Dr. House

Velmi zajímavý a zábavný americký seriál z nemocničního prostředí, kde téměř vše stojí pouze na třech základových kamenech - na cynickém přístupu titulní postavy Dr. Gregory House ke světu, svému povolání, pracovišti, k spolupracovníkům, k pacientům a vlastně i k sobě samému a na jeho zvláštním druhu humoru. Jde o humor lakonický, černý, místy až krutý, který nezná tabu a je nosným pilířem celého seriálu. Tenhle entertainmentový televizní produkt je také překvapivě divácky velmi náročný, a to nejenom na přehršel nesrozumitelného odborného názvosloví, místy komplikované vazby a motivace hrdinů, ale především díky všeobecně náročnému pohledu na svět. Ne nadarmo se jedna z epizod jmenuje Occamova břitva (kdo nemá alespoň mírné povědomí o západní filozofii, ujíždí mu vlak už v názvu...). S tím souvisí třetí pilíř - osvícenský ideál čisté racionality, člověka posuzující svět jen dle zásad logiky, kombinace Sherlocka Holmese a inspektora Columba. Prostě sympatický hrdina a jeho příslovečné sarkastické promluvy, dobré herecké výkony, sice trochu monotónní zápletky (vystavěné vždy podle totožného schématu), ale vždy pečlivě gradované a dobře filmařsky zabalené... Navíc seriál uvozený znělkou od Massive Attack, co víc si jako divák mohu přát... (aby to neuváděla televize Nova, ale tahle překážka se dá naštěstí objet přes zdejší komunikační dálnici...) Série 1 - 3 100%, série 4 70%, série 5 80% (26.09.2007)

Nemůžu o něm říct nic menšího než, že je to moje sarkastické sluníčko, které vychází každé pondělí večer... Miluji jeho hlášky, někdy mě donutí zamyslet se. Mám ráda doktorské prostředí i detektivky a House je kombinací obojího, proto je pro mě naprosto ideální! :-) Vzhledem k páté řadě, kterou mám skoro celou zkouknutou... Páni, netušila jsem, že se dajít ještě jiné cestičky, kterými jsme s Housem neprošli. Tahle řada vážně za to stojí. "Grandiózní" odchod do Obamova úřadu. :-) No, jestli byl jeho odchod "grandiózní", tak potom v českém slovníku neexistuje slovo pro šestou sérii. (17.10.2007)

Ano, uznávám, napětí tam je, humor také (předložený cynismus hlavní postavy), ale tím jsem tak nějak vyčerpal repertoár pro své hodnocení. Já ti nevím, ale seriál, dokonce epizodní seriál, který startuje každou další epizodu podle pořád té stejné šablony, začne brzo nudit, nezdá se ti? Oprave mě, pokud se pletu. Na scéně se objeví pacient s nemocí, kterou nikdo nezná. Padne pár nepřesných diagnóz a následná léčba pacientův stav tragicky zhorší. Celý tým je z toho úplně vedle. Nikoho nenapadne zapátrat trochu mimo operační sál. Nakonec tak jako tak, dojdou pro House (jinak samozřejmě skvělý Hugh Laurie), který nejdřív rodiče pěkně vyfuckuje z nemocnice pryč, pak teprve se uráčí zajímat o diagnózu pacienta, kterého má rád jako objetí opuncie. Párkrát si zatočí s jojem u jakési tabule a ejhle, nová diagnóza je na světě. Stačí si prostě seřadit slova na tabuli a ze vzniklého akrostichu přečíst prostě název té nemoci. Většinou se jedná o něco virového z Asie nebo důsledky domácího násilí na nemocném. Všiml sis toho také? Je to tak prosté, to by mě nenapadlo ani v horečce. Oni vyfuckovaní rodiče pak závěrem každého dílu poděkují Housovi, jakože to pochopili a všichni si to tak nějak vyříkají. Střih, titulky a druhý den jedeme nanovo. Nový pacient a nová nemoc z Asie. Jojo a tabule a děkovačka závěrem. Tomu se říká konečná. Když si přečtu zdejší komentáře a udělám si z toho takový výcuc, dojdu nutně k závěru, že kladně se hodnotí především cynismus samotné hlavní postavy. Vše ostatní tak nějak nasvědčuje tomu, co jsem sám zmínil. Neustále se opakujicí klíše podle té stejné jedné šablony. Nuuudááá. (29.11.2011)

Tak tomuhle říkám dobrý seriál. Jeden z velmi mála nových seriálů, které pravidelně sleduju a který se mi líbí. Žádný několikadílný počáteční rozjezd ani zdlouhavě nudné uvádění do děje tu nebylo. Autoři nás rovnou hodili do vody zábavy a já říkám, takhle to má být. Žádný předimenzovaný mysteriózní podtón ani extrémní prodlužování zápletek na padesát dílů jedna. House je zábavný, humorný, dojímavý a lidský příběh o léčbě nemocí (a mezi nemoci neřadím jen rýmu nebo raka, ale třeba i lásku, věrnost nebo přátelství), vypointovaný a třeskutý jako čerstvě strouhaný křen proti pytlíkově prodávanýmu ostatnímu americkýmu seriálovýmu balastu. Mnohdy velice kritický ke společnosti nebo lidskému jednání (hlavně neschopnost nelhat). Jediný větší problém vidím v tom, že stejně jako CSI je House přehnaný v různorodosti případů a jejich řešení. Přinejmenším v prvním tuctu dílů to bylo hodně poznat. Jakoby se scénáristé předháněli v bizarnosti nemocí a po nocích hledali v knihovnách ty nejroztodivnější způsoby onemocnění. Naštěstí to rychle přešlo a seriál se ustálil v normálnějších kolejích (nebo jsem si na to jenom zvykl). I tak si ale myslím, že prostředky vynaložené na zjištění nemoci u jednoho člověka jsou hodně přehnané (a to hlavně při americkým způsobu zdravotního pojišťovnictví). Co se týká House (dokonale zahraného mimochodem), myslím, že už by dávno vyletěl, protože i upřímnost se musí umět podat neupřímně mile. Takhle se chovat, to se nedá ani u nás, natož v USA, kde můžete žalovat výrobce mikrovlnek, protože v návodu k nim není, že se nesmí péct kočka a při vyhrát. Já přejdu k věci, nemáte mě rád. A já jistě nebudu mít rád vás. Ale není to nic osobního, já nemám rád nikoho. Jenomže tak to není. Opak je pravdou, protože Gregory House M.D. skrývá pod svou drsnou hulvátskou slupkou člověka, kterému záleží na zdraví lidí. A někdy i na lidech samotných. Později Drobná vsuvka k nejnovější člence týmu studentce medicíny Martě Mastersové. Nevím, jestli je tam proto, aby mě iritovala svou blbostí, ale pokud ano, tak dokonale plní svoji funkci. Jinak sedmá serie a kromě občasného zaškobrtnutí při výměnách týmů nepozoruji žádnou ztrátu kvality nebo zábavnosti. (29.12.2007)

Tvůrci House zvolili podobný přístup jako tvůrci Kriminálky Las Vegas – tedy co díl, to jeden řešený případ, akorát nejde o vraždy nýbrž o neobvyklé nemoci. A na ty je dr. House expert, ne už tak na vztahy k pacientům, potažmo k lidem obecně. Léčení případů typu „mám empétrojku v konečníku“ považuje za urážku svých schopností, k pacientům přistupuje jako k výrobkům, ze kterých je nutné odstranit závadu a příliš úcty nechová ani ke svým spolupracovníkům. Jeho těžce ironický náhled na život dodává seriálu potřebnou šťávu a právě díky němu jen těžko sklouzne k nezáživné rutině. (24.10.2006)