Ctihodné mŕtvoly

Skvělý začátek, bídný konec. Když komisař Rogas vyšetřuje a páni kmeti soudci po jednom klesají v hrob, atmosféra a la Palermo je skvělá. Jak je ale Lino nucen přibrat ke spolupráci politické, najednou se nic neděje, film nutí k usínání, Lino se potí, a pak už se jenom čeká na poslední kulku. SPOILER: tady jsou naproti ve skle dírky od kulek, to je jasná sebevražda, pravda počká. Trochu zklamání, ale určitě ne z dabingu. Na téma italské mafie existují napínavější filmy. (25.10.2017)

No, je to italské politicko-kriminální drama ze sedmdesátých let s Linem Venturou, takže co myslíte, jak to asi může dopadnout?:) Na druhou stranu, u filmu není důležitý jen jeho závěr, ale i to, kudy a jak se k němu dojde - a s tím si dali tvůrci velmi slušnou práci, protože děj se odehrává v jakési fiktivní polototalitní zemi (která nemá s tehdejší Itálií nic společného, mrkmrk), a i zápletka není nijak tuctová. A světe div se, ono je to zajímavé i po vizuální stránce, byť nic tak šokujícího jako je úvodní titulková scéna, už film nenabídne. Poctivé, pomalé a hutné, osudové, prostě vydařené. Být to o trochu divácky přívětivější, možná by to bylo i ctihodné - takhle je to spíš pro odhodlané fanoušky žánru nebo Lina Ventury. 70% (13.04.2019)

Příběh je neskonale dlouhý, zorientovat se ve spleti postav a hlavně vydržet do konce je přímo husarský kousek. Co se týče pátrání hlavního vyšetřovatele, připadal jsem si podobně, tápal jsem společně s ním. Když už si dáte jakž takž 2 a 2 dohromady, tak přichází opět zlom a vše je zase úplně jinak a k tomu najednou zcela otevřený konec. Na Venturu se dá dívat pokaždé v jakékoli roli, a jeho herecký um nedovolí nedosledování Ale upřímně se přiznám, že už se tomuto filmu na podruhé vyhnu. (23.06.2011)

Trochu potemnělý film má podobnou atmosféru jako snímky s označením noir. Charakterizují jej spíše jako uměleckou podívanou. Jak už jsem naznačil, zvláštní příběh s otevřeným koncem je určitě zajímavý, ale poněkud jsem se ztrácel v tom politickém zákulisí. Na druhé straně bravurní Lino Ventura dokáže svým herectvím strhnout natolik, že s ubíhajícím časem pochopíte, že tento herec gabinovského stylu by vás dokázal emocionálně semlít i v reklamě na mletý biftek se smetanovou omáčkou. (25.06.2011)

Úvodní scéna v kryptě kostnice a následný atentát jednoznačně navnadí, režisér nastaví laťku vysoko a dává znát, že přítomnost hvězdného Ventury nebude zdaleka jeho jediným trumfem. Ctihodné mrtvoly jsou snímkem, který ctí atmosféru a má styl. Jeho slabina ale spočívá ve scénáři. Vraždy vysokých justičních hodnostářů nevyšetřuje tým špičkově vybavených specialistů kriminalistického týmu, jak by divák u politicky exponovaného případu čekal, nýbrž osamělý komisař vybavený tužkou a notýskem. Zhruba do poloviny představuje drama více méně klasické vyprávění o kriminálním případu, které přes odbočky a dílčí problémy směřuje ke konkrétnímu pachateli a vyřešení případu. Pak ale přehodí režisér výhybku a ocitneme se ve světě konspiračních teorií, náznaků komplikovaných a rozsáhlých spiknutí a film se stále víc propadá do paranoy, která vrcholí krvavým otazníkem. Pravdou je, že Francesco Rosi pracoval s velmi konkrétními pocity obav italské levice z vývoje inspirovaného Pinochetovým převratem v Chile, který se odehrál jen pouhé dva roky před přípravou natáčení. V polovině 70. let italská společnost opravdu procházela vleklou krizí politického systému i ekonomiky a země byla vyčerpaná ze stávek, demonstrací i politických atentátů. Takže po stránce "feelingu" Rosiho kousek funguje, z obsahového hlediska se v něm ale vyskytují logické kotrmelce. Pokud komisař při setkání s novináři a opozičními poslanci argumentuje zásadními důkazy, pak divák nic jiného než bezradné tápání a vzrůstající pocit ohrožení a ztráty důvěry v instituce u hlavního hrdiny nevidí. Pokud chcete dát snímku šanci, nečekejte film postavený na akci ani film, který přináší zásadní odhalení. Ale jako temná pociťovka to může fungovat. Celkový dojem: 75 %. (13.10.2018)