Welkeom tu Dongmakgol

Občas čítam na ČSFD nechápavé vyjadrenia "Asi som pozeral iný film." A presne ten pocit mám teraz ja. Určite to nebol film pre mňa, ako cieľovú skupinu. Spočiatku som aj chápal zámer tvorcov a toleroval som prihlúple herectvo s prehnanými gestami. Ale čím ďalej, tým to bolo horšie a ja už nedisponujem nekonečnou toleranciou na to, aby som dopozeral niečo, čo u mňa nemá žiadnu šancu uspieť. (11.12.2022)

„Musíš je dobře nasytit“ Valná část jihokorejské filmové produkce řeší stále aktuální rozdělení Koreje. Buďto metaforickou oklikou (Mutant, Siworae), nebo přímo a naturalisticky (Pouta války). Mezi tyto dvě skupiny se vklínil Dongmakgol, v němž válečný konflikt slouží chvíli jako popředí, chvíli jako pozadí nadčasového příběhu o dělení nedělitelného. Mísí srdceryvnou tragédii s nevulgárně fekální komedií. Mísí scény přenádherně poetické (nebeské finále), komicky komiksové (zdolávání divočáka) a rvavě realistické (hned úvodní přepadení), jež nás vracejí zpátky na zem. Nejvíce jsem si užíval první setkání. Civilizací neposkvrnění vesničané přitom, až na dívku –jakési ztělesnění platónské ideje nevinnosti – nejsou naivní, pouze žijí v ideálním světě, kde nic jako válka dosud neexistovalo. Její empirické poznání s sebou nese podstatně menší šok, než by se dalo čekat. V daném okamžiku totiž film již poněkolikáté mění žánr a věrohodné „zažití“ prožitého musí ustoupit heroickému eposu. Bránění holého kopce je pojato takřka jako bitva o Británii a nebýt ohromného humanismu filmu, majoritní význam záchrany pár životů by takto nevynikl. Podobným způsobem uměl dělat z malých příběhů velké Akira Kurosawa. Za viditelnou inspirací jeho Sedmi samuraji můžeme vidět také snahu o smíření s Japonskem, jiným „hodným“ nepřítelem. Drtivému pacifistickému poselství zčásti neodpovídá vykreslení Američanů, agresivních sadistů, jejichž lepší stránku ovšem reprezentuje Smith a zároveň to je právě americký vynález (popcorn), který obě skupiny vojáků v nepopsatelně úžasné scéně přiměje složit zbraně. Stejnou radost později skýtá hraní amerického fotbalu. A radost ze všech největší? Sledování Welcome to Dongmakgol, filmu, který navrátil život mé víře v jihokorejskou kinematografii. Zajímavé komentáře: May, Marius, RAiken, Martyr (19.12.2009)

Nevím, jestli existuje slovo, které by přesně vyjádřilo barevnost tohoto filmu. Jestli ano, musí být rozkošné, bláznivé a vtipné. Rozhodně se jedná o nejoriginálnější vojenský film, který jsem viděla. Ano, tak jak už někdo řekl, při jeho sledování se cítíte jako v nebi. Yeo-il je kouzelná, nejkouzelnější! Bez přemýšlení 5* (10.09.2012)

Welkeom tu Dongmakgol je v každé chvíli takový, jaký zrovna chce/má být - je drastický, když přijdou ke slovu válečné scény; je neuvěřitelně praštěný, když ukazuje střet prchajících vojáků několika různých národů s civilizací nepolíbenými vesničany; je bezelstně obětavý a dojemný, když vojáci nejsou vojáky a chtějí chránit kamarády a nové ideály. Celá ta vážnost i nevážnost v jednom celku je geniální - ona totiž funguje. Přemýšlím, jestli by podobný film dokázala natočit jiná ruka, než ta korejská. Asi ne. Ostatně, kde jinde uvidíte natolik absurdní scénu, jako je ta, v níž tlupa asiatů s vytřeštěnými výrazy loví ve zpomalených záběrech divoké prase bezmála stylem Tygr a drak? A true hero ending strčí do kapsy všechny ty rádoby hrdinský marvelovky... (30.01.2012)

Welcome to Dongmakgol je film, diky kteremu se clovek, trebaze k tomu zrovna nema zadny duvod, dokaze citit jako v nebi a v pocitu naproste blazenosti setrvat i po tom, co, jeste nez film skonci, stihne prijit o veskere iluze s nim spojene. Pribeh berouci si na musku vztahy mezi jihem a severem a celkovou nesmyslnost celeho sporu obou Koreji odehravajici se v bohem zapomenute visce plne cistych dusi roznezni telo i mysl natolik, ze pripusteni si bolave, umounene reality kolem, je pak jeste daleko zalostnejsi. Lehkost, s jakou dokaze korejsky film poukazat na vazne problemy a maximalne je zlehcit tak, aby nikoho ani nenapadlo citit se kvuli zesmesnenemu celonarodnimu ozehavemu tematu dotcene, je nad me chapani. Cirou nehou nabity film plny skutecnych emoci, ktere se dotknout tech nejniternejsich, nevyslovenych tuzeb, film, ktery jen v korejskych kinech dojal, rozesmal a rozplakal temer 8 milionu rozervanych dusi odnasejicich si z Dongmakgolu vic, nez se reziserovi mohlo snit. (06.12.2005)