Déjà Vu

Po Muži v ohni je zde další spolupráce Denzela s Tonym. A ani tentokrát to nedopadlo špatně. Film nenudí, rychle uběhne, Denzel i Paula byli v pohodě, ale pořád nemůžu dát plný počet. Proč? Protože v některých ohledech mi tento film přišel "trochu" přestřelený. Už samotný nápad s vyšetřováním pomocí něčeho, co je a zároveň není stroj času… Déjà Vu je dobrý akční film, u kterého se nebudete nudit. Nicméně ve srovnání s Minority Report vítězí Spielberg 1:0 nad Tonym. (20.02.2010)

Tony Scott je tu zase a opět v plné parádě! Tentokrát už asi při natáčení nesjížděl žádnou drogu (což je oblíbená hláška recenzentů a já si ji nemohl odpustit :-) ), ale i tak to vypadá, že měl při ruce nějakou tu lahvinku alkoholu. Což znamená, že jeho obrazové orgie se oproti Dominu a Muži v ohni dost uklidnily, ale i tak je zde jeho rukopis více než znát. Film má spád, tempo a vtáhne vás do děje. Příběh je zde také velice zajímavý a celý ten nápad s omezeným cestováním v čase do jisté míry originální (stejně jako automobilová honička s hummerem). V poslední půl hodince se to ovšem scénaristům trochu vymklo z rukou a naservírují nám pár časových paradoxů, které na závěr nedávají žádný smysl. Hercům to ovšem šlape od začátku do konce stejně dobře. Denzel Washington hraje podobnou roli policisty už po xté, ale stejně vás v ní neomrzí a hraje velmi dobře. Val Kilmer je po dlouhé době snesitelný, Paula Patton je okouzlující a Adam Goldberg občas utrousí nějakou tu dobrou hlášku. Jenom záporák v podání Jamese Caviezela zůstal po hříchu nevyužit a to je velká škoda. Ve výsledku je do další výborný film ze Scottovy výroby, kterému podráží nohy krapet nevydařený konec. (23.12.2006)

Navzdory názvu, nezažil jsem během sledování ani jedinkrát onen pověstný pocit již jednou viděného. Déjà Vu je nadmíru originální podívanou, na které nejvíce oceňuji její obojetnost. Můžete si lámat hlavu nad všelijakými fyzikálními a jinými paradoxy, ale taky můžete všechny vyvstanuvší otázky hodit za hlavu a jenom si užívat parádně zrežírovaný akční thriller. S tou akcí to sice není tak žhavé jako v jiných Scottových peckách, jeho režie je oproti předchozímu Dominu vůbec velmi umírněná – příběh tu ovšem není jenom proto, že se to tak nějak očekává. Princip zařízení umožňujícího sledovat minulost sice vypadá děsně složitě, ale vše je nám hezky po lopatě, srozumitelně, vysvětleno (Denzelu Washingtonovi ostatně taky) a osobně mi nedělalo problém akceptovat také lehce bizarní romantickou linii, pravděpodobně hlavní příčinu „měkčího“ konce (nad odkazy k 11.9.01 a hurikánu Katrina jsem již však oči přivřít musel). Paula Patton je krásná a Denzel sympaťák, takže chemie mezi nimi funguje i takhle „na dálku“. Déjà Vu není natolik chytrým filmem, jak se místy tváří (aniž by nám cokoliv vnucoval), stále je však dost chytrým na to, aby dokázal naplnit i očekávání náročnějšího diváka. A pokud tohle dokáže film od první do poslední vteřiny zběsile zábavný, je těžké odolat nutkání zařvat radostí (a nemyslím tím zařvat jako zařvat, ale zařvat jako zakřičet). 85% Zajímavé komentáře: Douglas, Lateef, lachim, Indy, ]V[()Rt (17.12.2007)

Mohla to být úžasná antiteze k Minority Report na poli velmi podobného tématu (rozkoš z používáni techniky a naprostá absence etiky x strach z jejího zneužití a etický rozměr jako hlavní téma), kdyby se při psaní příběhu více přemýšlelo. Do scény zatčení považuji ten film za geniální. Je po všech stránkách technokraticky odosobněný a nikdo se otravně nezabývá etickými otázkami... Detektivové šmírují, způsobují autonehody, vyhazují elektřinu v celé čtvrti, zprostředkovaně zabíjejí jiné postavy (což se promptně omluví tím, že by stejně umřely jinak). Scény sledování napříč časem jsou brilantně zrežírovány (zejména automobilová honička je jedna z nejoriginálnějších, co kdy vznikly), vyšetřovatelé jsou skvěle napsaní geekové a chladná estetika á la CSI k čistě rekonstruktivně strukturovanému vyprávění dokonale sedí. ____ Jenže v polovině se příběh zlomí do cestování v čase, které nemá vyšetřovací charakter a události se neodhalují, nýbrž mění. Tady bohužel vyprávění padne do několika nepřehlédnutelných pastí, přestane dávat smysl a absurdity jsou tak výrazné, že prostě přes všechnu snahu nelze nalézt adekvátní klíč, který by film zachránil jako "dobrý objekt". A právě tady vyplývají největší rozdíly ve vztahu k Minority Report. ____ Zatímco v Minority Report byla struktura vyprávění do detailu promyšlena a všechny indicie v průběhu filmu měnily svůj význam kontextualizováním do nových a nových rámců, v Deja Vu mají indicie prostě a jednoduše jen jeden význam. A když se nám film snaží tvrdit něco jiného, nepráskneme se do čela s hlasitým "Jasně.", ale začneme se s vyprávěním hádat. A ono nám bohužel dává dostatek argumentů k tomu, abychom zvítězili... Věřte, že mě to mrzí a ty čtyři hvězdičky dávám jen velice nerad. (30.12.2006)

Do detailu promyšlené nebo záměrně blbé v povrchně popcornovém stylu spjatém s bruckheimerovskými kamerovými objezdy? Skutečnost, že to nedokáži jednoznačně odlišit mě tentokrát v pozoruhodně pozitivním smyslu dráždí mnohem více než čisté filtry a cool Washington v hledáčku Scottovy kamery. Plusy za hudební podkres ve stylu Bourneovských honiček. (70%) (03.01.2007)