Smrtiaca nenávi2ť

Za mě se jedná o velmi slušné pokračování, ve kterém by se atmosféra dala krájet. Místy bych sice přitvrdil, ale rozhodně se tu najde mnoho míst, kde je divák přimražený ke křeslu. Dalším velkým plusem je i návrat Sarah Michelle Gellar, která se nebojí ani malých rolí, přesto, že v této sérii začala jako hlavní hvězda. I scénáristicky se mi tento horor zdál fajn a propojení několika dějových linií bylo příjemné a zároveň nijak zmatečné. Jednička s hvězdičkou to sice není, ale Nenávist 2 si rozhodně zaslouží aspoň jedna mínus. (24.05.2023)

Že to bude špatné jsem čekal, ale že to bude až tak zoufalé.....Propletené příběhy zde opravdu nesvědčí nic dobrého,místo toho aby diváka udržovali v napětí a strachu ho spíše matou. Navíc nevím kdo se toho může bát, bílí obličej japonské dívky či kluka mi opravdu žádné vrásky nezpůsobuje, natož zvuk který vydávají(podobá se spíše krkání). Scény u kterých se máte leknout poznáte tak 3 vteřiny dopředu podle nezvyklého úhlu kamery, která zrovna zabírá dotyčnou obět, takže se vlastně vůbec neleknete. Na první díl či originální japonské verze to skutečně nemá. (08.01.2007)

bylo by dost naivní očekávat, že tohle veledílo přijde s něčím originálním... vytrvale se drží schématu klasické duchařské lekačky a zavděčit se může snad jen diváku sadomasochistickému nebo ortodoxním fanouškům béčkových hororů... zdárně jsem se pronudil ke konci a zjistil, že evidentně ani do jedné kategorie nepatřím. no, možná naštěstí. 30% (16.10.2008)

Tak tohle už byl opravdu jen zoufalý pokus vytřískat co možná nejvíc peněz. Nejhorší na tom bylo, že to tvůrci mysleli vážně a nejednalo se o žádnou parodii, i když to tak místy vypadalo. Některé efekty byly tak gumové, že jsem si vážně musel párkrát protřít oči jestli vidím dobře. Jakýkoliv náznak strašidelné – hororové atmosféry jsem tu nepostřehl ani jednou a myslím si, že tohle byl vážně provar. Jiné slovo než trapné to skutečně nevystihuje lépe. Pokud se u tohoto někdo snad bál, tak by se měl přestat na horory raději dívat. Mohlo by se stát, že by si u nějaké opravdu kvalitního kousku mohl přivodit infarkt. (15.07.2011)

Takashi Shimizu nenadchl, ani neurazil. Stvořil řemeslně dobře udělaný fajn horrůrek, který s Ju-On veterány nijak neotřese, ale v záplavě remaků asijských filmů patří k těm podařeným. Ke cti mu lze přičíst, že oproti jedničce není přeplácaný scénami s Kayako, snaží se budovat "po asijsku" plíživou atmosféru a budí větší pocit kompaktnosti. Též američtí herci se polepšili a vesměs podali aspoň průměrné výkony (svébytnou kapitolou je Sarah Michelle Gellar, jejíž obsazení jsem už u prvního dílu vnímal jako silný zásah vedle). Jako slabinu dvojky vidím fakt, že lekačky nemají údernost japonských originálů a některé z nich se až nepříjemně opakují. Shimizu už zkrátka z příběhu o smrtící kletbě (The Grudge 2 je celkově šesté zpracování) vytřískal snad všechen děsivý potenciál a v nových dílech vykrádá sám sebe. Jelikož tu jde o remake, výhradně určený americkému publiku, japonskými Ju-Ony pramálo zasaženému, lze nad tím přivřít oči. Stejně jako jednička The Grudge 2 nejvíce variuje scény z prvního televizního a celovečerního japonského dílu. Suma sumárum: sice to opět moc nevyděsí, ale pro fandy duchařin je to dobře stravitelné. (20.11.2006)