Live 8

"Live 8" bola séria benefičných koncertov, ktoré sa konali druhého júla roku 2005 po celej zemeguli. Na tejto megalomanskej akcii vystúpilo tisíc dvesto päťdesiat hudobníkov, interpetov, spevákov a speváčiek a sto päťdesiat hudobných skupín. Hrali v mestách: Londýn (Anglicko), Philadelphia (USA), Paríž (Francia), Moskva (Rusko), Berlín (Nemecko), Ontário (Kanada), Johannesburg (Juhoafrická republika), Cornwall (Anglicko), Rím (Italia), Tokio (Japonsko). Celé to vyvrcholilo šiesteho júla v škótskom Edinburgu. *** (07.12.2017)

Uplynulo 20 let od koncertu Live Aid. Zatímco jeho smyslem bylo vybrat peníze na pomoc hladovějícím, letos Bob Geldof naopak vyzýval "nechceme peníze, chceme vaše jméno" a spolu s obrovským množstvím muzikantů na mnoha světových podiích tak hodlal podpořit summit G 8 v Edinburghu. Jak dopadl, to už dnes víme, projev dobré vůle je jistě chvályhodný, ale jak kdosi řekl : "kdo to zkontroluje?". Snad tahle dojemná snaha všech účinkujících - a pravdou je, že jsem se často neubránila slzám (zvlášť vůči Annie Lennox nejsem imunní) - nepřijde vniveč, snad už nebude třeba užívat pro názornou demonstraci třívteřinových intervalů k lusknutí prsty, ohlušujícího lusknutí, které stále ještě znamená interval dělící jednu africkou lidskou smrt od druhé. PS: pro ty, co to nepochopili - hudba tentokrát nebyla cílem, ale prostředkem!!! (26.08.2005)

Je mi celkem jedno, co se dělo v těch několika zemích celý den předtím. A to i přes to, že se zapojili třeba U2 nebo moji oblíbení Muse a desítky dalších. Nene, přestože jsem před pěti lety Live 8 sledoval, tehdy jsem ještě nemohl docenit pravý význam té akce. Nejen ten lidský, ale hlavně ten hudební. A vrchol všeho nastal v Londýně kolem jedenácté večer, když na scénu nastoupila parta šedivých taťků, možná až dědečků, od rodin a rozehrála svůj Epilog. David Gilmour a Roger Waters po více jak 20 letech od rozpadu nejslavnější formace Floydů opět na jednom pódiu. Samozřejmě nechyběl ani Nick Manson a Rick Wright. A už od pohledu bylo jasné, že si to tahle čtveřice i přes všechny ty spory, které několikrát vedli až k soudním tahanicím a souboji právníků, nepokrytě užívala a desítky tisíc fanoušků v publiku s nimi. Floydi potvrdili, že jejich hudba nestárne a opět nabídli dokonalé hudební představení a potvrdili, že jejich hudba je silná i bez jinak typické monumentální světelné show. Pozorovat Waterse s klukovsky radostným výrazem ze hry užívajícího návrat do svého milovaného a léta hýčkaného dítka nebo Gilmoura, který i přes ztrátu vlasů neztratil nic ze svého geniálního hudebního umu bylo pro mě nepokryté potěšení. I když je tohle dost možná poslední tečka, kterou Pink Floyd ve své nejslavnější a nejsilnější sestavě předvedli, ty radostné pocity u mě převládají nad tou melancholií. (23.06.2010)

Váhal jsem mezi dvěma a třemi hvězdičkami. Jako koncert slušná a velkolepá show, která by si zasloužila možná 4, nicméně okatě stupidní záměr a prostředek k lobbování u G8 z této akce činí frašku. Odpouštěním dluhů a litím dalších a dalších finančních prostředků do afrických zemí bez silného státního aparátu, jenž by zajistil jejich přerozdělení, je prostě stupidní, z ekonomického hlediska neobhajitelný, přístup k této problematice. Pokud vám někdy záleželo na tom, aby se lidé v Africe měli lépe, tak jste neměli hlasovat pro vstup do EU. Její politika, která bohužel v tomto směru určuje trend, vyvolává natolik negativní a neefektivní dopady na chudé africké země, až se mi z toho chce brečet. Afrika potřebuje najít samu sebe, potřebuje volný mezinárodní obchod a potřebuje, aby se vyspělá západní civilizace neschovávala za celní bariéry a tím Africe znemožňovala zbohatnout! Rozhodně nepotřebuje tato trapná gesta, která slouží tak k tomu, abychom se chvíli cítili lépe, že se aspoň trošku snažíme, a tím si vyžehlili svědomí, i když hned další den najedeme do stejných kolejí, které celou situaci zhoršují! Koncert dobrý, účel hanebný! (17.07.2006)

Hodnotím podle kapel a účinkujících, kteří se mi tam líbí, a těch není moc. Poměr toho, co z toho opravdu neposlouchám a toho co mám rád je asi 70:30. Čekat celých osm hodin z toho asi na 2 hodiny kvalitní hudby opravdu nestojí za to. Jinak mě osobně celkem nevadí, že nejde o film, či seriál, rozhodně se to sem hodí. (02.10.2005)