Nová zem

Platí totéž co pro Vystěhovalce. Zajímavý "dokument" o těžké době ale nemožně zastaralé vyjadřovací prostředky. Zajímalo mne, jak se lidé absolutně bez ničeho dokáží dopracovat k vlastním hospodářským zvířatům-a to jsem se nedozvěděla. Taky mne zajímalo, zda Carl-Oscar a Kristina neznali antikoncepční metodu přerušovaného styku, nebo zda ji nemohli aplikovat z náboženských důvodů-a to jsem se také nedozvěděla. (10.01.2013)

Utahanější než Vystěhovalci, určitě se dala klidně půlhodina vystříhat tak, že by to prospělo. Nebo spíš nahradit jiným obsahem. Protože mi celkově připadá, že Nová země je proti Vystěhovalcům mnohem víc tezovitě ilustrační a mnohem méně konkrétní a osobní. Hodně zásadního tu i při té stopáži vyvane do prázdna, především budování komunity i vývoj rodiny. Mizí úplně vztahy s dětmi i mezi dětmi, vyvane posun vztahu k životu, k místu pro život i vztahu mezi oběma partnery, vytratí se přátelství s Ulrikou, se zbytkem komunity, vztah k městu, k Americe, vlastně skoro úplně všechno zůstává nedořečené, opuštěné bez významu, krom měnícího se vztahu k práci s přibývajícím hmotným izolovaným pohodlím domu... Celkově mnohem horší dojem než z prvního filmu. *~ (05.09.2023)

Pokračování osudů rodiny Nelsonových, tentokrát v Novém světě. Ten přináší kromě každodenní dřiny a nejistoty i mnoho nových zážitků. Noví sousedé, podivný pastor a na něho navázaní fanatici, všudypřítomní indiáni. Mladší bratr se s kamarádem vydává hledat zlato a po letech se vrací domů. Narodí se další dítě, které už ...? Přichází ale také nemoci a smrt. Druhý díl rozsáhlé ságy je taky dobrý, ačkoli kvalit prvního nedosahuje. (06.05.2017)

Jan Troell jde na věc zcela odlišně, než Ingmar Bergman, spjatý s dvojicí Sydow- Ullmann ještě častěji. Zatímco magik Bergman pojil v jejich příběhy, a to nejen ty z ostrovní "trilogie", podobenství či psychologii ne zcela normální lidské duše, zejména té skryté v mužském hrdinovi, Troell si bohatě vystačí s vyprávěním osudu chudých vyděděnců s touhou po lepším. Karl-Oskar a Kristina jsou absolutně obyčejní lidé, jejichž zbožnost je krášlí jako bytosti, přestože jim místy zákonitě ubírá na samostatném uvažování. Pokud je však někdo takto slušný, je to vlastně velmi neobyčejné, a člověk pociťuje soustrast s tím, že hrdiny nekosí nic ojedinělého, tragického, nýbrž obvyklá daň nemocí a sešlosti věkem urychlená každodenní dřinou, která je jen pokračováním té vyčerpávající zaoceánské cesty. A i když se hospodaření časem začne dařit, stejně jako se jim v hlavách uchytí svobodné cítění, osud dopadne stejně tak neomaleně a Karl-Oskarovi umírá bratr a po něm i Kristina. A právě z té samozřejmosti plyne smutek, jak je to naprosto přirozené, a není se na koho zlobit, když i přes svou morálku, bohabojnost, dřinu, a lásku ona smrt blízkých prostě přijde. Troell vyprávěl osudy chudých pologramotných lidí pokoušejících se o svůj statek, nemohl je tudíž zásobit dialogy Bergmanovského střihu. Dokázal však svou přísně střídmou a upřímnou popisností jejich osudů udržet po šest hodin zájem a soustrast divákovu. 80% (25.12.2016)

Výborné pokračovanie skvelej Utvandrarny. Dĺžka vôbec nevadí pri takýchto ságach, nechýbal mi ani vysvetľujúci komentár, celý čas sledujeme osudy vysťahovalcov v Amerike, s minimom dialógov, príbeh je rozprávaný hlavne obrazom. Niet sa čo diviť, keď režisérom je zároveň aj kameraman Jan Troell. O to autentickejšie celý príbeh pôsobí. Nechýbajú ani drastickejšie scény, ale taký bol život v Amerike v období 1850-1862, v ktorom sa príbeh odohráva. Jednička sa mi ale páčila ešte o kúsok viac. (01.09.2024)