Myšlienky vraha

Americké policejní procedurály nenávidím (koukal jsem jen na CSI: New York, protože mám rád Garyho Sinise), ale k Myšlenkám zločince jsem si dokázal najít cestu. Když to běží v televizi a já nemám do čeho píchnout, tak si to pustím. Některé epizody jsou napínavé a chytře napsané. Jiné zas mizerné, nudné a nezajímavé. Hodně záleží na tom, jaký je tam zrovna psychopat. Postavy vyšetřovatelů jsou poměrně ploché, ale dokázal jsem si k nim postupně najít cestu (až na výjimky - Prentissová je mi extrémně nesympatická, navíc ta herečka furt ze seriálu odchází a pak se zas vrací...asi si myslí, že má na víc, ale když ji nikde nechtějí, tak zas přileze zpátky). Škoda že většina epizod jede podle stejné šablony a příběhy tak nedokáží moc překvapit. Ale když je díl povedený a vy vypnete mozek, tak jde o solidní zábavu. (06.04.2020)

Seriál, ktorý ma prekvapil. V záplave vizuálne atraktívnych CSI, konečne niečo aj zaujímavo a väčšinu času uveriteľne napísané. Staršie série som moc nepozeral asi hlavne pre Mandyho Patinkina, ale po zmene osadenstva (4., 5. séria), to dosť žeriem. Dvojčasť, ktorá spracovávala rovnakú tému ako HANNIBAL nepatrí k najvydarenejším, ale časti, kde pátrajú po Koscovi sú skvelé... Seriál, ktorý sa len tak ľahko neopozerá... (05.09.2011)

Stejný příklad jako Útvar pro zvláštní oběti. Výtečný scénář, brutální vrazí a opravdu perfektní herecké výkony a navíc veliká plejáda známých tváří v epizodních rolích vrahů.Bohužel kolektivní detektivky natáčené řadu let nesou svoje úskalí. Málo která parta vydrží dlouhý roky po hromadě, střídají se herci a bohužel pro našince i dabéři. Pokud Vám v nějakém seriálu vyloženě sedne herecký tým, jen těžko se potom smiřujete s odchodem některého z herců, nedej bože hlavní hvězdy. Zákon a pořádek pro mě ztratil smysl u 12. série po odchodu Meloniho, ale 13. sérii jsem ještě dal, tady nastěstí odešel Patinkin po dvou sériích a Mantegna ho nahradil slušně, navíc celý tým je super takže se to dalo. Bohužel opět vystřídání dabérů a nakonec odchod Moora i Gibsona už znamenal vlastně konec seriálu a další díly mě nezajímaj. Ale jak Zákona a pořádek tak Myšlenky zločince prvních pár sérií fakt žeru. (20.08.2008)

První dvě série zaslouží búro. Ty byly bravurní. Třetí ještě taky nebyla špatná, ale se čtvrtou už to nějak upadalo. Nakonec už byly v jedné sérii koukatelné jenom tak 3-4 díly, s tím, že se všichni těšili na ty největší kulišárny, které tam tvůrci obvykle přihrávají na konci série. Ještě bych nechal rozum stát nad nějak zvláštně rozjetou, ale pořádně nevyužitou psychikou hlavních postav. Ale, jak jsem již zmínil, za ty první dvě série si to nějakou tu šarži zaslouží. Vlastně, kolikrát jsem se na to díval jenom kvůli Emily? (02.10.2016)

Kdyby Justice League fungovala bez masek, mohlo by to vypadat podobně jako MYŠLENKY ZLOČINCE. Stejně jako pro komiksové superhrdiny, i pro psychoanalytický tým Aarona Hotchnera jsou rutinní záležitostí ty nejbizarnější případy. I zde se setkáváme s partou odborníků, kteří svými schopnostmi působí mnohdy až "nadpozemsky", v pravou chvíli jsou ale schopni a hotovi ukázat kousek obyčejného lidství, nějaké to "srdíčko pro diváky". Je to něco jiného než C.S.I. model a osobně se mi to zamlouvá víc. Závislost na psychologickém profilování vraha nutí tvůrce k vymýšlení mnohem "chytlavějších" zločinů z hlediska námětu (jelikož C.S.I. model odhalí všechny náležitosti a "narativní" odbočky zkoumaného zločinu až v samotném závěru). I když, každá série má své - C.S.I. model je zase vystavěn na co nejbizarnějším provedení daného zločinu, což vede k velmi komplikovaným zápletkám. Je to podobné jako srovnávat klasický román a modernistickou prózu. Ve finále pro mne MYŠLENKY nad C.S.I. vítězí vypravěčským drajvem, i když - vážně to nejde tak docela srovnávat. (25.01.2012)