Krádeže a vlámania

Skvělý herecký výkon Juliette Binoche, atmosférická hudba a nápaditá kamera jsou silnými kartami, které ovšem shazuje scénář. Nevím jestli se jedná o adaptaci divadelní hry, či to byl jen původní záměr (a nebo jsem vedle úplně), ale polovina scén působí jako z divadla rutinně vytažené, pro děj či ústřední myšlenku zbytečné, někdy rušící a někdy nudící. (29.04.2008)

Will a Sandy jsou dva staří (teda jako že nejsou staří, ale znaj se dlouho) kamarádi, kteří spolu vlastní firmu, zabývající se architekturou. Jejich firma je několikrát vykradena partou zlodějíčků, ve které je i Miro, syn Sarajevské utečenkyně (uff, to je slovo). Willovi (Jude Law) dojde trpělivost, a sám si v noci hlídá svoji firmu, aby načapal zloděje přímo při činu a sledoval jej. Druhý den navštíví jeho matku Amiru (Juliette Binoche), která jej něčím zvláštním přitahuje. Jakmile ale Miro zjistí, že Will u nich byl, vše matce prozradí ... Filmu toho nelze moc vytknout, není zde žádný zásadní problém, ale jako celek mi to přišlo příliš plytké. Film není ani moc romantický, ani moc dramatický, ani moc akční ani žádný jiný - prostě takový nijaký. Jednotlivé postavy jsou sice docela fajn, ale jako by se jednotliví herci snažili moc nevyčnívat, takže i oni mizí v té šedi obyčejnosti. Jediný snad kdo stojí za zmíňku je "jugoslávka" Juliette Binoche... (17.09.2008)

Dveře dokořán jsou evropským psychologickým filmem, do něhož zběhly postavy z filmů amerických, tuze nepsychologických. Postavy vyjadřují se výhradně kostrbatými metaforami, postavy, jejichž jednání je podmíněno diváckým očekáváním, nikoliv logikou a hlavně postavy, které nemlčí v momentech, kdy by mlčet měli. Do sebe zakuklená zápletka je nadto vláčí od osudového střetnutí k nešťastné náhodě a zpět, nedá jim chvilku oddychu, dějovost staví před věrohodnost. Chyběly mi (čím překvapuji sám sebe) dlouhé bezeslovné scény, podepřené pěknou hudbou a silnými hereckými výkony. Dveře dokořán mají jenom tu hudbu, která je navíc využívána tak, že ji nejspíš vůbec nezaregistrujete. O špatný film nejde především zásluhou Anthonyho Minghelly – ten dobře zrežíroval to, co špatně napsal. 65% Zajímavé komentáře: novoten, castor, Damiel, Crawler-D (27.09.2010)

Minghella vie natočiť zaujímavé filmy, ale nikdy sa mu (u mňa) ešte nepodarilo dotiahnuť ich do dokonalosti... Ani v tomto prípade to nebolo inak. Príbeh košatého trojuholníka vzťahov, ktorý spája, resp. komplikuje vyšetrovanie vlámaní do štúdia, je spočiatku celkom fajn. Takisto zaujme aj rysujúci sa vzťah medzi Willom a Amirou, ale čím viac sa blíži finále, tým menej vzrušenia divák prežíva... Jednoducho by som to nazval nejakým dobre rozbehnutým vlakom, ktorý postupne uberá na rýchlosti a keď už sa blíži stanica, tak zrazu nepochopene zastane a nepohne sa ďalej. Čo je trochu škoda, lebo rozbehnuté to bolo fakt dobre. ;o) (27.07.2009)

Reziser Anthony Minghella /Talentovany Pan Ripley, English Patient/ natocil prijemny, sympaticky film s dobrou zapletkou. Film ani chvilu nenudi, realie Londyna potesia, male udalosti rozprudia nasledujuci sled udalosti, v ktorych nuda nema sancu. Zid Zakon /ja viem, Jude Law - Talentovany pan Ripley, Nepritel Pred Branami/ to zahral na urovni a prestal mi vadit, k tomu Juliette Binoche /Trois Couleurs : bleu, blanche, rouge/ je tiez vyborna herecka, takze o herecke koncerty je postarane. Najma ked sa k tomu pridruzi mlady zlodej Rafi Gavron /serial Rim 2005/ a skvela Vera Farmiga /The Conjuring/. Hlavna linia nenudi, film ma tempo, spokojnost. Viac takychto snimkov. 86 % (04.07.2015)