Hrajú:
Bob Geldof, Bryan Adams, Dan Aykroyd, Björk, Jon Bon Jovi, Bono, Jim Brown, Mariah Carey, Snoop Dogg, Johnny Hallyday, Salma Hayek, Annie Lennox, Madonna (viac)Obsahy(1)
Legendární série koncertů na podporu výzvy Boba Geldofa a jeho přátel v předvečer summitu G 8 v Edinburghu na začátku července. Účinkují: Annie Lennox, Bob Geldof, Coldplay, The Cure, Dido, Sir Elton John, Joss Stone, Keane, Madonna, Mariah Carey, Sir Paul McCartney, Pink Floyd, R. E. M., Robbie Williams, Snoop Dogg, Sting, U2 a další. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (64)
Tohle bylo víc než jen pár koncertů, tohle bylo poselství... i když jsem cca 75% muziky neslyšel (přepnul jsem) poněvadž některé interprety obvzvláště nemusím, tak jsem byl z některých nadšen, např. Green Day , Muse, The Who nebo U2 byly úžasní, ale největší nářez pro mě byly Pink Floyd opět s Rogerem Watersem... ()
Taková škála umělců... to se snad "musí" líbit většině. Zkrátka každý si zde najde to své. Ale pravděpodobně nejdůležitější je ta myšlenka a účel, kterému je tento velko-kapacitní přenos určen. Mnohokrát mě některé momenty dohnaly k slzám. Bohužel jsem sledovala Live v době, kdy to vysílala TV, tudíž není (témeř) fyzicky možné sledovat veškerý materiál. Přesto jsem ráda za těch cca 14 hod. vkuse (!). DVD tak musí být o to lepší a kompletně shlednutelné. ()
"Live 8" bola séria benefičných koncertov, ktoré sa konali druhého júla roku 2005 po celej zemeguli. Na tejto megalomanskej akcii vystúpilo tisíc dvesto päťdesiat hudobníkov, interpetov, spevákov a speváčiek a sto päťdesiat hudobných skupín. Hrali v mestách: Londýn (Anglicko), Philadelphia (USA), Paríž (Francia), Moskva (Rusko), Berlín (Nemecko), Ontário (Kanada), Johannesburg (Juhoafrická republika), Cornwall (Anglicko), Rím (Italia), Tokio (Japonsko). Celé to vyvrcholilo šiesteho júla v škótskom Edinburgu. *** ()
Videl som z tejto akcie jedine set Pink Floyd, ale ten mi ku šťastiu bohate stačil. Vidieť pôvodnú zostavu po 24 rokoch opäť na jednom pódiu, teda poviem vám, že som chrochtal blahom. Veru zdá sa, že peklo zamrzlo a prasce vedia lietať (zasvetení určite pochopia). Len je večná škoda, že to bola iba jednorázová akcia a majstri v žiadnom prípade neuvažujú nad žiadnym turné. Ach jaj, a to vo mne pred Live 8 svitla iskrička nádeje, že týchto velikánov možno uvidím naživo. No čo už, len ďalší nesplniteľný sen... ()
Je mi celkem jedno, co se dělo v těch několika zemích celý den předtím. A to i přes to, že se zapojili třeba U2 nebo moji oblíbení Muse a desítky dalších. Nene, přestože jsem před pěti lety Live 8 sledoval, tehdy jsem ještě nemohl docenit pravý význam té akce. Nejen ten lidský, ale hlavně ten hudební. A vrchol všeho nastal v Londýně kolem jedenácté večer, když na scénu nastoupila parta šedivých taťků, možná až dědečků, od rodin a rozehrála svůj Epilog. David Gilmour a Roger Waters po více jak 20 letech od rozpadu nejslavnější formace Floydů opět na jednom pódiu. Samozřejmě nechyběl ani Nick Manson a Rick Wright. A už od pohledu bylo jasné, že si to tahle čtveřice i přes všechny ty spory, které několikrát vedli až k soudním tahanicím a souboji právníků, nepokrytě užívala a desítky tisíc fanoušků v publiku s nimi. Floydi potvrdili, že jejich hudba nestárne a opět nabídli dokonalé hudební představení a potvrdili, že jejich hudba je silná i bez jinak typické monumentální světelné show. Pozorovat Waterse s klukovsky radostným výrazem ze hry užívajícího návrat do svého milovaného a léta hýčkaného dítka nebo Gilmoura, který i přes ztrátu vlasů neztratil nic ze svého geniálního hudebního umu bylo pro mě nepokryté potěšení. I když je tohle dost možná poslední tečka, kterou Pink Floyd ve své nejslavnější a nejsilnější sestavě předvedli, ty radostné pocity u mě převládají nad tou melancholií. ()
Reklama