The Day of the Doctor (S07E15)

Nevím, asi nikdy nebudu vědět, jestli Moffata milovat či nenávidět a jestli je to génius anebo blázen. Co ale vím je to, když se mě někdo zeptá na nejoblíbenější epizodu Doctora, tak s největší pravděpodobností řeknu tuhle. Vždyť co scéna, to prostě paráda. Tennant a Smith spolu. Příběh propletený a přitom pochopitelný. Horda vtípků, pár dovysvětlení. A proč vlastně tedy Moffata nenávidět? Protože v tom z celkového hlediska udělal ještě větší bordel, opět si určitě neodpustil pár nesrovnalostí (které však z hlavy hned vypouštím, páč to se u Doctora musí) a hlavně absolutně nenavázal na konec 7. série, což mě vpravdě trošku zklamalo a doufám, že to napraví vánoční díl. Ale jinak rozhodně jeden z nejlepších Doctorů vůbec. (25.11.2013)

Paráda! Doctor se neutopil ve významnosti své padesátky a namísto nabízejícího se velkolepého, přeefektovaného šaškování nám přinesl prostě "jen" další -víceméně střízlivou-epizodu, tentokrát plnou naděje(!!), zásadních(přesto chytrých a vkusných) změn mythologie a navíc-pro další smysluplné fungování seriálu velmi podstatný-nový směr a motivaci... Jediná drobná vada na kráse je nepřítomnost Ecclestona(když nepočítáme ten 0,5sekundový prostřih), ale co se dá dělat(?) :) ... Gratulace! (27.11.2013)

S07 ⤶ Moffat překopal 50 let budovaný kánon a dopadlo to velmi doktorsky. Takové Doctorception. Se všemi Doktory, Pány času na Gallifrey i s nedoktorským Johnem Hurtem, který ukončil Časovou válku. A tohle trauma si od té doby s sebou nesou všechny další Doktorovy inkarnace. Film není jen oslavou a poctou seriálu, ale je to milník, který zásadně mění pravidla hry. Což nevím jestli je dobře, ale film je dechberoucí jízdou napříč prostorem a časem. Týmovka tří Doktorů, která potěší znalce seriálu i ty, kteří naskočili do budky až při jeho obnovení. Filmu předchází ještě dva krátká videa o zrodu válečného Doktora a okamžik z Galifrey, napadené Daleky. ⤷ The Time of the Doctor (21.08.2024)

“You know the sound the TARDIS makes? That wheezing, groaning? That sound brings hope where ever it goes. To anyone who hears it, Doctor. Anyone. However lost. Even you.” The day of the Doctor si zaslouží plné hodnocení už jen kvůli tomu, že dokázal něco neuvěřitelného. Dokázal provázat celý seriál a vzdát mu hold, zaplnil mezery, o kterých jsem ani nevěděla, že tam jsou, dokázal vybudovat neuvěřitelnou atmosféru. Změnil směr celého seriálu a i když jsem (zatím) neviděla původní řady, cítila jsem ucelení a hlavně respekt a úctu k dřívějším řadám. Už to pro mě nejsou starší řady a novější řady, ale prostě jen Doctor who. Je to zvláštní, ale až po tomto speciálu si naplno uvědomuji, jak je tenhle seriál výjímečný... Happy anniversary, my Doctor. (25.11.2013)

Great men are forged in fire. It is the privilege of lesser men to light the flame. Vzít padesát let pečlivě budované (a mnohými fanaticky uctívané) mytologie, na kterou se prostě nešahá a kompletně ji obrátit naruby v jediné epizodě a přitom zůstat ryzí doktorovinou:; to je... Odvážné. S podivem tedy je, že to nepůsobí jako laciná revoluce a boření základů, na kterých je fenomén Doktora vystavěn, ale jako logická evoluce i krok směrem vpřed. A to od výročního speciálu, od kterého by se čekalo spíše nostalgické ohlédnutí na uplynulé desetiletky, není zrovna málo a není tak problém odpustit i jistou rozháranost (co chvíli se tu honí jiný zajíc a jede se v jiném stylu), která se dá dobře omluvit (či se na to pokrytecky vymluvit) i tím, že zrcadlí jednotlivé reinkarnace Doktora. (25.11.2013)