Krádeže a vlámania

Britský film, kterému, ač vypráví o mezilidských vztazích, chybí to nejdůležitější. Emoce. Postavy většinou jednají chladně, jen velmi zřídka jimi zalomcují emoce. Navíc i zasazení do londýnské čtvrti King's Cross, čtvrti, kde se potkává moderní architektura s miniaturními bytečky imigrantů, je studené. Navzdory precizním hereckým výkonům a roztomilému slovanskému přízvuku Julie Binoche jsem nebyla spokojena. Dveře byly jen pootevřené. (24.03.2008)

Minghella ma rad filmy o nevere a ma rad J. Binoche. To prve musi urobit sam, to druhe si so sebou poradi aj samo. :) A tentoraz si s tym prvym, s filmom, neporadil tak dobre, ako napr. v angl. pacientovi. Trocha prekomplikovane, nejasne, menej realisticke a dokonca aj neromanticke. Pisanie scenarov mu proste nejde. (20.06.2007)

Anthony Minghella byl velký režisér a jeho předčasný odchod z důvodu smrtelné nemoci ochudil divadelní, operní a filmové scény o perspektivu, která není lehce k mání. Breaking and Entering potvrzuje kvality režiséra jak volbou filmových obrazů, hereckými výkony a hudbou, tak i příběhem, který dovede ponořit do hloubky psychologie postav, ale zároveň poutavě vyprávět. Setkání s Minghellou je pro mě vždycky zážitek. (06.02.2011)

Dvere dokorán sú naozaj skvelým dielkom, tou poslednou labuťou piesňou Anthonyho Minghellu, ktorá v sebe nesie všetky prvky, ktoré počas svojej kariéry Anthony ako tvorca využíval. Film nepôsobí veľkolepo ako anglický pacient, alebo návrat do cold mountin, ale spôsobom akým sú postavy vytvorené a prenesené na plátno je nezabudnuteľný. Aj napriek malému počtu postáv, každá dokáže pôsobiť komplexne – ako niekto kto žije vo svete, má svoje starosti aj radosti. Práve tieto starosti a radosti a ich vzájomné prepojenie sú tou hlavnou témou, ktorú Anthony v tomto filme sleduje a vychádza mu to. Film nemá slabšie miesto a je vystavaný na skvelých hlavných aj vedľajších výkonoch. Binoche so svojim srbským prízvukom je dokonalá. Film sa nezaoberá zbytočným moralizovaním a snaží sa skôr zamerať na vnútro postáv. Na snahu niečo cítiť, objaviť svoje šťastie, bez toho aby si postava na začiatku uvedomila, že šťastie mala celý čas pred sebou. Všetky vzťahy sú do detailu premyslené a ja osobne som mal na konci pocit, že som sledoval naozaj silný skutočný príbeh, ktorý viacej ako na zlobe a nenávisti staval na správnych a nesprávnych rozhodnutiach a hlavne na nádeji. Veľmi pekný film, ktorý rozhodne poteší každého, kto aspoň trocha vyznáva filmy, kde je stred príbehu dakedy dôležitejší ako jeho koniec. (01.11.2010)

Dveře dokořán jsou evropským psychologickým filmem, do něhož zběhly postavy z filmů amerických, tuze nepsychologických. Postavy vyjadřují se výhradně kostrbatými metaforami, postavy, jejichž jednání je podmíněno diváckým očekáváním, nikoliv logikou a hlavně postavy, které nemlčí v momentech, kdy by mlčet měli. Do sebe zakuklená zápletka je nadto vláčí od osudového střetnutí k nešťastné náhodě a zpět, nedá jim chvilku oddychu, dějovost staví před věrohodnost. Chyběly mi (čím překvapuji sám sebe) dlouhé bezeslovné scény, podepřené pěknou hudbou a silnými hereckými výkony. Dveře dokořán mají jenom tu hudbu, která je navíc využívána tak, že ji nejspíš vůbec nezaregistrujete. O špatný film nejde především zásluhou Anthonyho Minghelly – ten dobře zrežíroval to, co špatně napsal. 65% Zajímavé komentáře: novoten, castor, Damiel, Crawler-D (27.09.2010)