Hoffman

Ona je to vlastně taková kombinace Krásky a Zvířete se Zkrocením zlé (v tomto případě naivní) ženy. Motivace hlavní postavy se postupně rozkrývají, ono nejde vlastně o nic světoborného, ale na to, že v úvodu působí jako prasák, půjde o docela zajímavou proměnu. A Sellers ji dokonale uhrál a musel jsem si přiznat, že v těchhle vážných polohách ho mám jako herce radši, než jako bláznivého komisaře. I když třeba Večírek se svým poker face uhrál taky skvěle. Co vlastně člověk nakonec čeká od života? Trochu porozumění, lásky, vstřícnosti? Co dělat, když to hledají oba, ale jeden o tom ještě neví, ale musí si to teprve bolestným prožitkem uvědomit? Z tohoto pohledu neberu konec jako k neuvěření nebo stockholmský syndrom, jak se zde v jiných komentářích píše, ale spíše jako prozření. (16.12.2021)

Ve snímku "Hoffman" se naplno ukazuje Sellersovo mistrovství, které netkví v tom, že byl skvělý pro komediální role, ale v tom, že komediálně dovedl podat i dramatické, tragické role, a to způsobem, kdy vás dovede v některých scénách doslova zamrazit. Jeden z nejlepších a nejvšestrannějších herců historie. (10.05.2017)

Hoffmanovi kdysi ublížila mladá kolegyně z práce, on ji vydíráním přinutí, aby strávila týden v jeho bytě a rozehrává zlomyslnou psychohru. Ze začátku se hlavní hrdina jeví jako narušené chladnokrevné monstrum, ale postupně se dopátráme dalších souvislostí a zjistíme, že za tou krutostí je volání o pomoc... Neexistuje herec, který by se pro tu roli hodil líp než Peter Sellers, sám taková tvář pod maskou. A je to hlavně jeho kreace, co ten film drží nad hladinou průměru, protože tak nenápaditou dramatizaci knihy jsem už dlouho neviděl. O tom, co se dá ukázat konkrétní situací, protagonisté dlouze a nezajímavě rozprávějí, každou chvíli "důležitě" nakousnou něco, co pak není dopovězeno atd. V Geblerově románu je to asi všechno jasnější, ale že bych ho teď začal dychtivě shánět po antikvariátech, abych se dozvěděl víc? Ne ne, tak zajímavý příběh to zas není. Špatný film to není, ale měl na víc. 70% (24.10.2005)

Som naozaj spokojný, ale chcel som byť ešte viac. Začiatok totiž sľúbil niečo inteligentné a zvrátené a mohol teda konkurovať mojej srdcovke. Potom sa hrdinovia samozrejme začali uberať do podstatne bežnejšieho a masami obľubovanejšieho žánru, ale celok nepokazili. Bol tu výborný Sellers (prednášajúci svoje cynicky úprimné myšlienky a lá Oscar Wilde), ktorý síce vie čo chce, ale nejde za tým neochvejne. Bráni mu z časti svedomie, z časti hanblivosť, ergo celá jeho povaha. No a jeho protipól a objekt túžby zároveň, Sinéad Cusack, ktorá je v danej situácií, za pomoci neskúsenosti, úplne neurotická. Ale prejde si nemalým vývinom, aby bola divácky atraktívnejšia a už je na svete klišé jak hrom. No v tomto prípade mi to nevadilo, bavil som sa naďalej. A bolo to pre mňa veľké prekvapenie, aké vždy poteší pri menších a menej známych filmoch. Pre absolútne hodnotenie som sa nakoniec rozhodol kvôli scenáru, ktorý bol výborný! Aby ste mali predstavu, stačí asi poznamenať, že do komentáru nedávam žiadny citát len preto, že netuším ktorý vybrať. (19.05.2013)

Milo ma prekvapila Sinéad Cusack - jemná, priam éterická ( trochu mi pripomína Magdu Vášaryovú v mladosti). Registrujem ju skôr v zrelom veku, najmä ako milujúcu a hrdú matku Johna Thorntona v North & South alebo sympatickú domácu pani v Bertolucciho Zvodnej kráse, a hlavne ako mnohoročnú manželku Jeremy Ironsa (a matku ich dvoch synov). V Hoffmanovi má krásnych 22 a pripomína mi príbeh o Kráske a Zvierati.... (15.02.2010)