Welkeom tu Dongmakgol

Protiválečný film, který ve své snaze používá nejrůznější klišé, ale natolik inovativně, že to vůbec nevadí. Samozřejmě je celý film tak trochu idealistický, je to velmi působivá metafora, kterou není třeba brát doslova. Občas mě trochu zamrzelo, jak moc doslovný film je, ale to také není možné brát jako nijak velkou výtku. Problém nastal až když se na scéně objevili Američané...Z cca 18 parašutistů přežilo 5? A šli zachránit jediného člověka?! Copak je zapotřebí opakovat největší chybu filmu Zachraňte vojína Ryana?... To bylo prostě podivné a jak jsem si celou první polovinu byl jistej 5*****, tak v tuto chvíli už jsem to viděl jen na 4. Největší zvrat ale nastal na konci, kterej jakoby veškerý předešlý děj zapomněl...dál to rozepisovat nebudu, protože tu nechci nic prozrazovat, jen prostě řeknu, že mě to neuvěřitelně zklamalo. Ne to, co se stalo, ale jakým způsobem k tomu došlo. To asi scenáristu postihla dočasná demence nebo na chvíli zaskočila cvičená opice..? 3*** tomu nedám jen proto, že až na ten konec to bylo vážně dobrý. (07.04.2009)

Zasazením (Korejská válka) a především tématem (satyra na nesmyslnost války) dosti podobné M*A*S*H*i. Komičnost, absurdum ale i smrt jsou těmi prvky, kterými režisér Korejskou válku hanobí z pohledů všech válčících stran. Do jisté míry je Dongmakgol dílo poetické pohrávající si s množstvím krásně barevných a zpomalených scén. V paměti utkví minimálně vtipně-animované zpracování lovu kance a závěrečné bombardování protileteckého hnízda. K hudbě: opravdu úžasná, ale jako už bych ji někde slyšel - a to v Mononoke! - ejhle, hudbu složil stejný skladatel: Joe Hisaishi 8/10 (24.07.2010)

Ač musim říct, že konec mi trochu zklamal tim jak byl roztahanej, tak nemůžu jinak než za 5, protože málokdy film přináší tak protichůdný a zároveň silný emoce jako právě tenhle ten. U scény s kancem jsem se málem podělal smíchy a u těch smutnejch mi to trhalo srdce. Jižní Korea je zřejmě v nějaký jiný emocionální dimenzi, protože jinak nechápu, kde se to v těch lidech tam bere. (11.09.2010)

Absurdnost vojny nebola hadam este nikdy zobrazena hravejsim sposobom. Vaznost temy tento film ani v najmensom nepodcenuje, ale zaroven sa drzi hesla "zabava nadovsetko". Groteskny stret dvoch znepriatelenych stran za ucasti prostych ludi, ktori nerozumeju slovu vojna, je doslova krutym vysmechom vojny a zdrojom mnohych zabavnych a originalnych scen. Casto krat som si pri filme povedal "tak toto som este nevidel". A veru niektore pasaze ako napr "sekundarny mod granatu", alebo "utok napajedeneho divocaka", nemaju konkurenciu. Co ma trochu zamerzelo je koniec filmu. Sice bol skvelo natoceny a dobre so sa bavil, ale bol az prilis uleteny na to, aby drzal pohromade so zbytkom filmu, ktory ma tak krasnu humorno-vaznu atmosferu. (8.9/10) (13.03.2008)

Welcome to Dongmakgol je film, diky kteremu se clovek, trebaze k tomu zrovna nema zadny duvod, dokaze citit jako v nebi a v pocitu naproste blazenosti setrvat i po tom, co, jeste nez film skonci, stihne prijit o veskere iluze s nim spojene. Pribeh berouci si na musku vztahy mezi jihem a severem a celkovou nesmyslnost celeho sporu obou Koreji odehravajici se v bohem zapomenute visce plne cistych dusi roznezni telo i mysl natolik, ze pripusteni si bolave, umounene reality kolem, je pak jeste daleko zalostnejsi. Lehkost, s jakou dokaze korejsky film poukazat na vazne problemy a maximalne je zlehcit tak, aby nikoho ani nenapadlo citit se kvuli zesmesnenemu celonarodnimu ozehavemu tematu dotcene, je nad me chapani. Cirou nehou nabity film plny skutecnych emoci, ktere se dotknout tech nejniternejsich, nevyslovenych tuzeb, film, ktery jen v korejskych kinech dojal, rozesmal a rozplakal temer 8 milionu rozervanych dusi odnasejicich si z Dongmakgolu vic, nez se reziserovi mohlo snit. (06.12.2005)