Teraz sa nepozeraj

Po slušnej, existenciálnej, ale najmä výborne natočenej úvodnej scény v snahe zachrániť malú dcérku v močariskovej, špinavej a chladnej vode, bol skvelým prológovým impulzom a predznamenanie duševnej bezvýchodiskovosti. Systematicky sa filmové dejisko sústreďovalo do psychologickej oblasti plnej dojmov, prchkosti, súcitu či paranoií (s pomocou vizuálne výstavnej európskej architektúry a prázdnymi zašpinenými ulicami)... Približne 25 minút do konca na nás vytiahne začínajúci režisér mozaikovú hru s nie vždy vysvetlenými reálnymi schémami, s divokou kamerou, kde zábery na hlavných protagonistov sú explicitne pútavé, kde predtuchy a zlé predstavy sa zakladajú na viac ako polopravdivých tvrdeniach a kde samotný koniec jasne charakterizuje myšlienkový nepokoj a zbláznenie. Navyše herectvo Julie Christie je ešte ostrejšie než Sutherlandov boj či hroziaci pohľad na slepú babku. (26.09.2013)

Velmi sugestivní snímek na hranici hororu a mysteriózního thrilleru. Geniální po audiovizuální stránce - takřka v každé scéně se vyskytuje červená barva, což po chvíli navozuje tu správnou atmosféru zlověstnosti a obav z neznámého. Již takto rozjitřenou mysl diváka pak drásá naprosto nesnesitelný zvuk, děsivý a hlasitý. Kouzlo starých Benátek pak také dělá své. Čili výjimečný zážitek na velkém plátně. (21.07.2006)

Povídku, která je prý údernější, jsem nečetl, ale filmová adaptace mě zasáhla dostatečně silně. Kromě toho, že se tu prolínají dvě časové roviny, tak je brán velký zřetel i na červenou barvu, která i v tomto případě znamená jen a pouze jediné. Krásné prostředí Benátek zas působí díky skvostné kameře a intenzivní hudbě dost odcizeně a čím dál tajemněji. Povedený závěr skvěle graduje a střípky záhad pak do sebe přesně zapadnou... Já jsem nadmíru spokojený. (22.02.2011)

Já se navzdory názvu právě teď díval a ještě půlhodinu po skončení jsem plný emocí, k nímž jen stěží nacházím ta správná slova. Nicolas Roeg mě dostal už svou předchozí, hodně filosofickou Cestou, která ve mě dlouho doznívala díky svému hlubokému poselství a vyvolaným otázkám. A dostal mě i tentokrát, byť si jako předlohu zvolil čistě hororovou povídku. Nemám rád horory ani mysteriózní filmy, čest výjimkám, ale zde se mi postačilo jen zadívat, pozorně sledovat detaily, vnímat a nechat se nést na vlnách osobitého vyprávění v doprovodu jedinečně krásného vizuálu a podmanivě baladické hudby. Roeg společně s kameramanem, skladatelem a skvělou hereckou dvojicí vytváří naprosto jedinečnou symbiozi obrazu, hudby ve jménu napětí i poezie... s excelentním vygradováním po všech stránkách. Jestliže přistoupíte na režisérovu hru plnou symboliky a paralel, mozaikovitého vyprávění, pomalých náhledů do říše lidského vnitra a postupně odhalujícího se tajemna, budete pak úplně omámeni až vyčerpávající dávkou nádherného filmového umění. Nemám rád ve filmu příliš explicitní sexuální scény, ty zdejší se svým realistickým pojetím blížily (obsahově) málem až k pornografii, ale přesto mi v Roegově režii s nápaditým střihem a poetickou hudbou připadaly až dojímavě silné. Na atmosféru Benátek ve slunečném světle i za temných nocích také nelze zapomenout, stejně jako na plávající rakve ve tvaru lodiček. Jsem konsternován a přiznám se, příliš nechápu těch 66%, ač v případě britských a amerických filmů 70. let to není zdaleka první případ, kdy se hodně míjím s místním nízkým hodnocením. Nemůžu si pomoct, Roegovo Teď se nedívej mi připadá daleko víc fascinující, než tolik opěvované Kubrickovo Osvícení. 100% (24.09.2020)

Předlohu, zvolna navozující znepokojivou atmosféru, jsem četl a líbila se mi, i když nebyla nic extra. Filmová adaptace zvolnila tempo natolik, že než o horor jde o pár hororových okamžiků utopených v moři artové nudy, hrající si se střihem a červenou barvou. Silným plusem jsou nehostinně působící Benátky, kde se na každém rohu loupe omítka. (25.03.2013)