Derren Brown: Magie a manipulace mysli

Myslím, že kouzlo/trik/podvod se ženou, kterou svalovec uzvedne a po Derrenově přímluvě neuzvedne je docela ukázkový případ, jak k Derrenovi přistupovat. Buďto to budete brát, že jsou domluveni či uvěříte v Derrenovu sílu osobnosti a nebo si to pustíte ještě jednou a zjistíte, že to je základní fyzika (rozložení váhy při různých postojích, páky apod.) a tak je tu to se vším. Ano, je to především o sugesci, manipulaci a dokonalém převedení řeči těla a psychologie do praxe. Problém pořadu je, že tady se z Derrena dělá něco co není – neomylný kouzelník. Proto jsou mnohem zajímavější jeho pozdější pořady (i články a knihy) kdy dává nahlédnout pod pokličku (tedy směsici dřiny, pokusů/omylů, podvodu, klamu, ošálení apod.). Tento pořad se však ještě tváří, že tomu tak není. Což je zásadní chyba. Přitom zrovna tady se při následné projekci dá mnohdy odhalit „jak toho sakra docílil“. Pokud tedy koukáte na originální znění, protože Derren pracuje se slovy, tóninou i rytmem hlasu, podobností koncovek, podvědomou vizualizací jednotlivých slov apod. takovým způsobem, že to až bere dech. To tuzemský dabing naprosto zabil čili z toho nechtěně udělal skutečná kouzla, na jejichž vznik se přijít prostě nedá i kdybyste nakrásně byli chytřejší dvojče Sherlocka Holmese. (04.02.2011)

Derren Brown je pozoruhodná osobnost, kolik lidí na světě dokáže tak efektivně pracovat s pamětí a dokonale zná řeč lidského těla a jěště ke všemu to vše dokáže bleskurychle analyzovat. Tohle nejsou žádná kouzla, ale tvrdá realita. Jistě, některé jeho kousky jsou stěží uvěřitelné racionálně uvažujícím lidem, kteří jej odosuzují, ale je to jen televizní show a je jen na divákovi, jak to vše bude vnímat. (04.10.2006)

Kdo si přečte stejnojmenou knihu, tak pochopí koncepty určitých technik a práci s podvědomím - které Derren používá. Srovnání s Copperfield, nebo Angelem je zcestné, protože Derren není ve svém pravém slova smyslu kouzelník, ale spíš velmi obratný manipulátor s neuvěřitelnou schopností si zapamatovávat. (01.11.2011)

Raději si přečtěte stejnojmennou zajímavou knihu. Jako zábavný pořad v televizi je to spíš průměrné, protože velká část triků vypadá zjednodušeně řečeno asi takto: DB: Mysli si nějakou kartu. Oběť: Dobře. DB: Je to srdcová sedma? Oběť: Ano, je! Jásot kolemstojících. Oběť (do kamery): To je neuvěřitelné, já jsem si jen myslel kartu a on ji uhodl. To je fantastický zážitek, ještě teď se z toho nemůžu vzpamatovat!______ Je hezké, že se na začátku každéhu dílu DB chlubí, že v pořadu neúčinkují žádní herci, ale ještě by se taky mohl pochlubit, kolikrát byl každý trik natočen, než se povedl. Napoprvé to určitě nebylo, jinak by se s tím taky chlubil. (05.05.2014)

Čím více dílů, tím větší nuda. Ze začátku jsem na to taky koukal jako puk s vykulenýma očima, ale to jsem koukal i na Copperfielda. Všechny triky kouzelníků s tím počítají, že se podvědomě chceme nechat obalamutit, že podvědomě nechceme vědět, jak se to povedlo, ale být ohromeni. Časem ale to prvotní okouzlení odezní a ani se člověk nemusí moc pídit, aby zjistil, jak se které triky dělaly. A ak vypovídá mnoho Derrenových fanoušků, často to není o nějaké hypnóze, ale o tom, že když si je vybere pro svoji show, berou to jako poctu a v podstatě je jim jasné, že musejí hrát svou roli. A tak hrají, ač jsou neherci. Derren to ostatně vysvětluje i ve své knize, že lidé prostě vidí a dělají to, co podvědomě vlastně vidět a dělat chtějí, a on je k tomu jen navede. Hra s asociacemi, pokud o ní víme, pak už také tolik nefunguje. K tomu si přidejme prohlášení policistů a televizních pracovníků, kteří Derrenovi pomáhali s různými spíše počítačovými televizními triky, a také našlapaným střihem nepovedeného materiálu, a máme zde entertainera, který se umí prodat, ale motá se pořád v jednom kruhu a nemá už čím překvapit. (04.11.2013)