Obsahy(1)
Stejně jako většina ostatních představení Divadla Járy Cimrmana, sestává Dlouhý, Široký a Krátkozraký ze dvou částí - odborné části (formou přednášky nebo kratších referátů) o životě a díle Járy Cimrmana a v druhé části pak ucelenějšího zpracování některého jeho díla - v tomto případě pohádky Dlouhý, Široký a Krátkozraký. První část tohoto představení tvoří rozsáhlejší přednáška „Cimrmanova cesta za českou pohádkou“. Vlastní divadelní hra pojednává o strastiplném putování, jehož cílem je vrátit princezně Zlatovlásce její ženskou krásu - byla totiž očarována zlým obrem Kolodějem. V prvním obraze přichází na královský zámek princ Jasoň, který zjišťuje, že jeho vytoužená nevěsta - princezna Zlatovláska - má (díky čárům Koloděje) vousy a nohu „pětačtyřicítku“. Jasoň se rozhodne Zlatovlásku vysvobodit ze zlé kletby a společně s ní, s jejím královským otcem a s Bystrozrakým se vydává za Dědem Vševědem, aby jim poradil, jak na Koloděje. Vše zpovzdálí sleduje Jasoňovo dvojče - zlý princ Drsoň, který se chysdtá ve vhodnou chvíli do děje vložit a získat princeznu pro sebe.
Děd Vševěd přes silně pokročilou sklerózu poradí, aby Kolodějovi vzali jeho kouzelný prsten. To se sice nepodaří přímým soubojem, ve kterém Jasoň prohrává, ale lstí - Koloděje se povede rozplakat, takže vyndá z kapsy kapesník a prsten mu vypadne. Pohádka má šťastný konec - Zlatovlásce je pomocí ukořistěného prstenu vrácena její ženská krása. (wikipedia.org) (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (237)
Tak tuto divadelní hru opravdu zbožňuji. Výborné hlášky, které doslova zlidoví. Pokud se chce člověk opravdu zasmát, tak doporučuji :) hlášky jako: princezna:"A nevadí mu ani moje vousy", princ: "A proč by mi měli vadit, můj královský otec je má taky" a král reaguje "Copak u otce se to snese" :D nebo "Koloděj už pláče" .... "A jsou to opravdu slzy?" odbourají zaručeně každého :D ()
70%. Nejsem nějaký znale Cimrmana, viděl jsem snad jen 2 divadelní představení. Každopádně mi to nepřišlo až nějak přehnaně vtipné. Možná právě proto, že neznám souvislosti, nevím... Vzhledem k tomu, že znám několik Cimrmano nadšenců, čekal jsem více zábavy, smíchu a něco geniálního. Nebylo to špatné, nýbrž čekal jsem více humoru. Bylo zde pár dobrých hlášek a nápadů, celé to bylo pojato zajímavě, ale nedá mi to a myslím, že by se z toho dalo vymáčknout více. Postrádal jsem prostě více humoru. Každopádně forma mi sedla. Howgh! ()
Další úžasné dílo DJC. S Hospodou a třídní knihou je tahle hra asi vůbec nejlepší. Výborná zápletka, úžasná dvojrole Miloňe Čepelky, fantastická změna pohlaví, děd Vševěd na nějž se musí mluvit jen ve verších a scéna, kde se herci měli najíst... Nejlepší pohádka, kterou jsem kdy viděl. Geniální dílo. 100%. ()
Génius schovaný ve Zdeňku Svěrákovi a Ladislavu Smoljakovi (tím nechci ostatní členy souboru nijak shazovat, ale tito dva mistři jsou přeci jen nejzasloužilejší cimrmanologové) se nejvíce projevuje právě při představeních DJC, protože u Cimrmana je dovoleno vše! Každý seminář a každá hra jsou jedním slovem GENIÁLNÍ! Neexistovalo, neexistuje a ani nebude existovat lepšího, vtipnějšího a inteligentnějšího humoru! ()
Zatím jsem se nezačal pilně učit cizím jazykům, takže zrak mi stále slouží, tudíž jsem mohl vidět tuto geniální pohádku, která u dětí propadla. Společně se Záskokem patří toto legendární dobrodružství dvojčat Jasoně a Drsoně mezi moje nejoblíbenější Cimrmany, byť konkurence je velká jak Obr Koloděj. Na rozdíl od mého komentáře je tato hra vtipná od začátku do konce a divák se baví, až radostí podupává jako králík. Pokud chcete s Cimrmany začít, doporučím vám začít s tímhle kouskem, protože je dle mého nejživější a pro neznalého začátečníka nejlépe stravitelná hra. ()
Galéria (8)
Zaujímavosti (15)
- Petr Brukner měl hrát původně dvojroli prince Jasoně a Drsoně a Miloň Čepelka zase Zlatovlásku. Pak, ale přišel Petr Brukner s tím, že se mu ti dva pletou a že tu roli nechce. Tak si jí vyměnil s Čepelkou. (mnaucz)
- Jedná se o první hru, která byla natočena na desku. Natočena byla v roce 1975 v Braníku v obsazení L. Smoljak, M. Čepelka, O. Unger, P. Brukner, J. Weigel a J. Koudelka a následně v roce 1976 byla vydána. (mnaucz)
- Sklerotický, ješitný, samolibý Děd Vševěd byl jasným podobenstvím s některými mocnými té doby, ale cenzurou zůstal neodhalen a tudíž překvapivě nezakázán. (sator)
Reklama