Stopy zločinu: Alibi jako řemen

Průměrná detektivka, kterých v osmdesátých letech vznikla celá řada. Překvapí nanejvýš prostředí Brna z vrcholu socialismu, což je zajímavé pro člověka, který místa natáčení zná. Napínavost děje by mělo podtrhovat třísknutí do kláves klavíru, které je brzy otravné a i pro průměrného diváka není potřeba. Každopádně, děj napínavý není a závěrečná akce budí přinejmenším rozpaky. Zhlédnout se ale rozhodně v klidu dá, herci jsou sympatičtí. (05.12.2011)

Záhadné mordy v brněnských ulicích. Barťák má k jihomoravské metropoli vztah díky svému studiu herectví v místní "marmeládovně", divačky z něj v té éře padaly do mdlob, což stačilo k tomu, aby se z něj stal vyšetřovatel, který má k ruce asistenci Oldy Navrátila a Vlastimila Haška. Jejich detektivní premiéra by se vlastně ani ničím nevymykala ze zaběhaného standardu osmdesátkového Pitavalu, který celkem v té době udával tón tehdejší televizní tvorbě, jen byl přece jen divácky chytlavější. Pachatel (zlo)činů se dá odhalit velice snadno, vyšetřovatelé se ovšem pohybují v méně zažitých kulisách Brna, což už je slušný bizár, navíc v těch nefilmově působících končinách vznikaly mírně nevýrazné až zapomenutelné kusy, což je i případ tohoto kriminálního pátrání. Stanislav Strnad drží jistou autentičnost, nepůsobí to vyloženě stupidně, jen to nemá silné tvůrčí aspekty. Ovšem stále to předčí současné televizní krimi bláboly. A rozhodně dám šanci dalším případům z tohoto méně známého kriminálního cyklu. 6/10 (14.08.2020)

40% - Pro mě prakticky neznámý detektivní příběh. Při prvním shlédnutí jsem u něj usnul, při druhém jsem to už dokoukal do konce. Pokus o civilní pojetí. Příběh samotný je takový socialisticko realistický, ale viděl jsem už větší kraviny. Pachatele jsem poznal podle hlasu hned na začátku, takže jakmile se tento herec objevil i v obraze, byl jsem doma. Kriminalistům to samozřejmě trvalo ještě o nějakou chvíli déle. Dá se vidět bez nějakého velkého přemáhání, ale na DVD bych si ho určitě nevypálil. (08.12.2011)

Občas je na tom znát scenáristická a režijní bezradnost, kdy sami herci netuší, co říkat a co dělat ("Pojď sem. Tak ne, pojď jinam."), ale příběh samotný má hlavu a patu, slušnou atmosféru a za Brno 80. let, včetně těch plácků, dnes už zastavěných moderními prosklenými kostkami, a činžovních domů, musím dát hvězdu nahoru. (08.12.2021)

První případ brněnského Cowleyho Brouska a jeho soudruhů profesionálů. Bartoška a Navrátil korzují v rámci vyšetřování po svědcích jak Mikuláš s čertem, aby na konci lstivě zaklekli na pachatele jako kdyby to byl něžný obr Floyd. Z monotónního užvaněného obsahu a patřičně šedé socialistické formy na mě vysvitly dva nepodstatné detaily. Sexuální apatie Bartoškovy postavy, když mu ex chystá koupel a on vytuhne na křesle (není se co divit, když vypadala jako jeho matka) a modrá nástěnka v policejní kanceláři hned vedle mapy Brna v měřítku 1 : 15 000. Verbal Kint by u ní byl naprosto bezradný.. (14.10.2020)