Fullmetal Alchemist

Druhá polovina seriálu na ten řádně ochucený děj z mangy sice nemá, na druhou stranu si můžeme užít více prostoru a nabrat sympatie pro děj a postavy, které jsou v remaku poněkud okleštěny. Teda ne že by druhá půlka stála za přesně mířený políček pro tvůrce, ale dovolím si citovat paní Dědinovou ze Smržovky u Jablonce nad Nisou, která vždy v teleshoppingu na Barrandově „recenzuje” přistýlku Dormeo Renew: „(…) to jako ne že by se pak člověk už nevyspal na těch starejch, proleženejch matracích, ale když už jste naučení na lepší, tak je to něco jinýho, no, na lepší si člověk prostě zvykne rychlejc…" V překladu: nezabije to nikoho, když se na to dodívá úplně do konce, ale když si pak naservírujete před čumák nového Alchymistu, už si na něj zvyknete (a to rychle) a budete jej hltat až po čtyřiašedesátý díl. Ale neodrazuji tím nikoho od sledování toho starého, to ne, mrkněte se na něj, ale tak po třicátým díle na to hoďte bobek a ukájejte se novým Alchymistou. Přeji dobrou chuť. (08.08.2011)

Pokud odhlédnu od toho, že po celých 51 dílů se příběh prakticky nevyvíjí (důvod jejich cest a „dobrodružství“ se nemění). Otravných hlavních hrdinů, kde Ed nepředvedl nic, co by z něj mělo dělat zajímavou hlavní postavu (kromě toho, že umí hezky tleskat rukama a předvádět hysterické záchvaty vždy, když se někdo zmíní o jeho výšce). Přeefektovaných soubojů, které postrádají nejen zákony fyziky ale i logiky. Dětinského humoru a s tím spojených superdeformací, takže se z nemalé části jedná v podstatě o lacinou grotesku. Průměrné animace, populárových OP/ED a jen jedné zapamatováni hodné skladby z celého OST. Vychází mi z toho vcelku hezký seriál, který ví jak pracovat s příběhem, aby se v něm člověk neztrácel a zároveň každý díl nějakým způsobem zapadal do mozaiky. (05.05.2009)

Oslovilo mě, o kolik propracovanější myšlenkově to je než novější víc na akci zaměřená verze. Provedení je ale občas trochu krkolomné, dlouhé dialogy nepřirozeně roubované na sebe působí divadelně a mechanicky a ke konci už jsem byl docela netrpělivý a zmatený. První půlka je ještě lepší než Brotherhood, ale pak se to trochu ztratí - a to říkám i přesto, že samotné směřování a originální dějové zvraty se mi líbily. (03.05.2020)

Fullmetal Alchemist je bezpochyby kvalitné anime, ktoré si ale moju pozornosť nedokázalo udržať po celých 51 dielov. Príbeh bol poriadne nakopnutý, keď sa Edovi a Alovi predstavili po prvýkrát humunculovia, a pomalé odkrývanie tajomstiev Ishbalu alebo samotnej armády, no posledné diely na mňa pôsobili tak trochu antiklimaticky a hlavného záporáka, vodca homunculov, som si predstavoval jednoznačne inak (nie len ako človeka, ktorý si pomocou kameňa mudrcov po 400 rokov neustále mení telo). Film pozriem, lebo uzatvára príbeh, na Brotherhood sa nechystám. 80% (04.09.2014)

Početnejšia skupina síce vyzdvihuje novšiu verziu, čo je očividne zapríčinené najmä grandióznejším záverom, koherentnejším fiktívnym svetom, lepšou kauzalitou príbehu (“každá postava má v príbehu svoje miesto”, “všetko so všetkým súvisí”) a pod., ale ja mám oveľa radšej staršiu verziu. Kým v staršej sa o “záporáctve” tých hlavných zloduchov dozvedáme tesne pred koncom a celú konšpiráciu odhaľujeme spoločne s hlavnými hrdinami, v novšej poznáme tieto informácie už od začiatku a ide len o to, akým spôsobom sa záporné postavy podarí poraziť. Rozdiel by sa dal metaforicky ukázať na žánroch detektívky (staršia verzia) a kriminálky (novšia verzia). Čo je však podstatnejšie - hrdinovia staršej verzie si zachovávajú morálnu ambivalentnosť (Scar zabije tisíce vojakov; Lust, Gluttony a Sloth sú silne citové postavy; van Hohenheim má svojich synov rád; samotný Edward dospieva), v novšej verzii sú proste klaďasovia fakt kladní (Elricovci, van Hohenheim) a záporáci buď fakt krutí a záporní (Otec), nemysliace príšery (Sloth, Gluttony), alebo zázračne premenení záporáci na klaďasov po patetickom príhovore Alphonsa Elrica či inej postavy. To je prípad Scara, Greed, či Envy.  Motivácie postáv sú v staršej verzii viac uveriteľné (aj Teória chaosu “sivej eminencie” v závere), pravidlo rovnocennej výmeny i snahy oboch bratov omnoho viac relativizované a odpovede sú ponechané výlučne na divákovi, zatiaľ čo v novšej verzii je morálka klaďasov nespochybniteľná a na konci potvrdená Bohom. Brotherhood teda odpovede na otázky podáva a moralizuje, kým FMA tieto otázky len nadhadzuje, ponúka rozličné stanoviská (skvelý príklad predstavuje záverečný rozhovor Edwarda s Dante) a necháva odpovede na divákovi. Na základe toho si trúfam povedať, že staršia verzia sa snaží byť realistickejšia, čo vyplýva jednak z rozporuplného charakteru spomínaných postáv, ale aj z vyústenia príbehu, kde sa dozvedáme o “ľudskom” pôvode homunculov (alchymistické “nechcené deti”) a o tom, že fiktívny svet FMA je len alternatívnym svetom k tomu nášmu. V Brotherhoode sa naopak nachádza Boh a samotné postavy získavajú silu porovnateľnú s božskou, homunculovia sú stelesnením hriechov (Al a Ed ich však zmenia k lepšiemu) atď. Celková otvorenosť, ambivalentnosť a väčšia realistickosť staršej verzie ma skrátka potešila omnoho viac. (27.08.2021)