Dr. House

Je pravda, že tento seriál mě neoslovil ihned, co se dostal do televize, ale postupně jsem si ho velmi oblíbil. Počínání Gregory House přináší velké pobavení i poučení. Zbytek týmu je poskládán velmi dobře a vytváří skvělé pozadí za Housovými skopičinami. Škoda že seriál ztrácí postupem času na zajímavosti v důsledku ohraných situací při řešení případů. Velmi se mi líbil závěrečný příběh 4. série, který je rozdělen do dvojdílu a stojí opravdu za to. Snad se někdy dostanu k tomu, abych zhlédl úplně všechny epizody. PS: Olivia "Třináctka" Wilde je naprosto boží! (25.12.2007)

Necitlivý, sarkastický, nelidský a zároveň dětinský, ale přesto naprosto genální osobnost. House jedná s lidmi jako s odpadem, dělá si z nich legraci, ponižuje je a zaplétá je do svých manipulativních her, ale přesto na jeho stylu uvažování a jednání je cosi k zamyšlení, jeho výsostné držení se racionální logiky je totiž v lecčems inspirující. House není jen černohumorně vtipná odjebávací mašina, myslím, že spoustu lidí by si z něj mohlo vzít příklad a poučit se (samozřejmě jen v něčem a jen někdy)... Genialita hlavní postavy zde navíc slouží jako motor pro podněcování geniality celého seriálu, Dr. House je sofistikované, chytré a fascinující mistrovské dílo. V nejmenším se nezdráhám jej označit jako reprezentativní kus celé serilové tvorby. 10/10 (15.06.2008)

Ten seriál mě v zásadě nebaví. Už po sedmi, osmi epizodách se vám zajídá neustále se opakující struktura jednotlivých dílů : pacient se zčista jasne sesype, nikdo neví proč, následují "diferential diagnosis", první diagnóza a léčba, které se prokážou jako špatné - záchvat (křeče, zástava srdce, halucinace), další léčba, další selhání a konečná správná diagnóza, jenž je buď naprosto banální nebo neuvěřitelně exotická; k tomu všemu navíc jako bonus dva, tři odlehčující, malé případy, na kterých si House se svým cynismem smlsne. Čímž se dostávám ke dvěma důvodům, proč s tímto "seriálem, jenž mě v zásadě nebaví" vlastně "ztrácím čas". Hugh Laurie. Gregory House. Na svých mrzáckých bedrech totiž nese ne půlku, ne tři čtvrtiny, ale pro mě rovnou pětadevadesát procent úspěchu seriálu. Herec k nezaplacení. A jméno seriálu je příznačné - tohle je v zásadě one man show. / Čtvrtá série přinesla konečně kýžené oživení... A nemyslím tím jenom Třináctku :) Zvedám o deset. 80% (05.11.2007)

Tak co tu máme? Jeden případ lékařského seriálu, který si jde tak trochu (ale vážně jen trochu) svou vlastní cestou - stojí na jedné ústřední postavě a jejím přístupu k medicíně, za který by ji Hippokrates musel (občas) utřískat holí i s hadem a mezi těmihle momenty možná jen občas lísknout stetoskopem přes nějakou měkkou tkáň. A pak tu je to hlavní, na co ovšem přijdete až po několika dílech - tohle není o medicíně ani o Housovi. Tedy, je, ale není to jen o tom. Je to především o lidech. Takže nedochází k tomu, že, jak jsem se původně mylně domníval (hm, jako bych kopíroval stavbu seriálové epizody:)), nebýt hlášek Hugha Laurieho, máme tu jen jakousi další Pohotovost nebo také niečo, pouze s poněkud exotičtějšími případy...a koho by bavilo sledovat každý týden skupinku doktorů jak tři čtvrtě dílu zírá na tabuli a ptá se "co by to jen mohlo..." Nenene, takhle jednoduché to s Housem není. Ani s osobou, ani se seriálem. 80% PS: Lisa Edelstein...oh my...více takových lékařek v našich ordinacích;) Ale ne v těch v růžové zahradě:P (23.01.2007)

Vynikající diagnostik a bezohledný cynik v jedné osobě, to je Dr. House. Uzavřený do sebe se svou fyzickou i psychickou bolestí, kterou skrývá někdy až extrémním sarkasmem a cynismem. Vynikající seriál, držící si stále svou kvalitu, založený na výborných dialozích a konverzačních eskapádách hlavního hrdiny. (10.03.2012)