Dr. House

Vzít "klasický, optimistický" seriál o chytrých, mladých, hezkých, perspektivních, vtipných a neúnavných mladých doktorech z jedné pěkné, světlé moderní nemocnice a vhodit mezi ně jednoho kulhajícího, neoholeného, sarkastického, zdánlivě nezúčastněného a hlavně černohumorného doktora se ukázalo jako výborný tah. Seriál má v postavě doktora House obrovskou sílu, on je prostě živel ve všech slova smyslech. Výsledek tím vybočuje z řady jemu podobných děl. Navíc diagnostické oddělení, na kterém House pracuje, skýtá velký prostor pro zajímavé a neokoukané zápletky. Tohohle upřímného, věčně hláškujícího nelidu, který se tváří, že myslí zejména sám na sebe (ale ve skutečnosti je jenom upřímný až to bolí) si musí většina lidí zamilovat.___ Po čase jsem se rozhodla zvednout hodnocení na maximum. Protože House, přestože každý jeho díl sleduje stále stejné schéma, mě neuvěřitelně baví a stala se z něj závislost skoro jako třeba Lost. Ten chlap je prostě vtipnej a přestože vím, že v každém druhém díle bude mít jeho pacient nějakou naprosto exotickou chorobu a on na to přijde až na poslední chvíli a urazí aspoň tři lidi, je to prostě pořád ohromně zábavné. (29.09.2007)

První tři série jedou podle stejné šablony. House hláškuje, kolegové se ho snaží pochopit a jeho pacienti jsou přes počáteční šok většinou rádi, že je léčil právě on. Na konci třetí série tvůrcům došlo, že rozehráli geniální partii, která si zaslouží pokračování. Nespokojili se však s nastavovanou kaší jako ostatní a přišla nutná změna. Ta se projevila v následující sérii, která je podle mě nejlepší. Houseův nový tým, Wilsonova přítelkyně, návštěva CIA, natáčení dokumentu a kadence hlášek, která lehce způsobí kýlu. Zároveň tato série obsahuje i největší perlu celého seriálu. Tou je závěrečný dvojdíl, který byl nejsilnějším seriálovým zážitkem mého života. Další série ještě více sklouzávají do soukromí hlavních postav a v tomto precizním provedení je to pozice, která diváky nikdy neomrzí. 1. - 3. série: 90%, 4. série: 100%, 5. série: 90%, 6. série: 95%, 7. série: 90%, 8. série: 90%. (27.08.2009)

Ten seriál mě v zásadě nebaví. Už po sedmi, osmi epizodách se vám zajídá neustále se opakující struktura jednotlivých dílů : pacient se zčista jasne sesype, nikdo neví proč, následují "diferential diagnosis", první diagnóza a léčba, které se prokážou jako špatné - záchvat (křeče, zástava srdce, halucinace), další léčba, další selhání a konečná správná diagnóza, jenž je buď naprosto banální nebo neuvěřitelně exotická; k tomu všemu navíc jako bonus dva, tři odlehčující, malé případy, na kterých si House se svým cynismem smlsne. Čímž se dostávám ke dvěma důvodům, proč s tímto "seriálem, jenž mě v zásadě nebaví" vlastně "ztrácím čas". Hugh Laurie. Gregory House. Na svých mrzáckých bedrech totiž nese ne půlku, ne tři čtvrtiny, ale pro mě rovnou pětadevadesát procent úspěchu seriálu. Herec k nezaplacení. A jméno seriálu je příznačné - tohle je v zásadě one man show. / Čtvrtá série přinesla konečně kýžené oživení... A nemyslím tím jenom Třináctku :) Zvedám o deset. 80% (05.11.2007)

Každý díl je jako ten nejpropracovanější diamant okořeněn sarkasmem, neuvěřitelným herectvím a poselstvím Hugha Lauriho. On je totální génius dnešní doby, tak skvělého doktora, utahujícího si z čehokoliv a přesto nikdy nepřekračujícího hranice vkusu bych chtěl mít taky. Jeho trápení, jeho rozvíjející se příběh chci prožívat ještě dlouho. Zraje jako víno a jedna série překonává jinou. Nejlepší seriál z prostředí lékařského (26.04.2010)

Tvůrci House zvolili podobný přístup jako tvůrci Kriminálky Las Vegas – tedy co díl, to jeden řešený případ, akorát nejde o vraždy nýbrž o neobvyklé nemoci. A na ty je dr. House expert, ne už tak na vztahy k pacientům, potažmo k lidem obecně. Léčení případů typu „mám empétrojku v konečníku“ považuje za urážku svých schopností, k pacientům přistupuje jako k výrobkům, ze kterých je nutné odstranit závadu a příliš úcty nechová ani ke svým spolupracovníkům. Jeho těžce ironický náhled na život dodává seriálu potřebnou šťávu a právě díky němu jen těžko sklouzne k nezáživné rutině. (24.10.2006)