Dr. House

První tři série jedou podle stejné šablony. House hláškuje, kolegové se ho snaží pochopit a jeho pacienti jsou přes počáteční šok většinou rádi, že je léčil právě on. Na konci třetí série tvůrcům došlo, že rozehráli geniální partii, která si zaslouží pokračování. Nespokojili se však s nastavovanou kaší jako ostatní a přišla nutná změna. Ta se projevila v následující sérii, která je podle mě nejlepší. Houseův nový tým, Wilsonova přítelkyně, návštěva CIA, natáčení dokumentu a kadence hlášek, která lehce způsobí kýlu. Zároveň tato série obsahuje i největší perlu celého seriálu. Tou je závěrečný dvojdíl, který byl nejsilnějším seriálovým zážitkem mého života. Další série ještě více sklouzávají do soukromí hlavních postav a v tomto precizním provedení je to pozice, která diváky nikdy neomrzí. 1. - 3. série: 90%, 4. série: 100%, 5. série: 90%, 6. série: 95%, 7. série: 90%, 8. série: 90%. (27.08.2009)

Hugh Laurie mě dostal na celé čáře. Jeho humor odlehčuje a skvěle baví i v těžkých situacích. Jeden z nejpodařenějších seriálů poslední doby. Černý humor v poddání Dr. House nachází nových rozměrů a zaskočí svou upřímností. Humoru a vtipu tleskám stejně jako kvalitním hercům (a podle mě zdařilému dabingu...). (07.09.2007)

Tak tomuhle říkám dobrý seriál. Jeden z velmi mála nových seriálů, které pravidelně sleduju a který se mi líbí. Žádný několikadílný počáteční rozjezd ani zdlouhavě nudné uvádění do děje tu nebylo. Autoři nás rovnou hodili do vody zábavy a já říkám, takhle to má být. Žádný předimenzovaný mysteriózní podtón ani extrémní prodlužování zápletek na padesát dílů jedna. House je zábavný, humorný, dojímavý a lidský příběh o léčbě nemocí (a mezi nemoci neřadím jen rýmu nebo raka, ale třeba i lásku, věrnost nebo přátelství), vypointovaný a třeskutý jako čerstvě strouhaný křen proti pytlíkově prodávanýmu ostatnímu americkýmu seriálovýmu balastu. Mnohdy velice kritický ke společnosti nebo lidskému jednání (hlavně neschopnost nelhat). Jediný větší problém vidím v tom, že stejně jako CSI je House přehnaný v různorodosti případů a jejich řešení. Přinejmenším v prvním tuctu dílů to bylo hodně poznat. Jakoby se scénáristé předháněli v bizarnosti nemocí a po nocích hledali v knihovnách ty nejroztodivnější způsoby onemocnění. Naštěstí to rychle přešlo a seriál se ustálil v normálnějších kolejích (nebo jsem si na to jenom zvykl). I tak si ale myslím, že prostředky vynaložené na zjištění nemoci u jednoho člověka jsou hodně přehnané (a to hlavně při americkým způsobu zdravotního pojišťovnictví). Co se týká House (dokonale zahraného mimochodem), myslím, že už by dávno vyletěl, protože i upřímnost se musí umět podat neupřímně mile. Takhle se chovat, to se nedá ani u nás, natož v USA, kde můžete žalovat výrobce mikrovlnek, protože v návodu k nim není, že se nesmí péct kočka a při vyhrát. Já přejdu k věci, nemáte mě rád. A já jistě nebudu mít rád vás. Ale není to nic osobního, já nemám rád nikoho. Jenomže tak to není. Opak je pravdou, protože Gregory House M.D. skrývá pod svou drsnou hulvátskou slupkou člověka, kterému záleží na zdraví lidí. A někdy i na lidech samotných. Později Drobná vsuvka k nejnovější člence týmu studentce medicíny Martě Mastersové. Nevím, jestli je tam proto, aby mě iritovala svou blbostí, ale pokud ano, tak dokonale plní svoji funkci. Jinak sedmá serie a kromě občasného zaškobrtnutí při výměnách týmů nepozoruji žádnou ztrátu kvality nebo zábavnosti. (29.12.2007)

Ano, uznávám, napětí tam je, humor také (předložený cynismus hlavní postavy), ale tím jsem tak nějak vyčerpal repertoár pro své hodnocení. Já ti nevím, ale seriál, dokonce epizodní seriál, který startuje každou další epizodu podle pořád té stejné šablony, začne brzo nudit, nezdá se ti? Oprave mě, pokud se pletu. Na scéně se objeví pacient s nemocí, kterou nikdo nezná. Padne pár nepřesných diagnóz a následná léčba pacientův stav tragicky zhorší. Celý tým je z toho úplně vedle. Nikoho nenapadne zapátrat trochu mimo operační sál. Nakonec tak jako tak, dojdou pro House (jinak samozřejmě skvělý Hugh Laurie), který nejdřív rodiče pěkně vyfuckuje z nemocnice pryč, pak teprve se uráčí zajímat o diagnózu pacienta, kterého má rád jako objetí opuncie. Párkrát si zatočí s jojem u jakési tabule a ejhle, nová diagnóza je na světě. Stačí si prostě seřadit slova na tabuli a ze vzniklého akrostichu přečíst prostě název té nemoci. Většinou se jedná o něco virového z Asie nebo důsledky domácího násilí na nemocném. Všiml sis toho také? Je to tak prosté, to by mě nenapadlo ani v horečce. Oni vyfuckovaní rodiče pak závěrem každého dílu poděkují Housovi, jakože to pochopili a všichni si to tak nějak vyříkají. Střih, titulky a druhý den jedeme nanovo. Nový pacient a nová nemoc z Asie. Jojo a tabule a děkovačka závěrem. Tomu se říká konečná. Když si přečtu zdejší komentáře a udělám si z toho takový výcuc, dojdu nutně k závěru, že kladně se hodnotí především cynismus samotné hlavní postavy. Vše ostatní tak nějak nasvědčuje tomu, co jsem sám zmínil. Neustále se opakujicí klíše podle té stejné jedné šablony. Nuuudááá. (29.11.2011)

Tvůrci House zvolili podobný přístup jako tvůrci Kriminálky Las Vegas – tedy co díl, to jeden řešený případ, akorát nejde o vraždy nýbrž o neobvyklé nemoci. A na ty je dr. House expert, ne už tak na vztahy k pacientům, potažmo k lidem obecně. Léčení případů typu „mám empétrojku v konečníku“ považuje za urážku svých schopností, k pacientům přistupuje jako k výrobkům, ze kterých je nutné odstranit závadu a příliš úcty nechová ani ke svým spolupracovníkům. Jeho těžce ironický náhled na život dodává seriálu potřebnou šťávu a právě díky němu jen těžko sklouzne k nezáživné rutině. (24.10.2006)