Azur a Asmar

Michela Ocelota si vážím za jeho trpělivou snahu vytvářet alternativu dominujícím komerčním trendům v animované tvorbě a z našich předchozích setkáních vytěžil dvě pětihvězdičková hodnocení. Ale tohle se zkrátka nepovedlo, dokonce si myslím, že to je grandiózní průšvih. Mám pocit, že hodnotící se neptali na dojem svých dětí a spíš hodnotili tak, jak předpokládali, že se od nich očekává. Na snímku se dá ocenit maximálně netradiční výtvarný styl, scénář je nedomrlý, svět nepropracovaný a nelogický, postavy bez charisma a nedotažené. Tam, kde by chtěl člověk fandit hrdinům, naráží na bolestné zkratky a všudypřítomnou naivitu. Konečně nemám nic proti snaze sbližovat různé kultury, ale způsob, jakým to Ocelot v tomto případě činí, je povrchní a rychlokvašený. Celkový dojem: 25 %. (02.01.2017)

Velmi oceňuji zajímavé zpracování, kdy některé lokace pohádky byly opravdu nádherné. Nějak mi ale moc nesedla ta zápletka. Přeci jen pro nás je to velká exotika, Frantíci vždy mající blízko k Alžíru, Sýrii, Maroku, Senegalu atd... k tomu jistě mají blíž už jen díky soudobé etnicky notně promíchané společnosti... Jako exotický výlet pro dospělého to ušlo, syna to však nudilo. A pokud u dítěte pohádka neudrží pozornost, je někde něco špatně... Hloupej Honza co za darovanou buchtu dědečkovi nakonec získá krásnou princeznu a půlku království je mi přeci jen bližší. Ale na průměr to mělo. * * * (22.04.2014)

Docela příjemná pohádka se zvláštím výtvarným zpracováním. Původně jsem jen chtěla zabít čas do doby, než mi poběží jiný program, ale ten prazvláštní styl mě tak zaujal, že jsem prostě neodolala a dodívala se do konce. Co se příběhu týče, není nijak složitý ani objevný, i přesto se na něj však příjemně dívá a ničím neurazí. (09.06.2008)

Na pohled velice příjemné - a nakonec i to multikulturní poselství, co z téhle pohádky bezostyšně a okatě trčí na všechny strany, i to nemotorně smířlivé zakončení mi přišly tak nějak - v pořádku. Mé cyničtější já se v závěru zle pochechtávalo, mé intelektuální já si klepalo na čelo a poukazovalo na naivně prvoplánovou barevnou a další symboliku i na poněkud neohrabané rozuzlení - ale to moje já, co se rozčiluje u zpráv, rozplývá nad obrázkovými knížkami, a nemá rádo, když jsou lidé na sebe zlí, dneska mělo navrch - takže když cynickému a intelektuálnímu vlepilo výchovnou facku a řeklo "Hezké to bylo", rozhodla jsem se s ním souhlasit. Občas je dobré ho poslouchat...:-] (09.06.2008)

Pro mě jedna z těch pohádek, která opravdu zahřeje a potěší u srdce. Příběh o dvou přátelích, jenž se celý život nedokázali na ničem dohodnout je pastvou pro oko i mysl. Přesně jedna z těch pohádek, která je určena jak dětem, tak dospělým. Nenašel jsem v ní slabého místa a moc rád se na ní někdy podívám znovu. Prostě dispozice k maximálnímu hodnocení hvězd zde byly prolomeny a tak je s úsměvem uděluji. 85% (13.04.2014)