Smrtiaca nenávi2ť

Takashi Shimizu je debil. Inak ani nemôžem začať. Natočiť cca 6 filmov o tom isto je naozaj choré. Neviem kde som to už čítal, ale bola tam jedna zaujímavá veta v nejakom podobnom znení: Takashi Shimizu sa jedného dna proste zobudil a napísal scenár na film Nenávisť a od vtedy ho tento film živí, pretože doma v Japonsku natočil dve televízne Nenáviste, potom dve filmové(+ v roku 2008 vyjde tretie filmové) potom ho ako inak zavolali do Ameriky a tam natočil remake no a teraz k nemu aj dvojku. Neviem či ho to ešte baví, ale mne stačilo vidieť jednu Japonskú verziu + tie Americké a mám celej Nenávisti až po krk. Vtedy bolo to obdobie keď leteli malé deti a hlavne malé dievčatká s čiernymi vlasmi. Kruh bol naozaj super horor i keď dvojka bola slabšia, na Nenávisť sa tiež dalo pozerať, ale iba v rámci zabitia večera. Celá recenzia: TU (09.09.2007)

Divné zvuky a náznaky hrůzostrašného zla mě nutily sedět u filmu a dodívat se do konce. Do konce? Konec je otevřený, aby mohla zapracovat fantazie a ta přece nemá žádné meze a hranice. Evidentně to všechno zapůsobilo dobře. Budu poslouchat podivný šramot odkud si z chodby. Taky se pokusím zjistit, co to bylo. Sakra, asi nechám rozsvícenou lampičku při usínání. (31.07.2009)

První Grudge měl atmosféru jako řemen a hodně nejistě se po něm šlo do ložnice spát. Pokračování jsme chtěli, a když byl potvrzen na režijní sesli opět Takashi Shimizu, byl jsem znovu s hrůzou v očích natěšený na další japonskou duchařinu, která se s nepříjemností sobě vlastní vplíží do mého obýváku. Dvojka navazuje na první díl dějem, ale to je tak asi vše. Všechno ostatní Shimizu po prvním díla zapomněl, zahodil, no prostě to tady není. Strašidelné scény jsou spíše k smíchu, děsuplný škytavý zvuk, ze kterého se nám ježily chloupky i v intimních partiích je zde téměř nevyužit a všechny atmosférické nájezdy kamer pravidelně míjí emocionálně vypjatý terč hororového žánru. Druhá nenávist selhává i u postav, které jsou nezajímavé a tři dějové linie se tak protnou aniž by vás to zasáhlo, nedej bože překvapilo. Tak silný kvalitativní propad kór od tatínka této ságy velmi zamrzí a hodně převažuju, zda mrhat časem nad pravděpodobně ještě horší trojkou. 30% (09.10.2020)

Druhý díl americké verze The Grudge je považován za znatelně slabší než jednička, já k tomu ale nevidím jediný důvod. Po atmosférické stránce je dvojka stejně brilantní, přičemž děj je zajímavě „pojaponsku“ rozdělen do tří prolínajících se příběhů, které se ve finále uceleně spojí. Z technického hlediska myslím dvojka svého předchůdce dokonce v ledasčem překonává. Odmítavý postoj publika tak nejspíše vyvěrá ze stoupající únavy z „dlouhovlasých asijských duchařin“, s kterýmžto žánrem se v té době roztrhl pytel. Z mého pohledu se ale jedná o mimořádně povedenou atmosférickou záležitost, která nabízí vše, co dělá japonskou hororovou školu tak jedinečnou (byť v tomto případě hranou podle amerických not). Možná je ve filmu trošku „překayakováno“, možná je prostřední část poněkud unylá, přesto se divákovi dostane nanejvýš sugestivního zážitku. A pak taky – zatímco jednička víceméně jen kopíruje japonskou předlohu, druhý díl nabízí vlastní originální příběh. A to určitě není na škodu. (07.10.2012)

necekal jsem od tohoto nic extra, rozhodne jsem neceklal, ze to bude lepsi nez 1.dil, ale v ramci remaku je to nadprumer. sice se to zvrhava ve vyvrazdovacku, ale ucel, ktery si to stanovilo na pocatku - a to vystrasit - to do puntiku plni. I kdyz se zabiji a umira porad stejne, pro me to na zajimavosti neztratilo, otevreny konec dava pruchod dalsimu pokracovani, tentokrat snad jiz poslednimu... (22.06.2007)