Trishtimi i zonjës Shnajder
The Sadness of Mrs. Snajdrova
Réžia:
Piro MilkaniHudba:
Milan KymličkaHrajú:
Aňa Geislerová, Nik Xhelilaj, Bára Štěpánová, Tomáš Töpfer, Kamil Kollárik, Paolo Buglioni, Michele Placido, Arta Dobroshi, Bohumír Starý, Hana Baroňová (viac)Obsahy(1)
Děj filmu se odehrává v roce 1961, kdy partička studentů FAMU (Čech, Slovák, Albánec) natáčí na Českém Šternberku absolventský film o továrně na motorky. Konfrontace bohémství a vnímavosti mladých filmařů s českým venkovem, setkání s celou škálou postav (hrabě, šéf policejní stanice, ředitelka hotelu, předák ve fabrice ad.) tvoří jednu dějovou vrstvu příběhu. Další pak představuje osobní drama albánského studenta Lekeho, pocházejícího ze země zcela izolované od zbytku Evropy, rozpolceného pocitem sounáležitosti se svou vlastní a rodinou, zejména vazbou na matku, a okouzlením životním stylem, erotickou nevázaností a bezstarostností české "zlaté mládeže". Hrdinovo milostné vzplanutím ke zralé ženě, manželce policejního šéfa (Anna Geislerová), je další nosnou rovinou vyprávění, jehož epilog nás přenese do současnosti. Tehdy se Leke Seriani vrací do Čech už jako renomovaný albánský filmař a vydává se po stopách svých vzpomínek i osudové lásky. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (41)
Malý, nenápadný, snadno zapomenutelný film. Působil na mne dojmem, jakoby Piro Milkani od roku 1961, kdy absolvoval pražskou FAMU, nic nenatočil a tohle byl jeho debut (což je daleko od pravdy). První česko-albánská koprodukce tedy opravdu zaujme jen tímto faktem, jakkoli Aňa Geislerová hrála výborně i tady (50%). ()
Pro milovníky většinového retra. Aneb nuda konzumentů na socialistické vesnici stokrát jinak. Ano, Big Bear má pravdu, životní styl jisté části společnosti v době totality je tu vystižen relativně trefně, stejně tak jako všudypřítomně dohlížející státní moloch, přestože drobnosti, jako například příliš vysoké podpatky, by šlo vyladit lépe. Ale právě proto je film tak prázdný, nudný a zbytečný. Ono to nestačí, jen tak celou tu prázdnotu duší, co si nic nevytvoří, když nic nedostanou, plácnout na plátno a tadá. Chtělo by to zdejším postavám vtisknout alespoň NĚJAKOU identitu. Takhle jsou osoby A, B, C, D zcela zaměnitelné: tato loutka spí s tamtou loutkou, tato se nachází zde, tamta zrovna přišla tam… Nemají žádnou povahu, historii, směřování, nic je nezajímá, nejsou samy ničím. ()
Rebelove na chmelu po albánsku a vůbec ne tak špatně, jak se zdá z místního hodnocení. Politické pozadí je velmi důležité, romantická linka nakonec důležitější. Žánrová roztříštěnost je značná, začínáme letním filmem o studentech na břehu Sázavy, soudružsky pokračujeme v kanceláři ředitele továrny, dáme si tam sauničku s pěticí Rychlých šípek jak v remaku tichých jiter a pak už přesouváme pozornost na nešťastnou policajtskou paničku. Tentokrát mě ale ani Aňa moc neštvala, Bára Štěpánová vyloženě v milé roli, a Nik Xhelilaj jako velký sympaťák, který by Jana Revaie s klidem strčil do kapsy a Zuzku utáhl na nudli. Léto, Sázava, studenti, Corrado Cattani nadabovaný Kanyzou, pěkné spolužačky, já byl spokojen. ()
Čech, Slovák, Albánec + Aňa, Bára a FAMU = ? Aneb další promarněná šance, aneb příběh koprodukčního filmu, který se do širšího povědomí nedostal. Nicméně sledovat zákulisí natáčení studentského filmu Eso (1961) je samo o sobě atraktivní, a o to více, že je vyprávěno zpětně tehdejším kameramanem filmu. Nicméně chybí výraznější herecké obsazení, v malých rolích máme jen Štěpánovou a Töpfera a samotná Geislerka to v hlavní roli má s amatéry velmi těžké. Zprvu jsem nebyla nadšena dalším příběhem ze zlatých šedesátých, teď oceňuji námět, který se bohužel nepodařilo realizovat tak, aby se film vymanil z šedi nostalgického vzpomínání, jakých tu míváme tucet do roka. A skutečnost, že na DVD chybí titulky ve scénách, ve kterých se nemluví česky, je jen malým hřebíčkem do rakve. Větším hřebíčkem je pak marné očekávání, že spolu se Smutkem paní Šnajderové uvidíme také onen studentský film... :( ()
Měl jsem možnost vidět předpremiéru filmu, který se dle oficiálního textu distributora snaží působit sofistikovaně co do vyprávěcí struktury, ale poslední věta ("Tehdy se Leke Seriani vrací do Čech už jako renomovaný albánský filmař a vydává se po stopách svých vzpomínek i osudové lásky.") je lež a nic banálnějšího a hloupějšího byste těžko pohledali._____ Těšil jsem se na autotématický film, přičemž by se toho dalo vytěžit z námětu tolik - hlavní hrdinové filmaři natáčející dokument o výrobě silného socialistického stroje motorky ukazují strojovost a umělost systému a tím i filmu a jeho výroby jako takového. Jenže SMUTEK PANÍ ŠNAJDROVÉ natočil jako svou autobiografii albánský filmař, v 60. letech student FAMU, který je "albánským Menzelem" - váženým, staromilským a bohužel žijícím._____ Problém je, že klasický styl a celková čistota vyprávění i stylu působí jako vzpomínka na krásnou tvář socializmu. Neustálé mentorování a deklamativnost dialogů, otravnost hudby jak z červené knihovny či německého fekálního porna, televizní záběrování a střih s výkony ve zcela jiných polohách a KATASTROFÁLNĚ nezvládnutými post-synchrony dávají upomenout na zlo formátu OBSLUHOVAL JSEM ANGLICKÉHO KRÁLE._____ Zaslouží si film, na kterém je nejlepší Bára "oceňuji, že nestrká kozy do kamery" Štepánová jednu hvězdičku, když je to na 10%? Ne, a vyhněte se tomu ZLU velkým obloukem. Zvlášť když jde do kin povedená žanrovka (nečekal jsem, že to kdy řeknu u Hřebejkova filmu!) U MĚ DOBRÝ. ()
Reklama