerikou, aby uveril, že mu uverili. Takže suma sumárum neuveriteľný príbeh, takmer nulová vtipnosť a geniálny herecký výkon Petra Sellersa a zasa mi to vychádza na tri hviezdičky. (26.11.2009)

Má to neuvěřitelně pomalý rozjezd. Nějakých 40 minut se tam v podstatě nic neděje. Potom ale kouzlo filmu vyplave na povrch a u všech těch nedorozumění se nejde nebavit. Vrchol absurdity je scéna, když Shirley McLane divoce masturbuje a Peter Sellers se s kamennym ksichtem staví na hlavu. Sellers dobráka zahradníka zahrál moc dobře a ten film z velké většiny fakt stojí na něm. Každopádně tu poslední scénu jsem nepochopil. (26.06.2011)

"Po zimě přijde jaro." Všimněte si, jaký bývá zmatek v žánrovém označení Byl jsem při tom. Tragikomedie, černá komedie, moralita, melodrama, dokonce i romantická komedie. Podle mě je nejpřiléhavějším adjektivem SARKASTICKÁ komedie. Sarkasmus a smysl pro jeho chápání je klíčem k pochopení filmu. Američané většinou tento druh vidění světa nemají, takže si z filmu povětšinou vybírají jen to, že Chauncey je dojemné politováníhodné štěňátko, jakým se později stali třeba Rain Man nebo Forrest Gump. Evropané se zase cynicky uculují rafinovanému zesměšnění amerického pojetí demokracie, politice založené na závažném pokyvování hlav a zadumaném krčení obočí nad "zásadními problémy", zamlžené vodopádem hlubokých metafor. :-) Jinak k Peteru Sellersovi: Na první pohled se zdá, že natočil něco úplně jiného než kdykoli předtím, ale není to úplně pravda. Princip čistého člověka, procházejícího dějem jako lakmusový papírek cizích charakterů, uplatnil už o dekádu dřív ve Večírku. Filmu, o němž všichni vědí, ale málokdo ho viděl. Večírek se ovšem nevynáší do nebes, protože je to v prvním plánu "jen" groteska. Hm. 80% (13.06.2006)

Ztělesněná asertivita jdoucí ruku v ruce s trefnou a sakra vtipnou satirou. To jak Ashby zvládá ukočírovat scény, které by od kohokoli jiného vyzněly trapně (a to nejen ty se sexuálním podtónem), je sice obdivuhodné, ale u něj nikterak překvapivé či snad ojedinělé. Sellersův výkon jsem chtěl do nebes vychválit takovým tím otřepaným spojením "životní výkon", ale pak jsem si vzpomněl na všechny jeho role a bylo by to vůči nim nefér. Jenomže pak si zase vzpomenu jak minimalisticky a oduševněle zahrál roli, kterou by 99,999 procenta současného herectva přehrávalo či přetvořilo v jakousi politováníhodnou kreaturu...  a tak tu lacinou podpásovku chtě nechtě napsat prostě musím. Tohle totiž JE Sellersův životní výkon. (14.05.2009)

Tradičně precizní Ashby. Kdo vidí v památných 70. letech i rozvoj politické satiry a velmi kousavých narážek na mocenskou společenskou smetánku, neměl by si tenhle nenápadný film o přímém předchůdci Forresta Gumpa nechat ujít. Nejenže totiž nabízí další hereckou exhibici velikána Petera Sellerse, ale především je z pohledu svých myšlenek minimálně stejně nadčasový, jako stejně starý Vetřelec z perspektivy vizuální. Za prvé tu máme jasný odkaz na drtivý a falešný vliv televize, která si již od nepaměti vše upravuje dle vlastních potřeb - když Chance vyleze na stará kolena poprvé ze svého domu vybavený pouze každodenním sledováním "bedny", připadá si ostatně jako v mimozemském světě plném zvláštních, rychle mluvících stvoření (a určitě není náhoda, že mu k tomu hraje upravená verze Also Sprach Zarathustra, která představuje hymnu pro neznámý a ohromný vesmír). No a potom je tu ona drtivá nálož na hlavy politických a mediálních papalášů, kteří berou smrtelně vážně zasněná slova mentálně zaostalého a emocionálně chladného zahradníka, který dostane možnost promluvit jen čirou náhodou. A já jsem to Ashbymu všechno sežral i s navijákem, neboť on opět dokázal zabalit celý příběh do tak neotřelé, zábavné a neskutečně ironické formy, že jsem si celou dobu připadal jako v krásné, pohodové a cizím vlivem nepošpiněné pohádce. Něco takového již dnes nikdo nenatočí... 90% (10.02.2014)