Azur a Asmar

Velmi oceňuji zajímavé zpracování, kdy některé lokace pohádky byly opravdu nádherné. Nějak mi ale moc nesedla ta zápletka. Přeci jen pro nás je to velká exotika, Frantíci vždy mající blízko k Alžíru, Sýrii, Maroku, Senegalu atd... k tomu jistě mají blíž už jen díky soudobé etnicky notně promíchané společnosti... Jako exotický výlet pro dospělého to ušlo, syna to však nudilo. A pokud u dítěte pohádka neudrží pozornost, je někde něco špatně... Hloupej Honza co za darovanou buchtu dědečkovi nakonec získá krásnou princeznu a půlku království je mi přeci jen bližší. Ale na průměr to mělo. * * * (22.04.2014)

Půvabně pohádkové a navíc bilingvní. Animace postav mě zpočátku trochu vyděsila, ale po chvíli jsem si zvykl a přišel i na to že má svůj smysl a kouzlo (vystvitne to obzvlášť třeba v případě lva). A stejně tak celý svět, pracující tak trochu ironicky s pohádkovými narativními strukturami (kterých je, jak víme od Proppa opravdu jen pár), jak evropskými tak orientálními. Třeba celý závěr, kdy jsou postupně přinášeny všechny postavy a každé je znovu vyprávěn celý příběh, aby došlo k opětovnému prolnutí do evropské sféry (sestřenka královny džinů) a pohádkovému konci, kdy je, jak také jinak, každý spokojen. (09.06.2008)

Docela příjemná pohádka se zvláštím výtvarným zpracováním. Původně jsem jen chtěla zabít čas do doby, než mi poběží jiný program, ale ten prazvláštní styl mě tak zaujal, že jsem prostě neodolala a dodívala se do konce. Co se příběhu týče, není nijak složitý ani objevný, i přesto se na něj však příjemně dívá a ničím neurazí. (09.06.2008)

Pro mě jedna z těch pohádek, která opravdu zahřeje a potěší u srdce. Příběh o dvou přátelích, jenž se celý život nedokázali na ničem dohodnout je pastvou pro oko i mysl. Přesně jedna z těch pohádek, která je určena jak dětem, tak dospělým. Nenašel jsem v ní slabého místa a moc rád se na ní někdy podívám znovu. Prostě dispozice k maximálnímu hodnocení hvězd zde byly prolomeny a tak je s úsměvem uděluji. 85% (13.04.2014)

Na pohled velice příjemné - a nakonec i to multikulturní poselství, co z téhle pohádky bezostyšně a okatě trčí na všechny strany, i to nemotorně smířlivé zakončení mi přišly tak nějak - v pořádku. Mé cyničtější já se v závěru zle pochechtávalo, mé intelektuální já si klepalo na čelo a poukazovalo na naivně prvoplánovou barevnou a další symboliku i na poněkud neohrabané rozuzlení - ale to moje já, co se rozčiluje u zpráv, rozplývá nad obrázkovými knížkami, a nemá rádo, když jsou lidé na sebe zlí, dneska mělo navrch - takže když cynickému a intelektuálnímu vlepilo výchovnou facku a řeklo "Hezké to bylo", rozhodla jsem se s ním souhlasit. Občas je dobré ho poslouchat...:-] (09.06.2008)