Smrtiaca nenávi2ť

Od prvního dílu je znát kvalitativní pád, ale pro mě je druhá Nenávist stále duchařský nadprůměr. Lekačky už nefungují zdaleka všechny, duchové působí hrůzostrašně taky jen někdy, pocit strachu z prvního dílu se zde vyskytuje až v druhé polovině. Opět sledujeme několik dějových linií (3), které se spojí až na konci, přičemž jeden ze spojů je dokonce překvapivý. Hodnocení: něco mezi 50-60% (30.11.2007)

Přejmenoval bych to. Ideální název by byl Smrtící nuda. Takhle zoufale nudný film jsem fakt letos ještě neviděl, několikrát jsem už už vstával ze sedadla a chystal se opustit sál. Slabý odvárek Nenávisti. Nepamatuju si jedinou scénu, při které by mě zamrazilo v zádech. Děj, roztříštěný do několika dějových linek, je zoufale nepřehledný, expozice vystavěná doslova hororově (bohužel jren v přeneseném smyslu slova), absolutně žádné nové nápady, jen se recykluje to, co už ze všech těch japonských duchařin známe. Na tohle jděte jen pokud opravdu nemáte v danou chvíli vůbec nic na práci a celý víkend jste strávili koukáním do zdi :-) (08.12.2006)

Po letech jsem se dostal k jedinému dílu série, který jsem ještě neviděl (když nepočítám už 3x nedokoukaný blábol Sadako vs. Kaiako který dokoukám asi za 20 let) a byla by to i možná škoda. Hned první scéna s pánvičkou je totálně boží a hlavně prvních 40 minut atmosféra šlape, včetně lekaček a já věřil, že to je celé zase nějaké nedoceněné, bohužel to strašným způsobem ztrácí dech až to skoro umře za živa. Hlavní hrdinka je otravná a necharismatická šmudla, děj bohužel strašně předvídatelný a konec neskutečně neukočírovaný. Začne to jako áčkový horor od Jamese Wana, změní se to v levnější dvd béčko od Flanagana a končí to jako příšerná céčková slátanina od Shaena Van Dyka pro Asylum. Takový sešup to je a to to mělo tak našlápnuto. Potkalo to stejný osud jako druhý americký Kruh, škoda, protože začátek byl opravdu moc dobrý a Teresa Palmer ve sprše je ehm..jak to říct slušně...kurefsky ňufíčkovatelná.50%. (01.05.2017)

Druhý díl americké verze The Grudge je považován za znatelně slabší než jednička, já k tomu ale nevidím jediný důvod. Po atmosférické stránce je dvojka stejně brilantní, přičemž děj je zajímavě „pojaponsku“ rozdělen do tří prolínajících se příběhů, které se ve finále uceleně spojí. Z technického hlediska myslím dvojka svého předchůdce dokonce v ledasčem překonává. Odmítavý postoj publika tak nejspíše vyvěrá ze stoupající únavy z „dlouhovlasých asijských duchařin“, s kterýmžto žánrem se v té době roztrhl pytel. Z mého pohledu se ale jedná o mimořádně povedenou atmosférickou záležitost, která nabízí vše, co dělá japonskou hororovou školu tak jedinečnou (byť v tomto případě hranou podle amerických not). Možná je ve filmu trošku „překayakováno“, možná je prostřední část poněkud unylá, přesto se divákovi dostane nanejvýš sugestivního zážitku. A pak taky – zatímco jednička víceméně jen kopíruje japonskou předlohu, druhý díl nabízí vlastní originální příběh. A to určitě není na škodu. (07.10.2012)

První díl nabídnul zajímavý motiv a docela děsivý děj. Druhý díl se na to snaží navázat, ale příběh je tak nějak nejasně komplikovaný, že tak nějak není jasné o co vlastně jde. Z filmu se vytratil motiv, prostě se jen vraždí. A hláška z filmu: "jen udělala všechno horší" docela vystihuje i film jako takový. (02.01.2011)