Saedeu mubi

Je to veľmi dobrá romantická dráma. Má výborný príbeh zameriavajúci sa na štyri rôzne vzťahy, o požiarnikovi a jeho televíznej moderátorke, ktorú stále nevie požiadať o ruku, jej hluchonemej sestre, ktorá sa zatiaľ platonicky zamilovala do maliara v parku, v ktorom pracuje, o mladíkovi, ktorý je zamilovaný do predavačky, ale tá už o neho nemá záujem, kým sa nezmení a chlapcovi, ktorého mama umiera na rakovinu. Spracovanie je na tom veľmi dobre, na celé sa to tak dobre pozerá, vzťahy sú spolu čiastočne prepojené, či už cez člena rodiny alebo nejakej tej náhodnej scény, najviac priestoru majú práve tie dva najzaujímavejšie príbehy, teda požiarnik s moderátorkou a jej sestra s maliarom a väčšinu času z toho vyžaruje tak príjemne optimistická atmosféra, do ktorej sa ľahko dostáva a tak som sa ani nenazdal a už bol takmer koniec a potom samozrejme príde záverečná fáza, ktorá musí naplniť názov filmu a všetko sa začne kaziť. A práve táto časť je asi jedinou slabinou filmu. Ale nie celá, napríklad hlásenie o požiare v správach je perfektné a aj na vzťah s matkou sa v tejto časti dobre pozerá, ale napríklad záver s požiarnikom je už tak samoúčelný, že na mňa vôbec nezapôsobil, skôr naopak. Ale toho dobrého je tu neporovnateľne viac. Herecké obsadenie je vynikajúce, je tu množstvo perfektných kórejských hercov a herečiek, Im Su-jeong v úlohe moderátorky, Jung Woo-sung ako požiarnik, Shin Min-a vo svojom kostýme, ktorá je jednoznačne najlepšia postava celého filmu, všetky jej scény majú skvelé čaro, poteší aj Cha Tae-hyeon, Yeon Jeong-a a iní, tu som mimoriadne spokojný. A podobne spokojný som aj s réžiou a technickou stránkou. Škoda tých niektorých záverečných scén, ktoré môj dojem čiastočne zhoršili, inak by som asi neváhal ani s plným hodnotením, lebo je to skutočný filmový zážitok. 80% (04.05.2012)

Kýčovitá omalovánka. Zprvu se mi líbila hodně. Těšil jsem se na nové obrázky, na vztahy mezi nimi, na jejich propojenost, na slzy kvůli nim prolité. Dobře napsané, protože sympatické, postavy mi záhy přirostly k srdci a očekávaje od tvůrců věrnost ke zvolenému názvu, už už jsem si připravoval krabici papírových kapesníků na utírání tváře zmáčené slzami. Další Okamžik k zapamatování (s kterým má Sad Movie společného Woo-sung Junga) z toho nakonec nebyl, ač nedokážu napsat, čí vinou. Bylo to příliš krásné, příliš dokonalé a předvídatelné. Zpomalené záběry podmalované nádhernou hudbou a škaredé věci postihující hodné lidi - bezostyšná hra na city. Jenže, nebyl A Moment to Remember v tomto ohledu stejným či alespoň podobným vyděračem? V čem je problém, proč to jednou zabralo a podruhé ne? Možná to způsobilo jenom mé citové rozpoložení, možná jsou důvody složitější, ale asi budu mít problém je popsat, neboť jsem se příliš soustředil na to, proč TO nefungovalo. Sad Movie je podobně jako Magnólie nebo Crash mozaikou lidských osudů, které se však jenom lehce oťukávají a nikdy do sebe nenarazí. Jejich hlavním spojovacím elementem je lidské neštěstí, smutek, komunikační problémy (o nich například vypovídá s mnohem větší lehkostí než „přetížený“ Babel). Na rozdíl od PTA nedokáže Jong-kwan Kwon (libozvučné jméno :) jednotlivé dílky, příliš dokonalé samé o sobě, poskládat do silného přitom křehkého výsledného tvaru. Některé nápady, některé konkrétní momenty, mi utkvěly v paměti, stejně tak s nimi spojený a těžko popsatelný pocit „blesku projíždějícího tělem“, nebo jak to výstižně nazvat. Na konci, kdy název filmu nabyl pravého významu, jsem nezůstal sedět jako opařený, nevyloudil jsem ani jednu slzu. Prostě konec, šlus, sbohem a šáteček. Úspěch podobných filmů asi hodně záleží na jemných nuancích, na nepostřehnutelných náznacích a vaší náladě a ochotě být „emočně ždímán“. Čtyři hvězdičky mu nakonec, po nelehkém rozhodování, dám, neboť technické stránce, stejně tak hereckým výkonům nelze v podstatě nic vytknout. 75% Zajímavé komentáře: wipeout, LuckyStar (14.07.2008)

Taká mozaika typu Love Actually, ale vzhľadom na názov filmu a kórejské tradície sa to nakoniec všetko ústredným štyrom párom poserie. V niektorých prípadoch do tých najtragickejších rozmerov. Na mňa najviac zapôsobil príbeh syna a matky. Potom ma bavil príbeh hluchej vďaka Min-ah Shin a príbeh požiarnika vďaka môjmu obľúbencovi Woo-seong Jeongovi. U Tae-hyeon Chaovi ma bavilo hlavne to, že nehrá zase chudáka ale tentoraz nezodpovedného flákača. Vyznenie jeho príbehu bolo ale najslabšie. Citového vydierania je tu tak akurát. Niektoré príbehy na mňa zafungovali a polovica ma nechala chladným a iba som bol zvedavý jak skončia. Výsledkom je mierne nadpriemerná melodráma s príbehmi, ktoré boli príliš chatrné, aby utiahli samostatný film a tak ich pospájali. 7/10. (26.06.2019)

Moje nadšení z tohoto filmu je nekončící. Všechny příběhy na mě udělaly dojem a nenechaly mě chladnou. Do všech jsem se hned od začátku vžila a prožívala je až do konce. S tím většinou u amerických filmů, které řeší více osudů, mívám problém. Tady vůbec. Navíc, kdy se mi poštěstí vidět mé čtyři oblíbené herce v jednom filmu, že? Nejvíc mě asi rozesmutnil příběh Woo-sung Jung a Su-jeong Im. Tae-hyeon Cha mě už posedmé přesvědčil že je víc než dobrý herec a Min-a Shin je rozkošná i s jizvou na tváři. Krásná hudba u které jsem měla pocit, že jsem ji už někde slyšela. 5* (01.10.2011)

Přestože se to jmenuje Sad Movie, víc jsem se usmíval nebo smál, než byl smutný. Nehodnotím výš než 4*, protože: 1) Znám lepší jihokorejské filmy. 2) Přál bych si, aby jeden příběh skončil jinak. Nehodnotím hůř než 4*, protože: 1) Woo-sung Jung je můj oblíbený herec. 2) Líbili se mi Su-jeong Im (překvapení), Min-a Shin a trpaslíci. 3) Scéna, ve které dvě sestry sedí před televizí, jedna vypráví, přičemž druhá ji neslyší a směje se na vysílaném pořadu, je geniální. 4) Hudba z konce filmu je velmi pěkná (viz. trailer). 5) Celkově na mě film zapůsobil jako pohlazení. (24.08.2010)