Antares

Musím říct, že začínám mít opravdu velkou slabost pro rakouské festivalové filmy. Je na nich něco opravdu originálního. Koukáte na to a připadá vám to hrozně české, ale to pojetí je úplně jinde. Není tam německé strohost a není tam česká přehnanost. Hrozně zajímavé. Antares není nic, co by vás vystřelilo z trenek, ale určitě je to poutavý trojpříběh, u kterého se nebudete nudit. Přitom nejzajímavější linie je nejspíš prostřední příběh. Spielmannova tvorba mě určitě bude zajímat. (15.06.2019)

Pes poslúcha svojho pána, no ľudia svojho Pána často nechcú. Zo začiatku je to aj príjemné, no koniec neposlušnosti, povrchných vzťahov je vždy smutný, biedny až tragický. Zobrazenie intímností vo filme nie je síce samoúčelné, ale snáď až príliš otvorené, čo zabraňuje dať tomuto filmu prívlastok "dobrý". (28.06.2008)

Vídeň v jednom čase třikrát z jiného úhlu. K filmu mě přilákala vidina filmové erotiky. Sídliště je všude hnusný. Jeviště lokálně a časově dostatečně univerzální, aby mohlo být v jakémkoliv větším středoevropském městě v posledních dvaceti letech. Změnilo se jenom málo mezi lidmi, a ve všem asi hrály roli smartphony, protože dneska nenecháváte mobil v kapse bundy u dveří. V příběhu nemáte komu fandit, ale taky se zásadně nenudíte (i když ten třetí pohled makléře bavil zdaleka nejmíň). Solidní dávka naturalistického snímání, hlavně u sestřičky v hotelu. (12.03.2017)

Po přečtení obsahově nepřesného infa oficiálního distibutora musím smutně konstatovat, že film neviděl. Škoda: možná by do vysílání zakoupili něco lepšího. "Antares" se totiž populárními světovými filmy neinspiroval úspěšně, jen povrchně. A jugoslávské uklízečky opravdu v cizích bytech nevyřizují telefonáty. (28.07.2010)

Tři vzájemně propojené povídkové příběhy se společným vrcholem (možná spíše vyvrcholením) se odehrávají na pozadí šedi rakouských betonových komplexů, v nichž "hrdinové" žijí své NEVĚRNÉ životy. Nevěra je něco tolik odporného a odpuzujícího, zvlášť když je představena s explicitními záběry intimity hřešících! ~ Snímek Götze Spielmanna zachycuje onu permanentní komplikovanost lidských / partnerských / mileneckých vztahů. Jejich stereotyp, kdy láska nevědomky vyšumí do ztracena a objeví se jinde. Kdy láska omrzí a člověk hamižně hledá něco nového, lepšího, uspokojivějšího, přičemž v zákoutí mozku zůstává to pěkné z minulosti, na které již nelze navázat. To pěkné, jež čas přetransformoval v hořký a nefungující stereotyp současnosti, plný hádek a rozčarování. ~ Realisticky natočená civilistická sonda za zdi některých domácností, do některých ložnic i svědomí některých (nechtěných) aktérů. (14.03.2012)