Obsahy(1)
Stejně jako většina ostatních představení Divadla Járy Cimrmana, sestává Dlouhý, Široký a Krátkozraký ze dvou částí - odborné části (formou přednášky nebo kratších referátů) o životě a díle Járy Cimrmana a v druhé části pak ucelenějšího zpracování některého jeho díla - v tomto případě pohádky Dlouhý, Široký a Krátkozraký. První část tohoto představení tvoří rozsáhlejší přednáška „Cimrmanova cesta za českou pohádkou“. Vlastní divadelní hra pojednává o strastiplném putování, jehož cílem je vrátit princezně Zlatovlásce její ženskou krásu - byla totiž očarována zlým obrem Kolodějem. V prvním obraze přichází na královský zámek princ Jasoň, který zjišťuje, že jeho vytoužená nevěsta - princezna Zlatovláska - má (díky čárům Koloděje) vousy a nohu „pětačtyřicítku“. Jasoň se rozhodne Zlatovlásku vysvobodit ze zlé kletby a společně s ní, s jejím královským otcem a s Bystrozrakým se vydává za Dědem Vševědem, aby jim poradil, jak na Koloděje. Vše zpovzdálí sleduje Jasoňovo dvojče - zlý princ Drsoň, který se chysdtá ve vhodnou chvíli do děje vložit a získat princeznu pro sebe.
Děd Vševěd přes silně pokročilou sklerózu poradí, aby Kolodějovi vzali jeho kouzelný prsten. To se sice nepodaří přímým soubojem, ve kterém Jasoň prohrává, ale lstí - Koloděje se povede rozplakat, takže vyndá z kapsy kapesník a prsten mu vypadne. Pohádka má šťastný konec - Zlatovlásce je pomocí ukořistěného prstenu vrácena její ženská krása. (wikipedia.org) (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (237)
Ještě nemám takové srovnání her Divadla Járy Cimrmana, ale Dlouhý, široký a krátkozraký je zatím asi nejhorší. Má lehce jiný formát než všechny ostatní a celková atraktivita a koncentrace legendárních momentů (děd vševěd) je zde poněkud mírnější. Celkově se ovšem jedná o velice zdařilou divadelní hru, která vysoce převyšuje většinu své konkurence, jen z repertoáru DJC je trošku slabší. ()
Opět hra, které absolutně nemám co vytknout. Seminář sice krátký, ale vynikající. Pohádka nezapomenutelná, Svěrák jako Krátkozraký exceluje a ostatní to taky rozhodně nekazí, výborná je také třeba dvojrole princ Jasoň/princ Drsoň :) Hra je nabitá skvělými hláškami a vše korunuje přeměna jedné postavy v druhou přímo před očima diváka. ()
Asi nejznámější česká pohádka pro dospělé. Hře samotné předchází krátký (ale velmi povedený) seminář a pak už se s herci vydáme do světa princů a princezen, obrů a obryň, trpaslíků a trpaslic. Spousta hlášek z této hry zlidověla, jedinečný je pan Weigel v roli děda Vševěda. Divák, který tuto hru neviděl, se nechal ochudit o zázrak jevištní techniky, kdy za plného osvětlení a při otevřené oponě dojde k proměně jedné postavy v postavu jinou. Tento Cimrmanův vynález způsobil svého času světový rozruch, zejména na Litoměřicku. ()
"Já bych si s dovolením vzal. Já bych si s dovolením taky vzal...." A já bych s dovolením tuhle pohádku ala Cimrman označil za jednu z nejlepších her DJC. Mé bystré oči viděly nejen zázrak divadelní techniky, kterak se z vousatého muže stala krásná Zlatovláska, ale hlavně úžasně vtipnou scénu setkání se sklerotickým dědem Vševědem zakončenou stylovou písní Ty děde Vševědě, dědečku náš. Nemohu tedy soudit, zda měl děd Vševěd pravdu o tom, že nejhorší ze všeho jsou trpaslíci, ale rád mu budu věřit, že obr Koloděj "tady všude seděl. Tam jak sedíš ty, ty i ty." ()
Nejdříve jsem se snažil zavzpomínat na hru, že bych také svojí troškou hlášek přispěl do mlýna, ale jsou tu napsané snad všechny podstatné (ikdyž už ten gag na začátku: "Pohádka, která u dětí propadla"). Je obrovsky těžké psát něco, co bych vytkl, nebo naopak pochválil (všechno). Snad...lepší vtipnější pohádku jsem neviděl. ()
Galéria (8)
Zaujímavosti (15)
- Tato hra má, co se týče audiovizuálního záznamu, svého předchůdce. V roce 1987 byla natočena stejná hra ještě v Divadle Solidarita pro Československou televizi a na VHS. Obsazení se moc nelišilo. Rozdíl byl, že v přednáškách vystoupil Ladislav Smoljak, coby technik vystoupil Genadij Rumlena. Ve hře pak jako Zlatovláska vystoupil Jaroslav Vozáb a jako Děd Vševěd Jaroslav Weigel. (mnaucz)
- Sklerotický, ješitný, samolibý Děd Vševěd byl jasným podobenstvím s některými mocnými té doby, ale cenzurou zůstal neodhalen a tudíž překvapivě nezakázán. (sator)
- Ladislav Smoljak v rozhovoru prozradil, že prvotní inspirací k pohádce byla touha vidět Miloně Čepelku v růžovém princovském kostýmu. (gjjm)
Reklama