Lincoln

Steven ve finále vykřeše dojemnou pohádku ze všeho. Dokonce i z filmu o tom, jak vlídný pan prezident konečně dostává 89 let staré větičce, že jsou všichni lidé (ehm, tedy muži, že...) stvořeni sobě rovni. Má u toho bandu prvotřídních herců, neselhávající Williamsovy trumpety a Kaminskiho opojnou kameru, jenže dvě a půl hodiny dialogů přesto nadchne jen zřídkakdy. Samotný Lincoln totiž především tahá za nitky a málokdy mu věříte odvážný tah na branku (kde je sakra Liam Neeson, když ho člověk potřebuje?), takže musí zaskakovat divácky vděčný outsider s tváří Tommy Lee Jonese, jehož dějová linka jako jediná nabízí opravdové dramatické pnutí a (pro neznalé) nádhernou katarzi. Kolem to však lítá podle pravítka a nebýt Spielbergovy schopnosti pumpovat emoce, kdykoliv se mu zamane, byl by Lincoln jen další historickou freskou, jíž ocení akorát fandové povznášejících dějin a školní drobota, které rozhýbané obrázky přeci jen poslouží lépe než zaprášená učebnice. V téhle podobě je Lincoln tak tak zkousnutelný pro maintreamové diváctvo, víc než umně oživenou lekci z historie, která klidně mohla skončit o čtvrt hodiny dřív, ale vážně nečekejte. (7/10) P. S. Radši dejte šanci Johnu Adamsovi od HBO. Takhle se americké poklady těží na maximum! (10.01.2013)

Líbí se mi, jak je v posledních letech každý film Stevena Spielberga jiný. Jak pokaždé zkouší trochu jiný postup, jiný žánr a spolupracuje s jinými herci, aby to nakonec pokaždé dopadlo na jedničku. Jako teď. Aby bylo jasno - za jeden z nejlepších Spielbergových filmů vůbec považuji Amistad a o to víc jsem čekal, jak se s otroctvím vypořádá tentokrát. Skoro stejně výborně (tj. Amistad je přece jenom lepší). Natočit dvě a půl hodiny dlouhý film, ve kterém se jenom mluví a kterým prochází desítky historických postav, je zjevně leckomu proti srsti. Nechápu proč. Spousta takzvaných recenzentů nadává, že film je chaotický ukecaný guláš, který vznikl jen proto, aby dostal Oscara/Oscary. A hlavně "tam nejsou žádné bitvy - to i ve Válečném koni jich bylo víc". Proboha, lidi! Lincoln je skvělý právě proto, že v něm bitvy nejsou. Víme, že Občanská válka zuří, díky úvodní scéně si dovedeme představit, jaký humus to je, ale proč bychom se na ni měli dívat víc? Nestačí sledovat, co dělá s lidmi? Podle mě naprosto. Úporná snaha o prosazení 13. dodatku je stokrát napínavější než výjevy z bojiště, na kterém děla trhají lidi na kusy. A ta snaha je výborně popsaná - stejně jako osoba prezidenta Lincolna. Rozvážn i tvrdohlavý umanutý chlap, který má své vrtochy, neduhy, ale i smysl pro humor, věčný vypravěč historek a (nejmilejší překvapení pro mě) protřelý intrikán. V postavách, kterých rozhodně není tak moc, jak mnozí tvrdí, se dá vyznat krásně i díky jejich představitelům, jednotlivé příběhy, na něž je celý děj rozdělen, jsou výborné a hlavně skvěle ukončené (poslední scéna Tommy Lee Jonese!). K hercům není moc co psát, Steven Spielberg si špatné nevybírá... Jen by mě zajímalo proč roli odmítl Liam Neeson, když na Lincolna, jakého tady vidíme, příliš starý určitě není. Ale co, Daniel Day-Lewis je... Páni! Úžasný! Takže teď už jen klasicky pochválit úchvatnou Kaminskyho kameru, která si zase jednou skvěle hraje se světlem i stínem a v kině vypadá náramně, a pochopitelně i Williamsovu hudbu (ve filmu sice nevynikne tak jako na samostatném soundtracku, ale stejně je božská). Pět čistých. (03.02.2013)

Zručně natočená učebnice, která má pro nás stejný přínos asi jako kdyby se v Americe koukali na film o Husovi. Asi by si řekli, že to je dobře natočený a ten hlavní herec hraje na sto procent, ale ve výsledku by jim ten film byl naprosto šumák, protože to nejsou jejich dějiny. Lincoln je bohužel také ten případ, jelikož nás to zkrátka dostatečně neosloví. A Steven už taky natočil méně uspávající filmy. Daniel Day-Lewis a Tommy Lee Jones by si nicméně toho plešouna zasloužili. (09.02.2013)

Mohla bych remcat, že tentokrát zabloudil ve svém vlastním muzeu režisér, ale proč bych to dělala, když jsem tam dvě a půl hodiny spokojeně bloudila s ním? Stevova donášková služba nám tentokrát místo velkolepého historického opusu dodala pod nos vcelku komorní politické drama s Třináctým dodatkem coby hlavním hrdinou, jehož skromným pomocníkem je šestnáctý prezident, a já si nestěžuju. Protože jsem coby bonus dostala důkaz, že i když to u mnoha současných filmů není vidět, tak se ten chlap za kamerou pořád počítá mezi umělce. Protože jsem viděla, že tak jako i dřív se kurvám říkalo celebrity, tak i korupčníci byli vždycky lobbisty, účel se chlístal na prostředky coby svěcená voda a moc se nehledělo na to, co se přihodí do toho kotle zvaného politika, protože jak každý chemik ví, někdy i z jedovatých prvků vznikne prospěšná sloučenina. Protože - jako by to pro nás, zamilované do té prchavé iluze zvané film, bylo nějaké překvapení - Daniel Lincolna nehraje, on jím je v každé vrásce svého jemně sarkastického úsměvu, v každém centimetru svých nahrbených zad, v každém mžiku svého zadumaného pohledu. V některých filmech by touhle nenápadnou grácií zastínil všechny spoluhráče a byl by tak věží tyčící se do oblak, nicméně stojící v pustině, ale jako černý kůň tohohle dostihu se projevil Tommy Lee Jones a komplexní Sally Field, která jako by vystoupila z rámu portrétu Mary Todd Lincolnové. Ale pro toho plešouna si za Williamsových tónů půjdeš ty, Danny Boy, takže mi odpusť ten potlesk už předem... (25.01.2013)

Film pro ty, kteří mají rádi americkou historii a kteří více než snahu o okázalé, velkolepé drama ocení dobovou atmosféru a věrnost dějinám. I proto bude z Lincolna většina českých diváků zákonitě zklamaná; emocionálních scén je tu pramálo, o Lincolnově životě se toho člověk moc nedozví, vedlejší příběhové linie jsou silně potlačeny a celé to vlastně působí jako záznam politického rokování o jednom z nejznámějších dodatků americké ústavy. No, a právě proto jsem z něj nadšená já. Užívala jsem si Lincolnovo neidealizované ztvárnění dokonalým Danielem Day-Lewisem: jeho shrbenou postavu, jeho nezvyklou barvu hlasu, jeho zatajování informací, jeho podplácení kongresmanů, jeho rozvážnost v dobách, kdy bylo potřeba jednat, a celkově všechny ty maličkosti, kvůli kterým by dnes prezidentské volby musel zákonitě prohrát, ačkoliv se pod tímto nánosem drobných nedostatků skrývala osoba pro prezidentskou funkci jako stvořená. Užívala jsem si kostýmy, nasvícení scén a všechny ty povalující se mapy a knihy, které mi okamžitě připomněly mou touhu mít vlastní soukromou sbírku starých listin a dokumentů. Užívala jsem si všechny ty zmínky o tehdejším právním systému, o tom, jak rovnost před zákonem neznamená rovnost rasovou, o tom, proč je třeba zrušit otroctví. Ocenila jsem, že se ve filmu v menší roli objevila sestra jednoho amerického prezidenta, který do úřadu nastoupil přesně 100 let po Abrahamu Lincolnovi a na kterého byl také spáchán atentát. A i když mi konec přišel lehce nadbytečný (vrchol podle mě nastává v momentu, kdy Tommy Lee Jones odchází z Kongressu), neměla bych sebemenší problémy s tím, kdyby byl Lincoln oceněn Oscary za nejlepší film (což by po uvedení Billem Clintonem na Zlatých glóbech nemělo být složité), nejlepšího herce v hlavní roli, nejlepšího herce v roli vedlejší a kameru. Film, na který jsem do kina zašla (zatím) dvakrát a který chci vidět (minimálně) i potřetí! (27.01.2013)