Tristan a Izolda

Nebylo by to tak zlé, ale postrádá to šmrnc a s tou vychvalovanou historickou věrností to taky není tak horké, protože to by keltská Británie v období těsně po pádu Říma sotva oplývala saským názvoslovím. To by se dalo překonat, kdyby to mezi titulními hrdiny, o které by snad mělo jít především, aspoň trochu jiskřilo, ale ve své údajně spalující vášni působí dost chladně a nuceně. Sophia Myles svého filmového partnera herecky překonává, ale na Marka (Sewell) nemá ani jeden z nich. A osobně bych se docela divila, kdyby v reálu nedala Isolda přednost takovému manželovi před nevýrazným Francem. (05.07.2007)

Dříve, než Shakespeare napsal svou první řádku. Dříve, než Romeo s Julií zažehli onen osudový plamen lásky, byli-Tristan a Isolda. První z prvních, navěky prolnuti v jeden kmen, v jednu žílu země. "Ta, jež tě nosila, tě zrodila. Mnou zapečetila srdce tvé a já na tvé paži zpečetím, že láska je silná jako smrt." (09.11.2008)

Slušná variace na téma Lancelot a Quinevera, jejichž otisk je tu zřejmý. Nejsilnější na celém filmu je takřka shakespearovský monolog krále Markea: ''Přišel jsem se omluvit. Byl jsem sobecký, arogantně jsem si myslel, že jsem ti dal za posledních devět let dost na to, abych si vysložil když už ne tvou lásku, tak přinejmenším respekt. Domov, království, tvůj život. Proč to není dost? Řekni mi to. Řekni! Víš vůbec, co jsi provedl? Všechno je zničeno! Všechno! A to jenom proto, že tys neměl dost. 'Je ti věrná, jsem si jistý.' Ty pijavice. Čím bych mohl být, kdybych neobětoval ruku, abych ti zachránil život. Jak teď proklínám ten den. Inu, uraz mě tím, že se budeš obhajovat.'' (13.01.2008)

Chvíli jsem váhala mezi 3* a 4*, ale nakonec jsem se přiklonila k vyššímu hodnocení, neboť romantické filmy na motivy dávných legend patří mezi mé oblíbené. Tristan a Isolda mají tu správnou dávku romantiky, akce, napětí i patosu. Sice nenadchnou, ale ani neurazí. Navíc mou maličkost potěšily české exteriéry a pár štěků českých herců. Takže příjemné dvě hodinky ve společnosti romantiky, velkého plátna a popcornu. A vlastně proč ne...? "Before Romeo and Juliette there were Tristan and Isolde." (21.05.2006)

Film jsem shlédla značně předpojatá, v dobrém slova smylu, byla jsem přesvědčená, že se mi bude hodně líbit. O to větší zklamání pociťuji. Tristan a Isolda je film balancující na hraně citové prázdnoty a chladu. Mají na tom lví podíl oba hlavní představitelé, kteří hrají své party opravdu vlažně až nezaujatě, a co víc totálně necharismaticky. Taky je to možná špatným vedením páně režiséra, možná slabším scénářem (ale ten by se dal s lepší sortou herců jaksi povznést :-). Vezmu-li do konfrontace vůči tomuto dílku třeba Prvního rytíře, který je rovněž s mytologií spřízněm na bodu nula, má První rytíř deset razatních předností (počínaje hereckými výkony a konče třeba hudbou) a tímto v mých očích značně povýšil - přiznávám. Totiž on se Tristan s Isoldou jeví jaksi moderně, ve smyslu častého sdílení lože, aniž by pořádně věděli proč (chybí mi prostě nějaká ta vášeň nebo extáze, to naprosto absentuje, proč???). Společně a bez větších výčitek podvádějí muže, který paradoxně zavdal jejich společné existenci největší podnět, s tím že Isolda bez větších skrupulí spí s dobrákem Markem, načež si nedočkavě domlouvá dostaveníčko s Tristanem. Jestli tímto jednáním má být vyjádřen ambivaletní postoj k podváděnému, tak je to hodně ubohé, tím se oba milenci degradují na hnusné zbabělce. Chybí mi nějaký výraznější psychologický byť třeba ohraný moment. Chybí mi kupříkladu výraznější negativní postava. Chybí mi toho vlastně docela dost. A schematický děj od postele přes boj do postele mě začal tak v půlce nudit. I když jsem pár světlých momentů zaznamenala, třeba vtipný rozhovor s Morholtem a jeho afrodisiakem, nebo některé scény s charismatickým bezrukým Markem v podání Rufuse Sewella, nestačí to na vyšší hodnocení. (03.08.2006)