Na konci všetkých vojen

Vojnový film o "bojisku" v JV Ázii, teda podobnej lokalite ako v Leanovom The Bridge On the River Kwai. Kto si pod pojmom vojnový film predstavuje akciu v štýle vojaka Ryana, tu tvrdo narazí. Ide najmä o filozofickú záležitosť a stret kultúr a mentalít a o tom, čo znamenalo prežiť. Verím tomu, že pre britských zajatcov muselo predstavovať peklo na zemi a pomerne dobre sa tieto pocity dostať na plátno a k divákovi. Robert Carlyle ako veliteľ Britov Campbell sa snaží, ale nie je nosnou postavou. Odporúčam. (30.08.2006)

Tak to bol emotívne, obsahovo a naturalisticky bohatý film. Otriasol mnou silnejšie ako niektoré podobné filmy tohto druhu. Nikdy som si nemyslel, že Japonci boli až taký šialený a ten kódex bušidó ich zaväzoval k takým šialenostiam aké robili. Boli tu fakt otrasné zábery, ktoré našťastie neboli samoúčelné a každá viedla k posunutiu psychológie príbehu. A ten nádherný koniec zo súčasnosti mi vlial slzy do očí. Krásny, silný, humanistický a hlboko ľudský príbeh o schopnosti odpustiť a pomôcť. Osobne ja keby som bol v ich situácií, veľmi rád by som bol žiakom Ernesta Gordona. Je mi jeho myslenie veľmi blízke a snažím sa to prejavovať aj vo svojom živote. A to čo spravil na konci vojny ma presvedčilo, že ľudskosť vždy zvíťazí. Inak k hercom - Robert Carlyle sa mi doteraz v každom filme, ktorý som s ním videl veľmi páčil, ale tu podal až nadherecký výkon, Kiefer Sutherland bol výborný, ale herecký koncert podal pre mňa neznámy Ciarán McMenamin. To bol úžas. (13.11.2011)

Sice to od prvopočátku nemá být pouze "remake" geniálního Leanova podobenství, ale srovnání se přesto vyvarovat nedokáži. Hlavní "novotou" tu má být obzvláštní důraz na vztahy mezi zajatci samými, ale ani obligátní téma těchto zajateckých stylizací se nezapře:v pravdě britská buldočí povaha s konfliktu s více než nepříznivými podmínkami jako hlavní hodnotu nakonec většinou neuznává "obyčejné" přežití, nýbrž zachování lidské důstojnosti doslova za každou cenu. Oceňuji snahu o historický podklad posilovanou černobílými záběry a dokumentárním koncem. Dokonce i nepodařený syn Kiefer Sutherland zahrál na hranici svých možností, a to je co říci! (22.04.2005)

Snímek Na konci všech válek v sobě obsahuje všechny tradiční ingredience dramatu odehrávajího se v zajateckém táboře jako jsou různé spory věznů s vězniteli i mezi sebou, utrpení, tvrdá dřina, mnohdy až nesmyslný vzdor (ovšem důstojnost zachovávající), povídání o snech po večerech, slezy na buzerplace, krutost věznitelů... Potud by se mohlo zdát, že zapadne v šedi předchůdců, jimiž bylo téma do značné míry vyčerpáno... Jenže... Věznitelé jsou Japonci, kultura s odlišným vnímáním morálky, cti, důstojnosti i povinnosti. Co v očích našich působí jako hrdý vzdor, je v očích japonského věznitele dost možná osobní urážka. A pokud ji nepotrestá, přijde o důstojnost zase on... Ale zase na třetí stranu... Co chvíli jsem měl pocit, že film nám představuje Západní civilizaci jako japonské morálně nadřazenou. To jsem se však spletl. Morálně nadřazenou (a navíc odpovědi dávající) je víra, samozřejmě ta poctivá a autentická. Proč by byl jinak tak kladen důraz na to, že dvě nejpozitivnější, nejhumánnější postavy příběhu vstoupily do kněžského stavu? Zrovna me, to příliš nepotěšilo. Stejně jako všudypřítomný vševysvětlující voiceover. Silné ***. (09.02.2009)

Zacne sa to ako klasicky film z lagra v ktorom behom druhej svetovej kruti japonci väznia chudakov britov a nutia ich v tazkych podmienkach stavat zeleznicu. Mame tu klasicke archetypy. Sebecky Kiefer Sutherland, ktory sa stara len o seba, hrdy vojak Robert Carlyle, ktory cely cas planuje utek, dobrosrdecny Mark Strong alebo naivny Ciarán McMenamin z ktoreho pohladu je cely film podany. Na druhej strane zase mame strazcu, ktory vsetkych väznov terorizuje a samozrejme tu je aj jeden dobry japoncik, aby neboli vsetci japonci za svine. Epizodky, ktore postavy zazivaju nie su dvakrat originalne, ale samotne postavy su zahrane natolko kvalitne, ze vas ich osud zaujme. Lenze v polovici sa film zlomi a naplno sa ukaze, ze nie je ani tak o postavach a ich utrpeni, ale skôr o strete filozofii a ich vplyve na postavy. Takze sa ukaze, ze japonci su taki nekompromisni fanatici kvôli tomu, ze len plnia filozofiu bushida a rovnako kruto trestaju nielen väznov ale aj svojich. A cast väznov sa postupne, kvôli tomu aby prezili, uchyluje k viere. Od tej chvíli boli pre mna nabozenske kecy väcsim utrpenim ako fyzicka namaha a hlad, ktory postavy zazivali. Takze v prvej polovici filmu som sa najviac identifikoval so samotarom Sutherlandom a v druhej som chcel z toho nabozenskeho pekla zdrhnut rovnako rychlo ako zmagoreny Carlyle. Z podobnych filmov je ovela lepsi komornejsi Rescue Dawn alebo klasika The Bridge on the River Kwai. 6/10. (08.10.2017)