Dobrú noc a veľa šťastia

George Clooney se svou komerční práci pro Hollywood asi rozhodl vyvážit režii nízkorozpočtových, divácky nepříliš atraktivních filmů, které však mají co říct. Milujte svého zabijáka byl ovšem ještě film barevný, vtipný a prolezlý známými herci. Dobrou noc a hodně štěstí je oproti tomu filmem černobílým, nevtipným a bez výrazně profláklých tváří. Teď už vím, že Zabiják nebyl šťastnou náhodou. Clooney skutečně umí režírovat, dokonce lépe než mnozí jeho „herecky neposkvrněni“ kolegové. Souboj mezi odhodlaným reportérem Murrowem a senátorem McCarthym pojal coby boj Davida s Goliášem, kdy Murrow zastupující svobodu slova, stanici CBS, resp. celý americký národ, jen ostražitě vystrkuje růžky ze strachu před zesílením všudypřítomného tlaku. Zatímco před McCarthym všichni úslužně vyklízejí pole, jakožto loajální Američané. Dobrou noc a hodně štěstí je nanejvýš komorním konverzačním politickým a novinářským dramatem. A také mimořádně poučným a zábavným filmem již dospělého režiséra. Kašli na herectví Georgi, tohle ti jde mnohem lépe! 90% Zajímavé komentáře: Lima, Adrian, kikuka, numi, Triple H (12.03.2006)

No, čekal jsem větší drama, ale to nic nemění na faktu, že je to dobrý a poučný film (teda pro mě byl ;-)). Rozhodně se nepovažuju za nějakého znalce mccarthismu, ale každý divák, který zaslechl alespoň něco o okolnostech studené válce ze strany USA, by s tímhle snímkem neměl mít problém. David Strathairn na mě působil velice charismaticky a asi bych si ho měl trochu víc "proklepnout", ale hodně mile mě překvapil taky Clooney na řežisérské stoličce. (28.07.2009)

Film o tom, jak nebylo v 50. letech lehké dělat v televizi nebo v jiném médiu. A po tomhle filmu bych tam doopravdy dělat nechtěl. Clooney tu dobře popsal tu atmosféru, kdy se každý zaměstanec bál o své místo, protože nařčení z komunismu mohlo přijít po každém vysílání. A funguje to výborně. Celý film si jede takovým pomalým tempem a někdy až dokumentárním stylem zachycuje tehdejší situaci. To celé ještě doplňuje výborná dobová hudba a kamera. A herci jsou také do jednoho bezchybní, Strathairnem počínaje a Rayem Wisem konče. Výborný, místy až mrazivý film, který potvrzuje že Clooney má talent nejen herecký, ale také režijní. (13.02.2009)

Tak já nevím, mně film připadal celkem nudný. Zahrané to bylo dobře, navíc se spoustou výborných herců: David Strathairn, George Clooney, Robert Downey Jr a další. Nic méně mne tento politický film nenadchl. Černobílý film George Clooneyho, který se odehrává v USA 50 let. Příběh se věnuje skutečnému konfliktu mezi televizním žurnalistou Edwardem R.Murrowem a senátorem Josephem McCarthym. Dobrou noc a hodně štěstí. ( Hodnocení: 5/10 ) (13.05.2012)

Zážitek z filmu je přímo úměrný divákově zájmu (či nezájmu) o skutečnost, že v první polovině 50.let skupina reportérů ze CBS systematicky šlapala na kuří oko senátorovi z Winsconsinu Josephu McCarthyovi, jehož tažení proti "rudému moru" se nechvalně zapsalo do historie pohrdáním lidské důstojnosti a lidskými právy, zaručovanými ústavou (např. Charles Chaplin by mohl vyprávět). Nemožnost adekvátně se hájit proti křivému nařčení z kolaborace s komunisty a z toho pramenící profesní problémy, jako byla ztráta zaměstnání, či dokonce v krajních případech i žalář, na to vše poukazovala CBS v čele s novinářskou legendou Edwardem Murrowem. Divák, neznalý jména McCarthy se z kraje asi nebude chytat, nejenom díky prvním dvaceti minutám, plných překrývaných dialogů a záplavě jmen, ale i díky tomu, že Clooney neukazuje problém mccarthismu v celé jeho šíři (historické souvislosti zde stručně načrtne jenom krátky osvětlující text), ale rovnou vrhne diváka do televizního studia mezi Murrowa a jeho společníky při přípravě toho času velmi sledované večerní show, ve které poukazovali na křivá obvinění amerických občanů (ve filmu jde konkrétně o dva případy). Vrcholem je pak Murrowův televizní duel se samotným McCarthym, jehož demagogický projev na adresu Murrowa patří k nejsilnějším zážitkům z filmu. Hlavní devízou Clooneyho filmu je jeho autentičnost, díky černobílé kameře, dobové hudbě a precizní výpravě hmatatelná atmosféra 50.let, kdy vám nebude připadat jak pěst na oko vkládání dobových záznamů. A možná někteří z vás, při záplavě plytkosti, která se na nás v současnosti valí z komerčních TV stanicí, se hořce usmějí při závěrečném Murrowově vyznání touhy po "vysvětlující, vzdělávající a inspirující televizi". Bohužel Ede, tak zrovna tenhle boj si nevyhrál...... (09.05.2011)