Prekonať sám tisícky míľ

Častokrát až choroba v rodine spojí jej členov rozdelených nenávisťou, odcudzením či nepochopením. Nezhody vyplývajú primárne z odmietnutia komunikácie a pocitu hrdosti. Dôvodom môžu byť hádky v oblasti delenia peňazí (dedičské spory, potomok, cítiaci sa znevýhodnený voči súrodencom), domáce násilie alebo hnev rodičov, ktorí majú pocit nedostatočného naplnenia ich ambícií vlastnými deťmi. Nech je ako chce, v posledných štádiách choroby sa každý snaží robiť veľké gestá a naprávať stratené roky mlčania a odlúčenia. Aj tu sa postarší tata vyberie do Číny vybehať pre syna nesplnenú veľkú túžbu. Popri rozjímavej rovine sa do filmu dostala aj propagandistická. Ukazuje Čínu ako krajinu kde sa miesi modernosť s tradíciou a prísny režim s ľudským pochopením. Kolektívne rozhodovanie vládne dedine i mestám, no zároveň sa rešpektuje individuálna požiadavka a ústup z prísnych regulí v mene pomoci blížnemu v ťažkej životnej situácii. Emócie a ochota pomôcť v Číne tak vždy dokážu zvíťaziť nad neochotou otvárať cudzincom pribuchnuté dvere do vnútorného chodu čínskych inštitúcií. 69% (27.04.2015)

Překonat sám tisíce mil je snímek, který nemá nějaké závratné tempo, avšak přesto nenabízí prostor pro nudu. Toto Zhangovo drama působí takovým přirozeným dojmem, příjemně se sledují záběry na krásnou čínskou přírodu, hezky se poslouchá hudba, jež podbarvuje jednotlivé scény, a potěší rovněž představitel hlavní role, jehož výkon je poměrně dost autentický, takže jsem jako divák neměl problém mu jeho emoce, monology a dialogy věřit. Překonat sám tisíce mil je snímek opravdu v mnohém podobný novější Pouti (2010). Mnohé scény jsou vskutku dost emotivní a povyšují celkový zážitek z tohoto lehce sentimentálního, krásného a smutného příběhu s nejednou hlubší myšlenkou o mezilidských vztazích. V paměti divákovi může utkvět scéna s malým Yang Yangem, kdy se s hlavním hrdinou ztratí, dále pak smutná zpráva po telefonu a čtení dopisu či závěr ve vězení. Chyba: V Kamenné vsi nemá pan Takata signál, takže v okamžiku, kdy chce telefonovat, zavedou jej vesničané na jednu ze střech, kde signál je. V další scéně, v níž se pořádá hostina, už však na střechu jít nemusí a telefonní hovor bez problémů přijme. (16.12.2012)

Každopádně obrovské téma k zamyšlení, jak dojemně tu vyjádří lásku otec k synovi, který ho kvůli nějakému pochybení v minulosti (které zde bohužel není specifikováno) úplně zavrhl, a je málo času na nápravu, protože synovi do konce života moc dní nezbývá. Pro nás k tomu velice zajímavá cesta Japonce po Číně, která sice plně splní svůj účel, i když původně byla myšlená úplně jinak. Já jsem čekala, kdy při komunikačních nedorozuměních začnou používat staré čínské znaky, které jsou u obou národů stejné a stále se používají (ale nic...tak nevím jak to vlastně doopravdy je). Skvělý komentář Kitana (díky za něj!). (15.12.2008)

Nevím, mně ten film ze všeho nejvíce připomínal pohádku o slepičce a dusícím se kohoutkovi. Aby dostala slepička vodu, musí splnit tucet dalších přání a úkolů - a tady je to podobné. Jen motivace mi poněkud haprují. Osobně bych rád věděl, co otec se synem měli, už od začátku - takhle ani jednomu nic moc nevěřím. A také nějaká videokazeta s čínskou operou a jedním zpěvákem mi přijde jako nedostatečný motiv jet do Číny a tam se chovat skoro jako blázen - ostatně, jak otec mohl vědět, že natočení opery syna potěší? Vždyť ji chtěl natočit on sám... Asi jako kdybyste začali stavět doma loď v láhvi, pak šli do nemocnice, a otec vám mezitím loď dostavěl... Nevím, no. Nijak mi to nic nedalo, přišlo mi to prázdné a ponaučení nebo nějaké třeba duchovní povznesení se nekonalo. Že když se mají dva lidé rádi, měli by si to dávat najevo? To by snad mělo být samozřejmé, i když občas není. Ale na druhou stranu, pokud si to nedávají najevo, je v tom vztahu možná problém ještě někde jinde. Bylo by to na delší psychologický rozbor - zkrátka, podle mne sice chce film říct něco upřímného, zvláště Japoncům, pro něž dát najevo cit je spojeno s jistým ponížením sebe sama (a pak pochopíme tu Čínu jako protiklad, kde lidé se navenek emotivně projevují), ale stejně mi to přijde jako klouzání po povrchu. (22.07.2017)

Složité bývají cesty za klidem vlastní duše. Ač Yimou nešetří záběry (příliš) krásné čínské přírody, hrdina musí svést především vnější, citový souboj nad sebou samým, takže se občas zastaví a zasněně kouká do krajiny. Nenapadá mě, co zásadního tomuto pozvolnému putování vytknout. Jde o takové neškodné, neurážející a politicky korektní rozjímání nad lidmi, jejich vzájemnými vztahy a nad pozvolným zánikem tradic, potažmo tradičních (mezi)lidských hodnot. Jestli máte dostatek času a náladu na něco pěkného, sentimentálního, na něco bez zbytečného křiku a bez zbytečných střihů – tak prosím. 70% Zajímavé komentáře: kitano, Brandon (01.04.2010)