Sépia a veľryba

Vzorový příklad "smart cinema". Podobné indie komedie na začátku 21. století (možná v reakci na destabilizaci tradičních hodnot po 11. září) začali ve velkém točit američtí nezávislí tvůrci. Jako jeden z prvních díky nim zásluhou ocenění v Sundance a pozitivní kritické odezvy prorazil právě Baumbach (který už nicméně natočil tři filmy v 90. letech). Víceméně epizodické vyprávění, jehož tempo odpovídá emociálním pohnutkám hrdinů, ironický odstup od divných, záměrně nesympatických a sexuálně ne(u)spokojených postav, dysfunkční rodinné vztahy, intelektuální hrdinové, kteří vedou rozhovory o Kafkovi a obdivují francouzskou novou vlnu. Humor je zde o něco sušší a provokativnější než ve filmech Woodyho Allena, oproti němuž si Baumbach také více hraje s různými vizuálními paralelami a symboly, takže film, byť natočený ruční 16mm kamerou, vyniká vrstevnatými kompozicemi s vtipnými detaily v zadním plánu. Oceňuji zejména brutální upřímnost scénáře, který režisér údajně napsal podle vzpomínek na vlastní mládí, ale rozhodně nejde o film, který bych si oblíbil a chtěl se k němu vracet. 70% Zajímavé komentáře: Nick Tow, d-fens (21.04.2008)

Já tyhle suchý komedie o intelektuálech v manšestrákách a tvídovejch hadrech nějak nemusim, ale tohle zase až tak špatný nebylo. Docela zajímavý postavy (i když teda dost nesympatický), celkem uvěřitelnej příběh a občas jsem se i něčemu zasmál. Ke konci jsem se začal trochu nudit, ale film je dost krátkej, takže najednou z ničeho nic padly závěrečný titulky. Jak už bývá u těchto intoušsko-nezávislejch filmů zvykem, postrádá to nějakou pointu. Ale na jedno zkouknutí se to dá. (21.01.2014)

Pocitový, svérázný, nekonvenční, lehce allenovský, skvěle zahraný. Moc mě bavilo, jak film ukazuje dopad rozvodu na děti, ale i vliv obou rodičů na utváření jejich charakterů. V některých aspektech je film na povrchu jakoby až moc doslovný a nechutný (vulgarismy, sperma), a přitom to celé slouží ke křehkém popisu, hemingwayovskému "mezi řádky"... krása. (31.12.2023)

Na tomhle mě nejvíc zaujalo, jak hrůzně to vypadá, když osobnost dětí je silně ovlivněna egem a patáliemi vlastních rodičů. Sépie s velrybou to ukazují opravdu brilantně a možná proto se na tento film dobře dívá; ani v nejmenším rozhodně nenudí. Je vidět, že to není jen blbá a laciná povídačka. Ovšem pokud se zrovna nenacházíte v rozvodovém řízení nebo na pokraji zhroucení partnerského vztahu (nebo těsně po něm), moc vás to nedojme. Mě to nedojalo, a to se tam zrovna nacházím. Takže v tom bych spatřoval to hlavní mínus. Všechno je to takové narychlo. Matka se nasere u tenisu a druhej den už bydlí každý zvlášť. Padlo to tam tak rychle, že jsem ani nestačil pochopit, že o nic jiného už tam v podstatě nepůjde. Takže prostě přes tři nepůjdu, čímž bych však nechtěl říct, že by se mi to nelíbilo. (27.07.2007)

Výtečný film s velmi zajímavou náladou, která vás pošle do osmdesátých let (oblečení, interiery). Baumach napsal dobrý scénář s autobiografickými prvky, vypůjčil si kameramana od svého dobrého přítele Wese Andersona (který mimochodem snímek produkoval) a obsadil zajímavým hereckým týmem, které postrádá slabší místo. Nejvíce ovšem překvapí Jeff Daniels, který si poslední dobou vybírá role a jen a jen překvapuje. Jeden z nejlepších snímků 2005. (Pozn.: Nominace v kategorii komedie/muzikál je minimálně omyl) (28.05.2006)