Dr. House

|| Scenár: David Shore | Hudba: Teardrop by Massive Attack | Produkcia: David Shore (...) | Distribúcia: Fox Network | Štúdio: Shore Z Productions, Bad Hat Harry Productions, NBC Universal Television Studios, Iniversal Media Studios || Pre medikov sú niektoré časti len úsmevnou fraškou, ba i pre mňa laika je prinajmenšiom podozrivé, že v každom 20. diely sa jedná o lupus... :D I cez to všetko to však má neuveriteľné kúzlo vďaka výkonu Hugha Laurieho, ktorý vybudoval charakter Housea do kultových výšin, zaintersovaním i svojej vlastnej osobnosti a hudobného umenia. A ten dej je i cez odborné chyby lepší, než 95% celkovej svetovej seriálovej tvorby... Seriál si drží svoju nadštandardne vysokú kvalitu až do poslednej série (S08), ktorá už prišla o svoje predošlé klúčové postavy. 100% | SD, THX, CZ DTS | (09.09.2011)

Vzít "klasický, optimistický" seriál o chytrých, mladých, hezkých, perspektivních, vtipných a neúnavných mladých doktorech z jedné pěkné, světlé moderní nemocnice a vhodit mezi ně jednoho kulhajícího, neoholeného, sarkastického, zdánlivě nezúčastněného a hlavně černohumorného doktora se ukázalo jako výborný tah. Seriál má v postavě doktora House obrovskou sílu, on je prostě živel ve všech slova smyslech. Výsledek tím vybočuje z řady jemu podobných děl. Navíc diagnostické oddělení, na kterém House pracuje, skýtá velký prostor pro zajímavé a neokoukané zápletky. Tohohle upřímného, věčně hláškujícího nelidu, který se tváří, že myslí zejména sám na sebe (ale ve skutečnosti je jenom upřímný až to bolí) si musí většina lidí zamilovat.___ Po čase jsem se rozhodla zvednout hodnocení na maximum. Protože House, přestože každý jeho díl sleduje stále stejné schéma, mě neuvěřitelně baví a stala se z něj závislost skoro jako třeba Lost. Ten chlap je prostě vtipnej a přestože vím, že v každém druhém díle bude mít jeho pacient nějakou naprosto exotickou chorobu a on na to přijde až na poslední chvíli a urazí aspoň tři lidi, je to prostě pořád ohromně zábavné. (29.09.2007)

Tak tomuhle říkám dobrý seriál. Jeden z velmi mála nových seriálů, které pravidelně sleduju a který se mi líbí. Žádný několikadílný počáteční rozjezd ani zdlouhavě nudné uvádění do děje tu nebylo. Autoři nás rovnou hodili do vody zábavy a já říkám, takhle to má být. Žádný předimenzovaný mysteriózní podtón ani extrémní prodlužování zápletek na padesát dílů jedna. House je zábavný, humorný, dojímavý a lidský příběh o léčbě nemocí (a mezi nemoci neřadím jen rýmu nebo raka, ale třeba i lásku, věrnost nebo přátelství), vypointovaný a třeskutý jako čerstvě strouhaný křen proti pytlíkově prodávanýmu ostatnímu americkýmu seriálovýmu balastu. Mnohdy velice kritický ke společnosti nebo lidskému jednání (hlavně neschopnost nelhat). Jediný větší problém vidím v tom, že stejně jako CSI je House přehnaný v různorodosti případů a jejich řešení. Přinejmenším v prvním tuctu dílů to bylo hodně poznat. Jakoby se scénáristé předháněli v bizarnosti nemocí a po nocích hledali v knihovnách ty nejroztodivnější způsoby onemocnění. Naštěstí to rychle přešlo a seriál se ustálil v normálnějších kolejích (nebo jsem si na to jenom zvykl). I tak si ale myslím, že prostředky vynaložené na zjištění nemoci u jednoho člověka jsou hodně přehnané (a to hlavně při americkým způsobu zdravotního pojišťovnictví). Co se týká House (dokonale zahraného mimochodem), myslím, že už by dávno vyletěl, protože i upřímnost se musí umět podat neupřímně mile. Takhle se chovat, to se nedá ani u nás, natož v USA, kde můžete žalovat výrobce mikrovlnek, protože v návodu k nim není, že se nesmí péct kočka a při vyhrát. Já přejdu k věci, nemáte mě rád. A já jistě nebudu mít rád vás. Ale není to nic osobního, já nemám rád nikoho. Jenomže tak to není. Opak je pravdou, protože Gregory House M.D. skrývá pod svou drsnou hulvátskou slupkou člověka, kterému záleží na zdraví lidí. A někdy i na lidech samotných. Později Drobná vsuvka k nejnovější člence týmu studentce medicíny Martě Mastersové. Nevím, jestli je tam proto, aby mě iritovala svou blbostí, ale pokud ano, tak dokonale plní svoji funkci. Jinak sedmá serie a kromě občasného zaškobrtnutí při výměnách týmů nepozoruji žádnou ztrátu kvality nebo zábavnosti. (29.12.2007)

Tak co tu máme? Jeden případ lékařského seriálu, který si jde tak trochu (ale vážně jen trochu) svou vlastní cestou - stojí na jedné ústřední postavě a jejím přístupu k medicíně, za který by ji Hippokrates musel (občas) utřískat holí i s hadem a mezi těmihle momenty možná jen občas lísknout stetoskopem přes nějakou měkkou tkáň. A pak tu je to hlavní, na co ovšem přijdete až po několika dílech - tohle není o medicíně ani o Housovi. Tedy, je, ale není to jen o tom. Je to především o lidech. Takže nedochází k tomu, že, jak jsem se původně mylně domníval (hm, jako bych kopíroval stavbu seriálové epizody:)), nebýt hlášek Hugha Laurieho, máme tu jen jakousi další Pohotovost nebo také niečo, pouze s poněkud exotičtějšími případy...a koho by bavilo sledovat každý týden skupinku doktorů jak tři čtvrtě dílu zírá na tabuli a ptá se "co by to jen mohlo..." Nenene, takhle jednoduché to s Housem není. Ani s osobou, ani se seriálem. 80% PS: Lisa Edelstein...oh my...více takových lékařek v našich ordinacích;) Ale ne v těch v růžové zahradě:P (23.01.2007)

Tvůrci House zvolili podobný přístup jako tvůrci Kriminálky Las Vegas – tedy co díl, to jeden řešený případ, akorát nejde o vraždy nýbrž o neobvyklé nemoci. A na ty je dr. House expert, ne už tak na vztahy k pacientům, potažmo k lidem obecně. Léčení případů typu „mám empétrojku v konečníku“ považuje za urážku svých schopností, k pacientům přistupuje jako k výrobkům, ze kterých je nutné odstranit závadu a příliš úcty nechová ani ke svým spolupracovníkům. Jeho těžce ironický náhled na život dodává seriálu potřebnou šťávu a právě díky němu jen těžko sklouzne k nezáživné rutině. (24.10.2006)