Posledný vlak

Poslední vlak postrádá to podstatné - přirozenost. Chybí ta správná člověčina, která dokáže chytit za srdce, zato je tu přehršle prázdných gest. Naprázdno vychází snaha využít židovské anekdoty či použití retrospektivy. Kladu si otázku, zda je to tím, že od války uběhlo už tolik času. Filmy točené po válce měly tu výhodu, že jí většina tvůrců sama zažila. Tady je rozdíl asi tak velký jako mezi Rebely a filmy ze šedesátých let. Výsledek působí uměle. Za zmínku stojí vynikající herecký výkon Niny Divíškové. (23.04.2015)

Rozporuplné dojmy. Na jednu stranu syrovost a živočišnost některých scén (ca 90% děje se odehrává uvnitř vagónu), na stranu druhou film totálně zabíjejí všelijaká otřepaná melodramatická klišé (hovory otce a matky s jejich protivně rozumnou malou velkou dcerkou, různé flashbacky, nesnesitelná postava "baviče"), nebo hodně nereálná scéna konfliktu prostých wehrmachťáků s vlakovými dozorci z řad SS kvůli trpícím Židům ve vlaku (ano, všichni Němci nebyli antisemiti a sadisti, díky za polopatickou vysvětlenou). Nespornou působivost snímku rovněž hodně snižuje fakt, že se jedná o scénáristickou fikci (i když založenou na reálných historických událostech a i když se jistě podobné hrůzy v podobných vlacích odehrávaly). Ani česko-slovenské herecké xichty filmu na důvěryhodnosti nepřidávají a účast jisté turecké flundry v roli židovské dívky je přímo urážka obětí i dobrého vkusu. Ale zase třeba Kukuru jsem viděl rád, to přiznávám. Takže hodnotím průměrně. A pořád je to lepší, než kýčařský prasopes Špílberg. (22.03.2019)

Silný námet, smutný a desivý. Ako celok to síce nebolo celkom podľa mojich predstáv - pomerne nátlakové a také hranie na efekt, avšak niektoré scény sa mi do pamäte vryli poriadne hlboko. Chcelo to trocha šikovnejšiu réžiu a tiež by som sa vyhral s návratmi do minulosti tých jednotlivých nešťastníkov. Prišli mi odbité a tým pádom zbytočné. Chápem, že autori potrebovali niečo na oživenie, aby celý dej neprebiehal len v tom vlaku, ale išlo to urobiť aj zaujímavejšie a tak, aby to podporilo emotívnu stránku hlavnej dejovej linky, čo sa žiaľ nepodarilo. Skôr naopak, pôsobilo to rušivo. Slabší nadpriemer. 70/100 (09.04.2017)

Jeden z dlouhé řady filmů, které se snaží zprostředkovat současnému divákovi hrůzy holokaustu. Pocit výjimečného diváckého zážitku jsem určitě neměl. Některé výhrady, které se v komentářích objevují, mají reálný základ. Tu a tam to trochu drhne a některé scény vypadají nepřirozeně, nicméně základ, to znamená drama lidí odsouzených k smrti, kteří jsou nahnáni do dobytčáků a v tropickém horku umírají žízní, stále funguje. Příhoda s vylitým vědrem, drobná dramata vyplývající z nedostatku osobního prostoru, upínání se k marným nadějím, to všechno jsou silné momenty, díky kterým dokáže film fungovat obstojně, a herecké obsazení určitě není špatné. Nejvíc snímku ubližuje, že vznikl v německém prostředí a snaží se obhájit myšlenku, že přes odpudivý charakter nacismu mnozí Němci smýšleli jinak a snažili se v rámci svých možností "pomáhat a chránit". Proto vznikla i scéna, kdy se němečtí vojáci vracející se z východní fronty dělí se židovským transportem o své zásoby a dostanou se dokonce do ostrého střetu s hlídkujícími esesáky a riskují přestřelku s jejich velitelem. Kdo má ponětí, jak intenzivní indoktrinaci antisemitismem byl wehrmacht vystaven, jak velkou tradici měl antisemitismus ještě před nástupem fašistů k moci, jak moc byly jednotky na východě namočené do válečných zločinů, jak velká míra ztotožnění s režimem v armádě existovala a jak drakonické tresty za vstřícnost k nepříteli existovaly, ten se může nad podobnou fantasmagorií jen pousmát. Zvlášť, když si uvědomí, jak tvrdou kázeň služba ve wehrmachtu vyžadovala a jak výsadní postavení jednotky SS měly. Kdepak, ani moje slabost pro Danu Vávrovou mě nepřiměje ke čtvrté hvězdičce. Celkový dojem: 65 %. (28.08.2017)

Ano, tento film je vynikajícím dramatem a co je strašné..je i vynikajícím historickým filmem. Ikdyž se bezchybný výkon komerčáka Gedeona Burkharda nedal přehlédnout, tak pro mě je nejsilnější scénou určitě zpěv Hanse-Jurgena Silbermanna,kdy byl jeho Jakob Noschik těsně před smrtí již někde úplně jinde.....ne před samopalem německého bachaře v Osvětimi, ale zpívajíc před diváky kabaretu. Tady se snoubila paradoxnost s tragičností tak silně, že vznikla scéna par excelance..80% (15.02.2011)