Zajtra nehráme!

Tak prvních deset minut to byla příjemná oddechovka s fajn atmosférou. V Zítra nehrajeme! se ale prakticky nic neděje po celejch 105 minut! Jen se tu střídají záběry z hudebního vystoupení se záběry ze zákulisí, kde všichni na něco nostalgicky vzpomínaj a ani tady si od hudebních čísel moc neodpočinete. Na mě to působilo dojmem, že se tvůrci snažili do filmu vecpat co nejvíc písniček a ten zbytek vyplnili scénáristickou vatou. Co se týče hudby, tak já ve filmech snesu prakticky cokoliv. I těch pár žánrů, který nemám rád, si rád poslechnu, když se písnička do filmu hodí. Tady ale do půl hodiny přišla nuda a tak po hodině přišlo na scénu pravý a nefalšovaný utrpení zvukovodu. A pak na scénu přišel anděl. V Altmanově stavu měl být asi jakousi metaforou, ale do tohodle v realitě silně ukotvenýho snímku mi (narozdíl od noir detektiva) nadpřirozeno vůbec nezapadá. Na konci navíc asi selhal scénárista nebo jsem to vůbec nepochopil. V hospůdce se toho najednou dělo až moc a ta scéna mi přišla oproti zbytku naprosto nerealisticky vykonstruovaná. Ne že bych neměl rád filmy, ve kterých se nic neděje, ale tohle ne, přátelé. (26.04.2010)

Typický Altman se svou stejně typickou pracovní metodou rozbitého zrcadla, jehož stovky střípků v ideálním případě dokáže složit do zajímavé a přitažlivé mozaiky. Leckdy se to ale nepodaří a v takovém případě je silně zřetelně znát absence silného příběhu a ústředního hrdiny. Režisér načrtává atmosféru celého filmu už v úvodních slovech vypravěče, který popisuje divadlo a jeho představení přenášené do éteru, které už tak před padesáti lety s nástupem televize ztratilo šmrnc a drží ho jen nostalgie a neochota připustit si plynoucí čas a změny ve společnosti kolem sebe. Měl jsem problémy s tempem Altmanova snímku a pokud mám problémy s tempem já, bude je mít nejspíš i většina diváků. Altman nikam nespěchá a nechává své hrdiny vychutnat si poslední představení v divadle, které z rozhodnutí vyšší moci končí a vystřídá ho obří parkoviště. Nechává herce a zpěváky odzpívat celé písničky a ten, komu vadí žánr country, bude nejspíš nefalšovaně trpět. Na druhou stranu kladem snímku je velmi vyrovnaná a silná herecká sestava, jaká se často ani v americkém filmu nevidí a jejich přítomnost je taky na plátně znát. Tajemná postava anděla zahraná půvabnou Virginií Madsen mi přišla poněkud násilně vsazená a obešel jsem se docela dobře bez ní. Jakkoli jsem se po celou dobu stopáže trochu nudil, nakonec s odstupem několika dní musím říct, že Zítra nehrajeme! ve mně nechalo takový zvláštní pocit nostalgie a oproti četným filmům, na které člověk za pár dní zapomene, si tu náladu určitě budu připomínat i v budoucnosti. Celkový dojem: 55 %. (23.05.2010)

Nostalgická nuda, jež postrádá nějaký smysluplnější příběh a spád. Slavní herci zde vlastně nemají co hrát, a tak si neustále pobrukují country, které fakt nemusím. Film je navíc zalidněný, tak divnými postavami, že by nechápal snad i Tim Burton. Dvě zpívající sestry v podání Streepové a Tomlinové nebo vtipkující kovboji s tváří Woody Harrelsona a Johna C. Reillyho ještě docela jdou. Co tu ale dělá detektiv, jako vystřihnutý z noir filmu (suchý Kevin Kline), velký boss (nemluvný Tommy Lee Jones) a hlavně anděl (!) Virginie Madsen, to ví asi jen dnes již zesnulý Altman. Často jsem si i říkal, že je škoda, že se film nejmenuje Dnes nehrajeme... (10.01.2009)

Některé Almanovy filmy jsou sice skvělé, ale dlouhé, některé jenom dlouhé, ale tohle - teprv teď s překvapením zjišťuji, že i tohle mělo trochu "nadstandartní stopáž". Nicméně jsem se celou dobu bavila a pobrukovala si s interprety country cajdáky. Duo sester Johnsonových bylo fajn, ale "honáci přímo z prerie" Woodyho Harrelsona a Johna C. Reillyho přímo neodolatelné a jejich závěrečná píseň se spoustou stupidních vtipů byla úžasná. Detektiv Kevina Klina, který sebe sám stylizoval do Marlowa, těhotná skriptka ... atmosféra zákulisí show, která je možná zaprášená a "demódé", ale přesto ji všichni dělají nejen pro prachy (kterých, jak se dá tušit, příliš není), ale srdcem, je vystižená perfektně. Člověk by měl chuť sám si stoupnout na podium za mikrofon a zazpívat si "Francka a Johny byl párek...." (18.05.2009)

Altman sa s filmovým priemyslom rozlúčil, v porovnaní so svojimi predchádzajúcimi snímkami, naozaj umierneným a sympatickým filmom. Veselý a radostný dojem z filmu budí hlavne hudobná vložka, ktorá si vydláždila cestu k divákovi pomocou prirodzene pôsobiaceho varieté koncertného vystúpenia, ktoré je v dnešnej dobe skutočnou raritou. Scény sú plné radosti, optimizmu a fajn nápadov, no občas sa pridá aj tragický feeling s troškou zbytočného sentimentu. Celý film pôsobí tak prirodzene, že som počas sledovania príjemného vystupovania hercov, rytmických trampských a country piesní, stratil pojem o nejakom načrtnutom deji. Je možno škoda, že žiadnu lepšiu zápletku nemal, ale aspoň sa teraz nemusím rozčuľovať na jej prípadnom zlom spracovaní. 75%. (16.05.2009)