Déjà Vu

Tony Scott si vzal na paškál další akční thriller, tentokrát s tématikou cestování v čase. Scénář je obvzlášť v první polovině geniální a nemám mu co vytknout, druhá polovina už tak dobrá není, ale rozhodně to není žádný blábol. I když je pravda, že podobné scénář už jsme viděli v lepším provedení např. Minority Report. Denzela Washingtona, kterého mám poslední dobou čím dál tím radši, předvedl slušný výkon. Vedlejším rolím Vala Kilmera a Jamese Caviezela nemám co bych vytknul. Tony Scott opět nezkmanal a i zde se můžeme těšit jeho typickému střihu (i když ne takové orgie jako v Dominu) a bohatým barvám. Nebýt slabší druhé poloviny tak je to za jasných pět..... (08.01.2008)

Původně jsem chtěl napsat, že narozdíl od staršího bráchy, který se čím dál víc ztrácí ve svém filmařském světě (čímž se výsledky jeho práce postupem doby víc a víc vzdalují divákovi), u Tonyho platí, že "Déža ví"...jenže po zprávách o Top Gunu 2 si tím už nejsem moc jistý:) Nicméně faktem zůstává, že Déjà Vu je tradičně "tonyscottovsky" svižně a řízně natočený dejmetomuthriller s poměrně originálně zavariovaným příběhem o cestování v čase. Na jakékoliv logické námitky v případech tohoto fenoménu rezignuji, takže když mi to někdo dobře zahraje a podá zabalené do vkusného obrazu, vidím před sebou příklad toho, jak by mohli vypadat třeba Lovci Dinosaurů (však víte, ti co v nich Ben Kingsley s bílým hárem posílá lidi na safari do pravěku a začne se přitom zgruntu měnit historie), kdyby je dostal do ruky schopný realizační tým a ne banda kreténů. Ano, tvrdím tady, že Déjà Vu je scifárna hodná srovnání s Rayem Bradburym. K tomu je to řemeslně výborně zpracovaný kus filmu. Ale má to háček - i když mi nedělá problém vybavit si lecjakou scénu, byly mi v podstatě jedno, zajímalo mě jenom to, jestli se ty jednotlivé postupně se objevující indicie nakonec seřadí za sebe tak, abych mohl na konci udělat "Jó, dobře vy." A stalo se. Jenže i tak je pro mě Déjà Vu snímkem, který sice někomu doporučím, když se mě zeptá na nějaký inteligentní akční film, ale pokud si mám vybrat, jestli se podívat znova, nebo radši sáhnout pro něco z mé filmotéky, nebo i něco nového, u čeho jsou předpoklady dobré "zábavy", Scottovo dílo i přes svoje shora popsané kvality nevyhraje. Je to sice schizofrenní, ale pro mě osobně to zkrátka vychází všehovšudy na 70%. (28.10.2010)

Na "Déjà Vu" zaujme především to, jak jeho scénář přinesl ideální rámec pro stylový vývoj režijního rukopisu Tonyho Scotta. Po extravagantní "Domino", kde nespolehlivá vypravěčka dávala prostor k okázalému formálnímu hýření, působí nadcházející Scottův projekt jako zdánlivé zklidnění. Ale při tom režisér pro své hrátky s impresí okamžiku za pomocí kombinování různých kamer, materiálů, rychlostí snímání i postprodukčních procesů našel ideální uplatnění ve zdejším vyprávění, které v zásadní prostřední části pracuje s možností nahlížet do probíhajícího času v minulosti a při tom měnit úhly pohledu. Ve svých vrcholných scénách tak film přináší divoce fragmentarizovaný pohled na souběžně probíhající dvě časové roviny, ale právě díky vizuální stylizaci se zde divák ani na chviličku neztrácí. "Déjà Vu" právě v tandemu s "Domino" představuje dva vrcholy pozdního období Scottovy filmografie, kde dostal ve scénářích ideální rámce pro své formální experimenty - v jednom případě k bezuzdnému divočení v zájmu zvýšení expresivity a blouznivosti předkládaného vyprávění a na druhé straně paradoxně k jejich nasazení pro maximální přehlednost i věrohodné zobrazení fantaskních elementů potkávajících se časových rovin. (17.11.2020)

Kdysi jsem měl pocit, že sleduji na dobré frekvenci vysílající kriminální thriller, v němž si zničehonic Timecop Denzel začne hrát na pre-crime agenta z Minority Report. Aby zachránil svou Kate ze sprchy, musí spoře oděný Leopold Washington nasednout do DeLoreanu americké vlády (co zatím nepropustil ani křečka v noční košili) a podoben tvrdému Terminátorovi, jenž ví, co bude next, zneškodnit teroristu usilujícího o tajemnou záři nad New Orleans. To vše v pro autora typickém zoomovaném stylu návratu do filmové budoucnosti. A pak jsem viděl Scottův film a zažil Deja Vu.. (03.05.2010)

Tony Scott se vzdal svých epileptických kamerových onanií, které tak srážely dolů jinak bezvadné ´Domino´ a chopil se scenáře, který se sice tváří originálně, ale už dřívě jsem my diváci měli tu čest, včetně ohýbání papíru při vysvětlování časoprostorového skoku (´Horizont událost´- vzpomínáte?). Někomu může oprávněně připadat celá zápletka děsně praštěná, někomu nemusí ladit nesourodé spojení kriminálky a čistokrevné sci-fi, každopádně Scott natočil v pohodě stravitelnou jednohubku, na kterou se hezky dívá, dobře se při ní chroupou slané tyčinky a z hlavy vyšumí dříve, než řeknete "deja-vu". A škoda, že vzhledem k vývoji děje jediné možné rozřešení jsem si spočítal už půl hodiny před koncem. (09.04.2007)