Tiger a sneh

příběh mající lehkost sněhu a sílu tygra, umě kombinující obé do poetické harmonie... benigni si napsal a zrežíroval sebe sama takřka dokonale, doslazuje hořké a ztrpčuje sladké, takže chvílemi divák neví, zda se má smát, nebo brečet... možná mám kliku, že jsem tuhle one man show viděl dříve než tolik vyzdvihovaný Život je krásný, a tak nemám srovnání s údajně mnohem lepším snímkem. prostě díky gejzíru krásných slovních obratů a parádnímu konci v mé romantické části duše zavládla spokojenost na 80%. (26.11.2010)

Na film Tygr a sníh jsem se hrozně moc těšila. Jenže ouha, stejný režisér, stejné hlavní role, stejná zápletka, stejná pointa, jen různé časové období děje filmů. Roberto Benigni mě sice opět dokázal rozesmát, ale jinak mě hrozně zklamal. Není nic horšího, než když autor, kopíruje svoje vlastní dílo. (08.03.2012)

Roberto Benigni se pokouší podruhé vstoupit do téže řeky. Úspěch filmu Život je krásný se ale nekoná, byť se snažil vařit podle stejného receptu a ověřené schéma okořenit ještě motivy z dalšího na Oscara nominovaného filmu, Almodóvarova snímku Mluv s ní. Režisér, scenárista, představitel hlavní mužské role a manžel představitelky hlavní ženské role nabídne sice několik velmi dobrých scén, ty však nemohou vyvážit ten spekulativní, z prstu vycucaný zbytek. (50 %) (08.01.2006)

Trochu zmatené a nepřehledné. Co je realita, co je sen? Na spousty divákových otázek nepřišla odpověď. A bylo to vůbec třeba? Musíme znát na všechno odpověď? Musí být vše "nalinkováno" tak, jak si přejeme nebo předpokládáme? Vždyť i náš vlastní život není nalinkovaný přímo, ale pohybuje se v mezích jakýchsi křivek, které se sice podvědomě snažíme napřímit, ale ne vždy se nám to daří. Důležité však je, že si vždy umíme uvědomit, že naše životní pouť i v těchto kritických výchylkách může být krásná, humorná a plná optimismu. (22.07.2010)

Proti Benignimu stojí špatný scénář, pokažený nejedním divácky nečitelným dějovým střihem, špatné herectví jeho partnerů (ovšem – co hrát, když scénář stojí za kulové?), vykleštěnost a trapná sebestřednost jeho vlastní režie i zjevná finanční dýchavičnost celé produkce. Dýchavičnost nepatřičná s ohledem na velkolepost záměru. Odpustil bych mnohé – skřípající scénář, „americké vojáky“ se zjevně anglickým přízvukem, digitální mouchy a ptáčky i digitální „sníh“ padající na tygra. Ale nedojemnou dojemnost a nevtipný humor odpustit nelze. Benignimu měkne mozek. (08.03.2006)